Nejvyšší dosažená aukční cena na světovém trhu za dílo F. Drtikola:
Sněžná vlna, bromografie, prodáno za 312 tis. USD na aukci Sotheby´s
New York 2007.

Pro Františka Drtikola nebyla fotografie tvůrčím experimentem nebo médiem k hledání nových forem zobrazování světa, ale především prostředkem symbolického zobrazení základních filozofických, náboženských i psychologických otázek i reflexe závažných témat empiricky nepoznatelných tajemných sil, rozporů i harmonických vztahů mezi přírodou a člověkem, nadosobním řádem a individuálními touhami, světem vnitřním a vnějším, vědomím a podvědomí, životem pozemským i záhrobním, duševními i tělesnými principy.

Zatímco se většina českých umělců ve dvacátých letech minulého století  již stylově vzdalovala od secesního piktorialismu k modernějšímu pojetí, Drtikol nemínil podlehnout dobovým tlakům a ustoupit od svého zájmu o symbolismus a secesi, o čemž svědčí jeho fotografie s historickými, mytickými a symbolickými náměty.

Snímek Mládí a stáří z roku 1921 je konfrontací dvou životních etap a připomínkou pomíjivé ženské krásy. Smyslný ženský akt, jehož bělostné tělo přímo září v popředí kompozice, je alegorií mládí. Krásná, mladá žena s bezstarostným úsměvem na rtech, se smyslně protahuje navzdory věnečku symbolizujícímu její panenství. Na tmavém pozadí sedí před deskou evokující náhrobní kámen, druhá žena, oděná v černých šatech a v černém klobouku, který ohleduplně zakrývá ženin obličej s pevně semknutými rty.

Kontrast mládí a stáří je nesmírně působivě zdůrazněn bílou a černou barvou, symbolizující světlo a tmu života. Drtikol uměl neobyčejně nápaditě pracovat s ostrými světly, která zvýrazňovala plastičnost živých modelů před pozadím z těžkých vržených stínů. Světlo a stín, bílá a černá barva na fotografii, nejsou jen kompoziční prvky, ale symboly dvou životních etap – mládí a stáří.

V horní části kompozice je domalována koruna stromu poznání – symbolu pozemského života a lidského údělu, početí, zrození a smrti. Křesťanství spojuje strom poznání se stromem života, tj. symbolem věčného bytí. Umělci bývá strom poznání již od pozdního středověku myšlenkově a výtvarně chápán jako záminka docenění krásy nahého ženského těla.

Literatura: Vladimír Birgus: Fotograf František Drtikol, Prostor Praha 1994, str.: 39-40.

Publikováno:
v monografii: Fotograf František Drtikol, Vladimír Birgus, Prostor, Praha 1994, foto č. 10
v monografii: František Drtikol, Vladimír Birgus, Kant, Praha 2000, foto č. 10
v monografii: František Drtikol, Anna Fárová, Praha 2012, sv.2, Svět, Praha 2012, foto č. 153
v katalogu výstavy: František Drtikol fotografie, Nahá geometrie, Praha 2012, foto č. 17

Nejvyšší dosažená aukční cena na světovém trhu za dílo F. Drtikola: Sněžná vlna, bromografie, prodáno za 312 tis. USD na aukci Sotheby´s New York 2007.

Vedle romantických osudových múz, které se objevovali na raných fotografiích Františka Drtikola, prvního českého uměleckého fotografa, fotografoval Drtikol i akty mužké, či dokonce dětské.
Prostředí inscenoval Drtikol teatrálně, fotografie, jak bylo na počátku 20. století zvykem, také domalovával. Technika bromolejotisku umožnila simulaci malířského šerosvitu, ale byla to autorova zkušenost z tehdy nejlepší středoevropské fotografické školy, která snímky povýšila z tehdejší řemeslné ateliérové produkce do sféry umění. Tento akt stylizoval Drtikol do geometrického pozadí vytvořeného ze soklů – vidíme zde počátky jeho pozdějších modernistických experimentů, v nichž začal používat kruhy, linie a vlnovky.
Mladá dívka, v podstatě ještě děvčátko, cudně klopí hlavu a kolenem levé nohy, kterou se opírá o sokl schůdků, si zakrývá svůj panenský klín. Levou ruku má zapaženou a položenou na dalším schůdku, pravou si ve stydlivém gestu schovává za nahým tělíčkem. Postoj dívky vyjadřuje ostych a stud. Nahé děvčátko ztělesňuje ideál nevinné dívky navazující na pojetí astenické dívky-anděla v proslulých obrazech anglického prerafaelity Edwarda Burne-Jonese, které se rozšířilo i do českého symbolismu.
Dívčí akt je vzorovou ukázkou rozhraní prvního a druhého období Drtikolovy tvorby. Zatímco použitá technika bromolejotisku ještě patří k piktorialismu, jednoduchý motiv a kubistické pozadí už anticipují změnu stylu, ke kterému u Drtikola dojde v plném rozsahu v následujících dvou letech.

Drtikolovy fotografie stále patří ve světovém aukčním prodeji k nejžádanějším. Podle výsledků předních aukčních domů ceny za jeho vintage printy rostou a jsou stále vzácnější.

Publikováno:
v monografii: Fotograf František Drtikol, Vladimír Birgus, 1994, foto č. 22
v monografii: František Drtikol, Vladimír Birgus, Kant 2000, foto č. 14
v monografii: František Drtikol, Anna Fárová, Praha 2012, sv.2, foto č. 128
v knize: František Drtikol fotograf, malíř, mystik, Galerie Rudolfinum, 1998 foto č.III./3
vystaveno: na výstavě František Drtikol fotograf, malíř, mystik, Galerie Rudolfinum 1998
v umělecké galerii Černá Labut‘ od 27.05.2017

Nejvyšší dosažená aukční cena na světovém trhu za dílo F. Drtikola:
Sněžná vlna, bromografie, prodáno za 312 tis. USD na aukci Sotheby´s
New York 2007.

Téma ženského aktu má své nezastupitelné místo v celé Drtikolově tvorbě. Dramatické výjevy tragických žen, jakou je právě Salome, zachycuje Drtikol v patetických gestech a s kompoziční virtuozitou. Technika bromolejového tisku sépiového tónu vytváří jemný přechod od fotografické skutečnosti k malířské iluzi. Mistrovské fotografie Drtikolových typických femme fatale patří do tzv. rembrandtovských variací, jimiž si vytvořil vlastní umělecký styl vycházející ze secese a symbolismu. Salome s lebkou reprezentuje démonickou pudovost ženy, spojení lásky a smrti, polaritu rozkoše a trestu Érose a Thanata.
Drtikolovy fotografie stále patří ve světovém aukčním prodeji k nejžádanějším. Podle výsledků předních aukčních domů ceny za jeho vintage printy rostou a jsou stále vzácnější.

Jádrem Drtikolových meditací, díla a myšlení byla žena, která hraje v souvislosti s mužskou spiritualitou důležitou roli. K jeho oblíbenému tématu, ke kterému se vracel řadu let, pařila Salome – žena vítězící nad mužem, symbolicky odrážející Drtikolův osobitý pohled na ženy:
„Žena před aktem lásky je poražena. Je vždy znásilňována, aby po aktu byla vítězem. O to co vzala ze síly muže je vždy silnější. Muž ztrácí, žena získává. Po mne bylo vždy něco trapného, když jsem ze ženy vstával. Připadal jsem si jako spráskaný pes a přitom strašně komický. Žena naopak vždy vstává ukojena tělesně i duševně. Vstává vítězně s vědomím. Že teď leží muž u jejích nohou, že ukojila sebe i muže. Muž má naopak vždy vědomí, jakoby něco ztratil“.
Na fotografii Smích je skutečná nahá žena, která si pohrává s lebkou, tak jako si Salome pohrávala s hlavou Jana Křtitele. Vysmívá se lebce v duchu hamletovského „Být či nebýt“ jako by říkala: „ no vidíš kdo je a kdo není“. Za hranicí pocitu slasti symbolizují nahá žena a lebka základní dvojici protikladných pudů sexu a smrti, určující svým neustálým bojem dynamiku lidského života. Sexuální ničící princip. Hamletovsky pojatý motiv Salome poskytl Drtikolovy také možnost vyjádřit vampyrismus, démonickou pudovost a nekrofilní rozkoš ženy.

Literatura: Vladimír Birgus: Fotograf František Drtikol, Prostor Praha 1994, str.: 20-21

Nejvyšší dosažená aukční cena na světovém trhu za dílo F. Drtikola:
Sněžná vlna, bromografie, prodáno za 312 tis. USD na aukci Sotheby´s
New York 2007.

Česká metropole byl ještě na sklonku minulého století poklidným provinčním městem žijícím ve stínu Vídně a nostalgicky vzpomínajícím na zašlou slávu jedné z nejvýznamnějších metropolí z doby císařů Karla IV. a Rudolfa II. Prudký ekonomický a kulturní vzestup českých zemí, v nichž vznikala rozhodující část průmyslové produkce celého Rakousko-Uherska, se už na začátku století projevil v horečné přestavbě a výstavbě Prahy.

Olejotisk zachycuje pohled, přes dnes již neexistující Rudolfovou lávku postavenou v letech 1868 – 1869, jako třetí visutý most přes Vltavu v Praze, na Pražský hrad. Lávka byla pojmenována podle korunního prince Rudolfa (podobně jako pozdější Rudolfinum) a říkalo se jí také Železná lávka, případně Řetězová lávka.
Lávka měla dvě pole o rozpětí 96,01 m. Na středním pilíři stála litinová mostní brána o výšce 17,5 m. Mostovka byla 3,35 m široká. Ocel pro řetězy a ložiska byla dodána z britského Sheffieldu. Lávka sloužila bez větších oprav až do roku 1914, kdy ji nahradil most arcivévody Františka Ferdinanda d’Este, který dnes nese jméno Mánesův most.
Původní vyústění lávky na malostranském břehu dodnes připomíná název ulice U železné lávky.
Začátkem února 1910 otvírá František Drtikol se svým společníkem Augustinem Škardou v domě na rohu Vodičkovy a Jungmannovy ulice v Praze rozsáhlý dvoupodlažní fotografický ateliér Drtikol a spol. V této době byla pořízena i umělecká fotografie zimní Prahy, se zasněženými střechami a dnes již neexistujícím Řetězovým mostem, která má dnes mimo velké umělecké hodnoty i hodnotu historickou.

Literatura: Vladimír Birgus: Fotograf František Drtikol, Prostor Praha 1994, str.: 14-16.

Publikováno:
v monografii: Fotograf František Drtikol, Vladimír Birgus, Prostor, Praha 1994, obr. 8
v katalogu výstavy: Nahá geometrie, Praha 2012, obr. 11
v monografii: František Drtikol, Vladimír Birgus, Kant, Praha 2012, obr. 7
v monografii: František Drtikol, Kateřina Klaricová, Panorama 1989, str. 77

Nejvyšší dosažená aukční cena na světovém trhu za dílo F. Drtikola: Sněžná vlna, bromografie, prodáno za 312 tis. USD na aukci Sotheby´s New York 2007.
 
V letech těsně před světovou válkou Drtikol začal fotografovat akty v dynamické póze, co je charakteristické pro Drtikolova díla z dvacátých let. Nešlo přitom o skutečné momentky, ale o fotografie stylizovaného inscenovaného pohybu „v mrtvém bodě“. Fotografie zachycuje vždy mrtvý bod, onen okamžik kdy jeden pohyb končí a druhý začíná.

Stylizovaný pohyb se často objevoval v různých tanečních motivech, například v symbolických aktech s jablkem. Zakloněný akt s jablkem parafrázuje motiv biblické Evy a pokušení, které tvoří určitý přechod mezi lyrickým a dramatickým proudem Drtikolových aktů. Tak jako Eva pokoušela Adama v Ráji, aby jablko utrhl a ochutnal, vyzývá vypjaté nahé tělo ženy k pokušení a je příslibem slasti. Ztělesňuje sexuální ničící princip, kterým žena ohrožuje muže od samého počátku světa.
Pozice zakloněného ženského aktu vychází z tance, který ztělesňuje nejrůznější představy, vášně a pocity skryté v lidské duši. Tanec byl pro Drtikola, podobně jako pro další symbolisticky orientované umělce ze začátku století, důležitým inspiračním zdrojem.

Literatura: Vladimír Birgus: Fotograf František Drtikol, Prostor Praha 1994, str.: 20-21.

Nejvyšší dosažená aukční cena na světovém trhu za dílo F. Drtikola: Sněžná vlna, bromografie, prodáno za 312 tis. USD na aukci Sotheby´s
New York 2007.

František Drtikol byl prvním českým fotografem, který se internacionálně proslavil, a to již ve dvacátých letech 20. století. Hamletovským motivem menta mori se v různých obměnách zabýval již od počátků své umělecké tvorby.
Kompozice Zátiší s lebkou vychází z holandských zátiší 17. století, tzv. Vanitas, zobrazujících předměty symbolizující pomíjivosti života, marnost pozemských potěšení a nevyhnutelnost smrti. Žánr Vanitas se postupně vyvíjel z jednoduchých vyobrazení lebek a dalších symbolů smrti a pomíjivosti malovaných na rubu portrétů v době pozdní renesance. Název žánru pochází z latinského biblického rčení Kazatele, syna Davidova z knihy Kazatel 1, 2: „Vanitas vanitatum, omnia vanitas“ (Marnost nad marnost, všechno marnost).
Lebku v kompozici doplňuje zapálená svíce, jejíž plamen opět symbolizuje křehkost a pomíjivost života. V křesťanské ikonografii je svíce symbolem Ježíše Krista.

Nejvyšší dosažená aukční cena na světovém trhu za dílo F. Drtikola: Sněžná vlna, bromografie, prodáno za 312 tis. USD na aukci Sotheby´s
New York 2007.

Tanec byl pro Drtikola, podobně jako pro další symbolisticky orientované umělce ze začátku století, důležitým inspiračním zdrojem. Tzv. „taneční akty“ tvoří určitý přechod mezi lyrickým a dramatickým proudem Drtikolovy tvorby.

Nejedná se však o skutečné momentky zachycující tanec, ale o fotografie stylizovaného inscenovaného pohybu „v mrtvém bodě“. Fotografie zachycuje vždy mrtvý bod, onen okamžik kdy jeden pohyb končí a druhý začíná.

První z Tančících dívek působí dojmem profesionální indické tanečnice. Ruce má v loktech zvednuté do přesného pravého úhlu, dlaně přísně propnuté, hlavu předpisově drží v ustrnulém pootočení na stranu. Je oděna jen do průsvitného šálu a šňůry perel uvázané kolem pasu, a po vzoru orientálních břišních tanečnic ozdobená mnohými šperky.
Jedná se o tanečnici Ervinu Kupferovou, která v poválečných letech stála často Drtikolovi modelem a v roce 1920 se stala jeho manželkou. Drtikol ji často zachycoval v různých tanečních pózách, kdy Kupferová představovala různé typy exotických tanečnic, ale také ve fotografiích s biblickými a historickými výjevy, které připomínali živé obrazy.
Tanečnice na pozadí je zcela nahá a oproti první dívce tančí s přirozenou a živočišnou lehkostí.
Z mnoha Drtikolových fotografií s nahranými tanečními pózami v ateliéru se vydělují momentky skupiny mladých bosonohých tanečnic s věnečky na hlavách, pořízené v plenéru, které byly vydány Tělovýchovnou jednotou Sokol Žižkov v souboru pohlednic. Drtikol ovšem zcela jednoznačně dával přednost fotografování v ateliéru.

Literatura: Vladimír Birgus: Fotograf František Drtikol, Prostor Praha 1994, str.: 20-21.

publikováno: Anna Fárová, Fotograf František Drtikol, tvorba z let 1903-35, Uměleckoprůmyslové muzeum, 1972, s. 94

Taneční výjevy žen jsou v Drtikolově tvorbě časté. Autorův zájem o tanec se prohloubil díky vztahu s tanečnicí Ervinou Kupferovou, s níž se později oženil. Fotografoval Ervinu i její žačky, aranžoval modelky jako akty, ale také inscenoval historické či biblické výjevy. Tři grácie (neboli Charitky) jsou v řecké mytologii dcery nejvyššího boha Dia, půvabné a laskavé, ochránkyně slavností a hostin a také umění. V historii umění najdeme nesčetné množství jejich zpodobnění. Drtikol toto téma zpracoval ve svém oblíbeném secesním stylu s důrazem na symetrickou kompozici.

Historicky nejvyšší dosažená cena za dílo F. Drtikola: Sněžná vlna, původní autorský pozitiv, prodáno za 312 tis. USD na aukci Sotheby´s New York 2007.

Před rokem 1925 se Drtikolovo, do té doby secesní dílo, radikálně proměnilo. Vnějškově se tato změna projevila tím, že si roku 1924 nechal zhotovit v dílnách Národního divadla v Praze rekvizity a dekorace jednoduchých geometrických tvarů, které se staly součástí jeho ateliérových kompozic. V dekoracích a i v celkové obrazové kompozici se vedle kubismu a futurismu uplatňoval také expresionismus a konstruktivismus.

Ateliérová kompozice Geometrie je tvořena dekoracemi geometrických tvarů: hranoly, kruhem a vlnovkami. Na pevnou podložku Drtikol postavil na sebe dva stejně velké hranoly, přičemž spodní hranol natočil kosou hranou k divákovi. Po podložce se jako had zleva doprava plazí vlnovka, aby se mohla v pravém dolním rohu protnout s druhou, vertikálně umístěnou vlnovkou, a společně tak zarámovaly celkový obraz . Kompozici doplňuje kruh, umístěný v levém horním rohu, který se nad celým obrazem vznáší jako zářící velké slunce, osvětlující svými paprsky všechny rekvizity umístěné na podložce. Sluneční záře, kterou Drtikol v ateliéru vytvořil umělým osvětlením a která prostupuje celým obrazem dotváří expresionistickou i kompoziční složku obrazu.

Literatura:
Antonín Dufek: Fotografie dvacátých let, In: Dějiny výtvarného umění (IV-2), 1890 – 1938, Academia 1998, str.: 212-213.

Historicky nejvyšší dosažená cena za dílo F. Drtikola: Sněžná vlna, původní autorský pozitiv, prodáno za 312 tis. USD na aukci Sotheby´s New York 2007.

Před rokem 1925 se Drtikolovo, do té doby secesní dílo, radikálně proměnilo. Vnějškově se tato změna projevila tím, že si roku 1924 nechal zhotovit v dílnách Národního divadla v Praze rekvizity a dekorace jednoduchých geometrických tvarů, které se staly součástí jeho ateliérových kompozic. V dekoracích a i v celkové obrazové kompozici se vedle kubismu a futurismu uplatňoval také konstruktivismus. Drtikol dokázal při své ateliérové práci využít také stínů, vržených umělým osvětlením, které tvořily expresionistickou i kompoziční složku obrazu.

Ateliérová kompozice Geometrie II. je tvořena dekoracemi geometrických tvarů: hranoly, kruhy a vlnovkami. Na pevnou podložku Drtikol rozestavil dva stejně velké hranoly, jeden horizontálně a druhý vertikálně. Kolem hranolů nechal „rozkroužit“ trojici kruhů různých velikostí. Výsledný dojem kompozice umocňují dvě vlnovky , které se jako dva hadi společně vinou po vytyčené vertikále procházející centrem kompozice. Kruh je symbolem univerza, uzavřenosti, věčnosti bez začátku a konce. Zahrnuje všechny geometrické obrazce a má tím i všechny jejich významy. Symbolizuje nebe, splývá s vědomím plynoucího ale současně i stojícího času.

Literatura:
Antonín Dufek: Fotografie dvacátých let, In: Dějiny výtvarného umění (IV-2), 1890-1938, Academia 1998, str.: 212.