(1938) Satyr v shromáždění Bohů
Max Švabinský

Popis

1938, litografie, 27,4 x 20,3 cm, 53,7×43,5 cm s rámem, signováno vlevo dole v tisku „M. Švabinský 38“
Původní litografie pro čtyřlistovou přílohu k dvojsešitu č. 4-5 časopisu Umění XI. (1938), věnovanou památce Františka Žákavce. Litografie byla publikována s textem IV. zpěvu básně V. Huga „Satyr“, přeloženého Žákavcem a věnovaného r. 1925 M. Švabinskému (Italský skicář).
Zařazeno do souboru 20 litografií Satyr, 70 listů.

Publikováno:
UMĚNÍ. Sborník pro českou výtvarnou práci. Svazek XI. č. 4-5, 1938
Páleníček L., Švabinská Z., Max Švabinský Grafické dílo, Národní galerie v Praze , 1976, str.82, soupis č. 435
A. Matějček: Max Švabinský, Popisný seznam grafického díla 1933-1942, Sdružení českých umělců grafiků Hollar, Praha 1944, str. 39, soupis. číslo 435

nejvyšší cena dosažená v domácím aukčním prodeji za Švabinského olej Splynutí duší – 9,4 mil Kč, Galerie Kodl, Praha, 2016
nejvyšší cena dosažená v domácím aukčním prodeji Švabinského grafiku 144 tis. Kč, Dorotheum Praha, 2015

V roce 1937 umřel František Žákavec a v následujícím roce Švabinský nakreslil tuto litografii pro dvojsešit časopisu Umění, věnovaný památce F. Žákavce s textem IV. zpěvu básně V. Huga „Satyr“, přeloženého Žákavcem a věnovaného r. 1925 M. Švabinskému ( knížka Italský skicář). Švabinský tuto litografii zařadil i do souboru 20 litografií Satyr. Ilustrace k Satyrovi v sobě spojují Švabinského „Ráje“ s rájem Viktora Huga. Milenec a muž z Rajské sonáty se zde mění s nezdolným optimismem na Satyra, který je v mytologii nazýván polobohem či lesním démonem a ztotožňován s mužskou sexuální silou.
V Satyrovi Švabinský spojuje džungle z ořeší a z lopuchů, jak je uviděl na Slovensku a v Čechách, s vizemi mytologických figur. Mění knižní ilustraci ve fresku, v které mísí osobní zážitky s bájnými událostmi.
Švabinského z celé básně velmi silně zaujal zejména Hugův lyrický předzpěv s líčením Satyrova nezávazného a prostopášného života, kterému věnoval sedm litografií z celkového počtu dvaceti. První ilustrace s názvem „Satyr ve shromáždění bohů“ zobrazuje sněm olympských bohů, před který panovačně předstupuje Satyr. Pohledy veškerého přítomného božstva směřují ke vztyčené postavě Satyra, který je napůl člověk a napůl kozel s kučeravými vlasy, špičatýma ušima, tupým nosem, s růžky, oháňkou a kozlíma nohama. V levé ruce drží harfu (Satyrové rádi tančili a provozovali hudbu) a na důraz svých slov: „Pán jsem, klekni Joviši“ ukazuje dolů k zemi ke svým nohám. Jedná se o větu z posledního verše Hugovy básně určenou nejvyššímu z Bohů – Jupiterovi. Jupiter (Dias, Zeus), se zakrytým pravým předloktím, je usazen společně se svou ženou a nejvyšší bohyní Junonou (Herou) uprostřed hodovního stolu na oblacích. Za Junonou se k Jupiterovi naklání, se srpkem měsíce na hlavě, Seléne (Luna) – bohyně měsíce. V popředí stolu je usazen Hefaistos – bůh ohně a kovářů se svým atributem kladivem. Vedle něj je vyobrazena nahá postava bohyně lásky Afrodity (Venuše) s Amorem v dětské podobě, který se schovává za Venuši, zastrašen velkou smělostí Satyra. Za nimi je bůh zuřivé války Áres s mečem a štítem, a v okřídleném placatém klobouku s berlou přes rameno posel bohů a průvodce mrtvých do podsvětí Hermés. Ve vysoké helmici a s oštěpem připraveným k hodu je bohyně vítězné války a moudrosti Athéna doprovázena po pravici bohyní vítězství Victorií (Niké) s vavřínovým věncem na hlavě. Zcela vpravo za Satyrem je s rozevlátými vlasy a s trojzubcem Poseidon – bůh moří, a se zdviženou rukou s roztaženými prsty v odmítavém gestu pravděpodobně Hádes – bůh podsvětí.
V levém horním rohu poletuje vysoko v oblacích poplašený páv – Junonin atribut. Ve spodním plánu vpravo vidíme zvířata spěchající k místu na zemi, na které Satyr ukazuje. Oproti nim vlevo sedí na oblaku velký načepýřený orel – Diův atribut, symbol božské síly, vítězství a spravedlnosti. Pravý dolní roh vyplňuje lidská kostra symbolizující podsvětí a smrt.

Literatura:
Hana Frankensteinová, Max Švabinský, Praha 1949, str. 60

Další informace