Nejvyšší cena dosažená v zahraničním aukčním prodeji za obraz – 700 tis € v květnu 2016, aukční síň Thierry-Lannon & Associés v Brestu
Nejvyšší cena dosažená v domácím aukčním prodeji – 36 mil czk v roce 2017, Galerie Kodl
Záznam průběhu dražby
Nejvyšší cena dosažená v domácím aukčním prodeji za tisk – 216 tis czk v roce 2012, Galerie Kodl
Nejvyšší cena dosažená v domácím aukčním prodeji za kresbu – 1,2 mil czk v roce 2009

Toyen se kolážím věnovala průběžně celý život, často je využívala v ilustracích. Spojování věcí, které spolu nesouvisejí jinak než imaginací, bylo základním principem surrealistické tvorby. Na konci šedesátých let Toyen intenzivně sbírala a třídila novinové a časopisové výstřižky, její soukromý archiv čítal tisíce položek. V 70. letech začala vytvářet pouze pro soukromou potřebu malá alba, na nichž kombinovala v duchu své obrazotvornosti fragmenty lidských těl, zvířat, předmětů, krajin, ilustrací, návodů. Posledních patnáct let svého života Toyen vybírala z obálek rozdělených podle témat a asociativně řadila výstřižky do malých tabulí připomínajících vizuální návody. Neprojektovala žádné nové obrazy, ale výstřižky aditivně vyskládala vedle sebe – výjevy blízké i vzdálené, antagonistické i příbuzné, figurální a předmětné, barevné i černobílé. Nejčastěji se na nich objevují ženská erotická a sex nabízející těla – vztah Toyen k ženské postavě přisuzují teoretici její nenaplněné touze. O sexuální orientaci Toyen, která používala bezpohlavní pseudonym a stylizovala se jako muž, se můžeme jen dohadovat. O jejím osobním životě toho mnoho nevíme, neexistují žádné výpovědi či deníky. Jedno je ale jasné: umění bylo pro Toyen synonymem života. Její vztahy byly jeho součástí.
Na tomto albu kombinovala Toyen převážně barevné výstřižky plné romantických a erotických příběhů. Spojovala zde výjevy poetické s komerční reklamou, lásku s prostitucí, zeleninu s cigaretou. Zaujaly ji sadistické pomůcky ponižující ženu (motiv živé ženy jako stolu se sklem na zádech použila o 30 let později ve své fotografii česká umělkyně Veronika Bromová), stejně jako zbraně rušící nevinný ráz krajinek. Obrazy historických staveb vybrala Toyen podle komínů připomínajících falus.
Alb se údajně dochovalo kolem tří set. Po smrti Toyen v roce 1980 byly správcem její pozůstalosti Vincentem Waplerem označena pozůstalostním razítkem „Succession Toyen“ a dočasně deponována v Musée Georges Pompidou. Poté, co se k pozůstalosti přihlásili čeští dědicové, byla v roce 1982 jako celek vydražena v proslulém pařížském aukčním domě Drouot. Alba z této soukromé sbírky byla vystavena na retrospektivě Toyen v roce 2000 v Domě U Kamenného zvonu. Na českém trhu se objevila teprve nedávno.

Nejvyšší cena dosažená v zahraničním aukčním prodeji za obraz – 700 tis € v květnu 2016, aukční síň Thierry-Lannon & Associés v Brestu
nejvyšší cena dosažená v domácím aukčním prodeji – 36 mil czk v roce 2017, Galerie Kodl
Záznam průběhu dražby
Nejvyšší cena dosažená v domácím aukčním prodeji za tisk – 216 tis czk v roce 2012, Galerie Kodl
Nejvyšší cena dosažená v domácím aukčním prodeji za kresbu – 1,2 mil czk v roce 2009

Toyen se kolážím věnovala průběžně celý život, často je využívala v ilustracích. Spojování věcí, které spolu nesouvisejí jinak než imaginací, bylo základním principem surrealistické tvorby. Na konci šedesátých let Toyen intenzivně sbírala a třídila novinové a časopisové výstřižky, její soukromý archiv čítal tisíce položek. V 70. letech začala vytvářet pouze pro soukromou potřebu malá alba, na nichž kombinovala v duchu své obrazotvornosti fragmenty lidských těl, zvířat, předmětů, krajin, ilustrací, návodů. Posledních patnáct let svého života Toyen vybírala z obálek rozdělených podle témat a asociativně řadila výstřižky do malých tabulí připomínajících vizuální návody. Neprojektovala žádné nové obrazy, ale výstřižky aditivně vyskládala vedle sebe – výjevy blízké i vzdálené, antagonistické i příbuzné, figurální a předmětné, barevné i černobílé. Nejčastěji se na nich objevují ženská erotická a sex nabízející těla – vztah Toyen k ženské postavě přisuzují teoretici její nenaplněné touze. O sexuální orientaci Toyen, která používala bezpohlavní pseudonym a stylizovala se jako muž, se můžeme jen dohadovat. O jejím osobním životě toho mnoho nevíme, neexistují žádné výpovědi či deníky. Jedno je ale jasné: umění bylo pro Toyen synonymem života. Její vztahy byly jeho součástí.
Oboustranné album je výhradně věnováno ženám v kombinaci barevných i černobílých výstřižků. Žena je objektem lásky i reklamy, je matkou i pornomodelkou. Snad poprvé se Toyen věnuje tématu mateřství a dítěte vedle lesbické lásky. Uprostřed zadní části koláže je fotografie harlekýnové knihy Le Petit Matin, podle níž vznikl v roce 1971 podprůměrný film – v něm se hrdinka zamiluje do svého bratrance a po prvních milostných hrátkách zjistí, že je gay. Zdá se, že Toyen trochu nostalgicky hodnotí svůj erotický život.
Alb se údajně dochovalo kolem tří set. Po smrti Toyen v roce 1980 byly správcem její pozůstalosti Vincentem Waplerem označena pozůstalostním razítkem „Succession Toyen“ a dočasně deponována v Musée Georges Pompidou. Poté, co se k pozůstalosti přihlásili čeští dědicové, byla v roce 1982 jako celek vydražena v proslulém pařížském aukčním domě Drouot. Alba z této soukromé sbírky byla vystavena na retrospektivě Toyen v roce 2000 v Domě U Kamenného zvonu. Na českém trhu se objevila teprve nedávno.

Nejvyšší cena dosažená v zahraničním aukčním prodeji za obraz – 700 tis € v květnu 2016, aukční síň Thierry-Lannon & Associés v Brestu
Nejvyšší cena dosažená v domácím aukčním prodeji – 36 mil czk v roce 2017, Galerie Kodl
Záznam průběhu dražby
Nejvyšší cena dosažená v domácím aukčním prodeji za tisk – 216 tis czk v roce 2012, Galerie Kodl
Nejvyšší cena dosažená v domácím aukčním prodeji za kresbu – 1,2 mil czk v roce 2009

Toyen se kolážím věnovala průběžně celý život, často je využívala v ilustracích. Spojování věcí, které spolu nesouvisejí jinak než imaginací, bylo základním principem surrealistické tvorby. Na konci šedesátých let Toyen intenzivně sbírala a třídila novinové a časopisové výstřižky, její soukromý archiv čítal tisíce položek. V 70. letech začala vytvářet pouze pro soukromou potřebu malá alba, na nichž kombinovala v duchu své obrazotvornosti fragmenty lidských těl, zvířat, předmětů, krajin, ilustrací, návodů. Posledních patnáct let svého života Toyen vybírala z obálek rozdělených podle témat a asociativně řadila výstřižky do malých tabulí připomínajících vizuální návody. Neprojektovala žádné nové obrazy, ale výstřižky aditivně vyskládala vedle sebe – výjevy blízké i vzdálené, antagonistické i příbuzné, figurální a předmětné, barevné i černobílé. Nejčastěji se na nich objevují ženská erotická a sex nabízející těla – vztah Toyen k ženské postavě přisuzují teoretici její nenaplněné touze. O sexuální orientaci Toyen, která používala bezpohlavní pseudonym a stylizovala se jako muž, se můžeme jen dohadovat. O jejím osobním životě toho mnoho nevíme, neexistují žádné výpovědi či deníky. Jedno je ale jasné: umění bylo pro Toyen synonymem života. Její vztahy byly jeho součástí.
Přední část tohoto albu je nejženštější a nejdojemnější vyznání Toyen: sadu různobarevných ženských úst nemohla opominout, a proto tvoří téměř celou plochu koláže. Ústa v mnoha obrazech byla analogií ženského pohlavního orgánu a tato škvírka v podobě úsměvu se objevuje na řadě obrazů. Zde však ústa zastupují ženu jako celek a doplňují je pouze ty nejromantičtější výjevy. Druhá strana už ale opět připomíná, že život je boj a vztahy jsou poznamenané tragédiemi. Umění znamenalo pro Toyen poezii a ta spočívala v nelhaní. Mezi typickými oblíbenými kontrastními výjevy se najednou objevuje nostalgická opuštěná postavička s deštníkem.
Alb se údajně dochovalo kolem tří set. Po smrti Toyen v roce 1980 byly správcem její pozůstalosti Vincentem Waplerem označena pozůstalostním razítkem „Succession Toyen“ a dočasně deponována v Musée Georges Pompidou. Poté, co se k pozůstalosti přihlásili čeští dědicové, byla v roce 1982 jako celek vydražena v proslulém pařížském aukčním domě Drouot. Alba z této soukromé sbírky byla vystavena na retrospektivě Toyen v roce 2000 v Domě U Kamenného zvonu. Na českém trhu se objevila teprve nedávno.

Vydavatel: Borrosch & André

Místo vydání: Praha

Rok vydání: 1835

Panorama Prahy z Schönbornské zahrady.
„Panorama von Prag, aufgenommen im Gloriet des Gräflich Schönborn’schen Gartens am Laurenzberg“. Původní předleptaný oceloryt. Podle V. Morstadtovy kresby ryl Friedrich Geissler. Z „Prag im neunzehnten Jahrhunderte“, Borrosch & André, 1835. S něm. titulem pod obrázkem a figurami v popředí. Rozměry obrázku: 13 x 71,5 cm.

E. Bužgová-Rambousková: Vincenc Morstadt. Popisný seznam grafického díla – č. soup. 101.

nejvyšší dosažená aukční cena za Kupkův obraz je 62 mil. Kč, Adolf Loos Apartment and Gallery, Praha, 2016
nejvyšší dosažená aukční cena za grafiku – 720 tis v roce 2018, aukční dům Sýpka, Praha
nejvyšší dosažená aukční cena za Kupkův tisk je 500 tis. Kč v roce 2016, Praha

Kupka začíná být objevován až koncem jeho života, v roce 1956 kupuje Muzeum of Modern Art v New Yorku velký počet jeho významných obrazů. Po jeho smrti v roce 1957 se začínají pořádat výstavy a vydávat reprinty jeho slavných alb. Tato litografie byla použita k propagaci Kupkovy výstavy v Paříži v roce 1966, kterou uspořádala Galerie Flinker Paris pod názvem Kupka avant 1914 (Kupka před rokem 1914), 17. březen – 23. duben 1966. Jako předlohu použila slavný Kupkův olej z roku 1909-1910 Planes by Colors (Large Nude).
Litografii vyrobil Henri Deschamps, což byl francouzský litograf, známý svou spoluprací s významnými moderními umělci, jako jsou Pablo Picasso, Georges Braque a René Magritte. Byl schopen vzít jejich obrazy, převést je na litografie a vytisknout je v Atelieri Mourlot, slavné grafické tiskárně v Paříži.

Atlas měst světa byl druhý nejstarší tištěný atlas v historii světové kartografie a první atlas zcela věnovaný topografickým pohledům. První svazek této sbírky vyšel v Kolíně nad Rýnem v roce 1572; následující v letech 1575, 1581, 1588 a 1598. Šestý a poslední svazek se objevil v roce 1617, těsně před rozsáhlou devastací způsobenou třicetiletou válkou.

Hogenbergova leptaná rytina dle předlohy Jorise Hoefnagela. Francouzské popisky na rubu.

Nádherná první ilustrace Prahy ukazuje královské město z jihovýchodu, v jeho přirozeném prostředí v údolí Vltavy hluboko mezi okolními kopci. Vlevo leží dominantní hradčanský hradní komplex z 9. / 10. století, pod nímž je Malá Strana, která je spojena se Starým Městem velkolepým Karlovým mostem a jeho mohutnými věžemi na každém konci. V samotném Starém Městě lze v blízkosti radnice rozeznat gotický kostel Týn. Nad Starým městem a pod Novým Městem leží Nové židovské město (Josefov). Od druhé poloviny 14. století byla Praha za císaře Karla IV. a jeho syna Václava IV. hlavním městem Svaté říše římské. Pražská univerzita, založená v roce 1348, byla první německy mluvící univerzitou. Kolem 1600 měla Praha celkem 60 000 obyvatel, i když její různé okresy byly oficiálně sloučeny do jediné metropole až v roce 1784. …

Pohled [Egra Cheb] z pohledu z protějšího břehu řeky Ohře ukazuje dobře opevněné město s jeho dominujícím císařským palácem z 12. století a gotický kostel sv. Mikuláše a Alžběty.
Cheb byl původně postaven jako císařský palác císařem Barbarossa a v roce 1277 se stal císařským městem. Byly zde sjednány dvě důležité smlouvy: „Chebská bula“ (Fridrich II a Přemysl Otakar I) z roku 1213, která dávala římsko-katolické církvi záruky, že jmenování biskupů a opatů je záležitostí ryze církevní, do které světská moc panovníků nebude zasahovat a že naopak světská moc se bude zasazovat o potírání kacířství a v roku 1459 Chebská smlouva, která určovala hranici mezi Čechy a Saským kurfiřtstvím … [Taschen, Braun a Hogenberg, s. 88.]

Dílo od Friedricha Bernharda Wernera (1690–1776) lokalizuje 76 míst v Praze. Werner se narodil ve Slezsku, svou ranou kariéru začal jako vojenský inženýr a kartograf, pracoval i v Praze. V roce 1718 začal vytvářet pozoruhodné pohledy na města, které ho přivedly do kontaktu s několika předními prodejci umění a vydavateli map v Augsburgu, zejména s dědici Jeremiase Wolffa (1663–1724), Johannem Fridrichem Probstem. Probst mu sponzoroval několik cest po Evropě, co Wernerovi umožnilo nakreslit pozoruhodné pohledy na evropská města. Jeho práce byla poprvé publikována několika partnery vydavatelství Wolff, především ale spolupracoval s Johannem Friedrichem Probstem (1719 nebo 1721-1781), a později jeho bratrem Georgem Balthasarem Probstem (1732-1801).