Popis
Suchá jehla kombinovaná s akvatintou, 1932, rozměry 29,5×19,5cm, 48,8×38,3cm (s rámem), značeno vpravo dole: E. F. v oválu vpravo dole: Emil Filla
Signováno vpravo dole: Emil Filla
Description
Nejvyšší dosažená cena za olej Emila Filly v českých aukcích – 19,5 mil. czk, Adolf Loos Apartment and Gallery, Praha, 2010
nejvyšší dosažená cena za olej Emila Filly v zahraničních aukcích – 588 tis. eur, Sotheby’s, 2011
Téma hudebního nástroje a not se objevuje v řadě Fillových zátiší. Hudební objekty od kytar přes mandolíny, flétny a klarinety jsou většinou doplněné o láhve alkoholu, vína rumu, likéru ale také sklenice, dýmky či ovoce. Hudba patří k senzuálním a duchovním požitkům stejně jako dobré pití či jídlo.
Zátiší s kytarou klarinetem, lahví a podnosem je ukázkou propojení hudebních atributů (kytara a klarinet) s chuťovým požitkem z dobrého pití a jídla. Filla velmi zvláštně propojuje aluzi na hudbu s představou malé stolní hostiny, která je ovšem ve srovnání s těmi v obrazech holandských mistrů 17. století daleko skromnější. Hudební nástroj však nemusí mít výlučně konotace sluchového smyslového požitku. Dominující kytara v zátiších dostává podivné antropomorfní rysy, jako by byla ve tvarech hudebního nástroje zakleta ženská figura. Kytara na grafice symbolizuje ženský princip, zatímco klarinet jednoznačně odkazuje k mužskému principu.
Stůl umístěný v centru kompozice pevně ohraničuje a uzavírá prázdnotu do nekonečna se tratícího iluzivního a nekonečného prostoru. Věci na stole jsou viděny z přímého nadhledu a jako celistvé objekty jsou malířem reprodukovány z jejich jednotlivých konkrétních stránek a vlastností, které umělec vnímal díky svému vysoce aktivnímu tvůrčímu a estetickému vztahu k světu.
Zvolená kombinovaná technika suché jehly s akvatintou umožnila Fillovy vystihnout nejen objektivní stránku zobrazovaných věcí, ale zároveň odhalit jejich skryté rytmy a intimní stránky. Grafika dovolila malíři v jednoduché a čisté podobě postihnout a uchovat estetický účinek zobrazení. Obrysy věcí a jejich tvary vyrývány v bílé ploše výraznou černou čarou, vycházejí z postupu a tvárné logiky suché jehly. Tato technika Fillovy umožňuje virtuózně využít široké škály výrazových možností ryté čáry a vrypu. Strohou a až abstraktně chladnou linii čáry doprovází jemná akvatinta, která přelévá měkké stíny v hlubokých prostorových transparencích a dává jím vyznít v hlubokých ozvěnách.
Literatura:
Vojtěch Lahoda: Emil Filla, Academia Praha 2007, str. 406, 415.
Čestmír Berka: Emil Filla, grafické dílo, Odeon 1968, str.: 30-31, 270.
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.