Publikováno:
v monografii: Fotograf František Drtikol, Vladimír Birgus, Prostor, Praha 1994, str. 22-24
v knize: František Drtikol fotograf, malíř, mystik, Galerie Rudolfinum, 1998 obr. I./15
vystaveno: na výstavě František Drtikol fotograf, malíř, mystik, Galerie Rudolfinum 1998

Nejvyšší dosažená aukční cena na světovém trhu za dílo F. Drtikola:
Sněžná vlna, bromobrafie, prodáno za 312 tis. USD na aukci Sotheby´s
New York 2007.

Vztah Františka Drtikola k náboženství byl velmi složitý a v průběhu jeho života se měnil. Na začátku nového staletí se umělec pomalu odpoutával od tradičního katolicismu, ale přitom stále studoval bibli a intenzivně se zabýval teologickými otázkami. V roce 1913 se nechal (podobně jako před ním Josef Váchal už v roce 1906) fotografovat jako Kristus na kříži v exaltovaných pózách a intenzivně prý prožíval pocity Mesiáše. Drtikolovo ztotožnění se s Kristem mělo však i erotický aspekt, kdy si fotograf představoval u paty kříže jeho tehdejší lásku Elišku Jánskou, jak jej objímá, líbá a saje jeho krev vytékající z ran.

V ukřižování Krista hledá umělec podobný symbolický motiv jako u Salome – spojení lásky a smrti. Kristus pro něho není „jenom“ Božím synem a Mesiášem, ale i mužem podněcujícím lásku. Ještě výrazněji se symbióza smrti a erotiky, tělesnosti a duchovna i pohanství s křesťanstvím objevuje na kresbách a grafických listech vytvořených ve dvacátých letech, konfrontujících motiv ukřižování s ženskými akty. V litografii Ukřižování z roku 1922 zobrazil ukřižovaného Krista s celou rozsáhlou skupinou nahých žen, jejichž gesta mohou stejně dobře symbolizovat žal jako touhu.

Jeden z výtisků této nonkonformní litografie z roku 1922 byl vystaven v roce 1991 v Jacques Baruch Gallery v Chicagu, kde vyvolal protesty církevních kruhů.

Literatura:
Vladimír Birgus: Fotograf František Drtikol, Prostor Praha 1994, str.: 22-24.

Nejvyšší dosažená aukční cena na světovém trhu za dílo F. Drtikola: Sněžná vlna, bromografie, prodáno za 312 tis. USD na aukci Sotheby´s
New York 2007.

Pod stromem poznání, symbolizujícím pozemský život, lidský úděl a oslavujícím krásu nahého ženského těla, společně odpočívají v harmonické symbióze dvě mladé ženy. Svými zcela nahými těly se o sebe vzájemně opírají, hlavy synchronně otočené přes pravé rameno a s pohledem upřeným do dáli společně vyčkávají příjezdu jezdce, jehož malou postavu již lze spatři na horizontu. Je to lovec s šípem vracející se z lovu, rytíř ochránce přijíždějící v plné zbroji na koni, ale zároveň symbol muže dobyvatele a ploditele.
Palma na pozadí, společně se stromem poznání, symbolizují zahradu ráje. Palma byla posvátným stromem již v babylonské říši, v antice symbolizovala světlo a byla stromem zasvěceným bohům slunce (Helios, Apollon). Jako světelný symbol, ale současně i symbol nezdolnosti vzdorující i žáru slunce je symbolem vítězství – symbolem mužského principu.
Drtikol se při kresbě pravděpodobně inspiroval slavným triptychem Hieronyma Bosche Zahrada pozemských rozkoší (1503-1504), který se dnes nachází v Museo del Prado v Madridu. Jeho zahrada je, stejně jako ta od Bosche, zahradou ztraceného ráje, zahradou lásky a pozemských rozkoší, kde dvě nahé dívky neskrývající lesbickou lásku, jsou pro přijíždějícího jezdce příslibem rozličných sexuálních hrátek a rozkoší.

Historicky nejvyšší dosažená cena za dílo F. Drtikola: Sněžná vlna, původní autorský pozitiv, prodáno za 312 tis. USD na aukci Sotheby´s New York 2007.

Publikováno:
v monografii: František Drtikol I., Anna Fárová, Praha 2012, str. 68.
v katalogu výstavy: František Drtikol, Nahá geomerie, Praha 2012, str.82
v monografii: František Drtikol, Vladimír Birgus, Kant, Praha 2000, sr. 36
v monografii: Fotograf František Drtikol, Vladimír Birgus, Prostor, Praha 1994, obr. 119
v knize: František Drtikol fotograf, malíř, mystik, Galerie Rudolfinum, 1998 obr. III./1

Vanitas (latinsky marnivost) je jednou z hlavních křesťanských neřestí vycházejících z alegorie etických pojmů, založených na starší předkřesťanské tradici. V umění bývá obvykle vyobrazována jako nahá žena se zrcadlem a šperky, někdy i se psy. Motiv ctností a neřestí byl v umění velmi často zobrazován.
Drtikolova Vanitas je vyobrazena jako nahá žena klečící na kopci Golgotě, místě kde byla nalezena lebka Adamova a ukřižován Ježíš Kristus. Proto bývá u paty kříže s mrtvým Kristem často vyobrazována lebka. Místo do zrcadla vzhlíží žena vzhůru k nebi a pomyslnému kříži. Rukama se opírá o lebku samotného Adama – prvního muže – kterého ohrozila a na scestí svedla žena. Vanitas ztělesňuje sexuální ničící princip, muže který je od počátku světa ohrožován ženou.

Literatura: Anna Fárová: František Drtikol I., Praha 2012, str. 68.

Počátkem třicátých let se Drtikolův zájem stále více odvracel od fotografie k malbě, která zřejmě mohla lépe vyjádřit jeho vize, a k duchovním sférám. Už v roce 1932 chtěl prodat svůj ateliér, ale tento záměr uskutečnil až roku 1935, kdy se také zcela rozloučil s fotografickou tvorbou.
Ve svých obrazech, většinou malovaných olejem na lepence nebo překližce, stylově navazoval na starší symbolistické kresby a grafiky. Drtikolovy obrazy se prodávaly velmi málo – autor je většinou věnoval svým přátelům a tak se na trhu objevují velmi sporadicky.
Mezi motivy se často objevují krajiny a romantické pohledy na skály a kopce, které někdy připomínali tvary ženského těla. Oleji Krajina III. dominují dva velké holé kopce, tyčící se nad zalesněnou krajinou, jejímž středem protéká malý horský potůček. Krajina připomíná ležící ženský akt, bez zakloněné hlavy, s vyčnívajícími ňadry a zarostlým klínem, který je metaforou Matky-Země i sexuálním symbolem. V krajinářské kompozici Drtikol nápaditě využívá motivů stromů a slunce k mimořádně působivému výsledku, dokonale spojujícímu dekorativnost formy se symbolickým mnohovýznamovým obsahem.

Literatura: Vladimír Birgus: Fotograf František Drtikol, Prostor Praha 1994, str.: 46-47.

Historicky nejvyšší dosažená cena za dílo F. Drtikola: Sněžná vlna, původní autorský pozitiv, prodáno za 312 tis. USD na aukci Sotheby´s New York 2007.

Počátkem třicátých let se Drtikolův zájem stále více odvracel od fotografie k malbě, která zřejmě mohla lépe vyjádřit jeho vize, a k duchovním sférám. Už v roce 1932 chtěl prodat svůj ateliér, ale tento záměr uskutečnil až roku 1935, kdy se také zcela rozloučil s fotografickou tvorbou.
Mezi motivy se často objevují krajiny a romantické pohledy na skály a kopce. Skály i stromy na obrazech mají sice oproti abstraktním kosmickým a duchovním malbám realistický charakter, ale ani zde nechybí symbolický motiv stromu nachýleného větrem symbolizující utrpení a skály symbolizující pevnost a nezdolnost.
Strom je jedním ze základních symbolů kosmického života, jeho podstaty a vývojových proměn, též základní symbol lidského rodu a zároveň lidského jedince a jejich bytí včleněného do zákonitostí vesmírného dění. Pro svou regenerační schopnost znamená nekonečnost života a nesmrtelnost. V křesťanské ikonografii je strom symbolem Ježíše Krista, který sám sebe přirovnával k vinnému kmeni. Ze dřeva stromu poznání byl podle legendy vytesán Kristův kříž, který byl na pahorku Golgotě vsazen do vyčnívajícího pahýlu rajkého stromu života, a tím se Kristus stal novým stromem života. Stromy vychýlené ve větru symbolizují utrpení Ježíše Krista a jeho oběť podstoupenou pro lidstvo. Jsou ale rovněž symbolem utrpení celého lidstva a osobní zpovědí a výpovědí o osobním utrpení Františka Drtikola.
Skála je v biblickém pojetí především obrazem nehybnosti a pevnosti. V tomto duchu je Hospodin skálou Izraele, nebo životadárnou vodou stýkající skálou v poušti. Tato je skála je předobrazem Krista, jako dárce živé vody. Není tedy náhodou, že se skály či skalnaté útvary objevují na četných obrazech již od pozdního středověku.
V krajinářské kompozici Drtikol nápaditě využívá motivů stromů a skal k mimořádně působivému výsledku, dokonale spojujícímu dekorativnost formy se symbolickým mnohovýznamovým obsahem.
Drtikolovy obrazy se prodávaly velmi málo – autor je většinou věnoval svým přátelům a tak se na trhu objevují velmi sporadicky.

Literatura:
Vladimír Birgus: Fotograf František Drtikol, Prostor Praha 1994, str.: 46-47.

Historicky nejvyšší dosažená cena za dílo F. Drtikola: Sněžná vlna, původní autorský pozitiv, prodáno za 312 tis. USD na aukci Sotheby´s New York 2007.

Počátkem třicátých let se Drtikolův zájem stále více odvracel od fotografie k malbě, která zřejmě mohla lépe vyjádřit jeho vize, a k duchovním sférám. Už v roce 1932 chtěl prodat svůj ateliér, ale tento záměr uskutečnil až roku 1935, kdy se také zcela rozloučil s fotografickou tvorbou.
Mezi motivy se často objevují krajiny a romantické pohledy na skály a kopce. Skály i stromy na obrazech mají sice oproti abstraktním kosmickým a duchovním malbám realistický charakter, ale ani zde nechybí symbolický motiv stromu nachýleného větrem symbolizující utrpení a skály symbolizující pevnost a nezdolnost.
Strom je jedním ze základních symbolů kosmického života, jeho podstaty a vývojových proměn, též základní symbol lidského rodu a zároveň lidského jedince a jejich bytí včleněného do zákonitostí vesmírného dění. Pro svou regenerační schopnost znamená nekonečnost života a nesmrtelnost. V křesťanské ikonografii je strom symbolem Ježíše Krista, který sám sebe přirovnával k vinnému kmeni. Ze dřeva stromu poznání byl podle legendy vytesán Kristův kříž, který byl na pahorku Golgotě vsazen do vyčnívajícího pahýlu rajkého stromu života, a tím se Kristus stal novým stromem života. Stromy vychýlené ve větru symbolizují utrpení Ježíše Krista a jeho oběť podstoupenou pro lidstvo. Jsou ale rovněž symbolem utrpení celého lidstva a osobní zpovědí a výpovědí o osobním utrpení Františka Drtikola.
Skála je v biblickém pojetí především obrazem nehybnosti a pevnosti. V tomto duchu je Hospodin skálou Izraele, nebo životadárnou vodou stýkající skálou v poušti. Tato je skála je předobrazem Krista, jako dárce živé vody. Není tedy náhodou, že se skály či skalnaté útvary objevují na četných obrazech již od pozdního středověku.
V krajinářské kompozici Drtikol nápaditě využívá motivů stromů a skal k mimořádně působivému výsledku, dokonale spojujícímu dekorativnost formy se symbolickým mnohovýznamovým obsahem.
Drtikolovy obrazy se prodávaly velmi málo – autor je většinou věnoval svým přátelům a tak se na trhu objevují velmi sporadicky.

Literatura:
Vladimír Birgus: Fotograf František Drtikol, Prostor Praha 1994, str.: 46-47.

Historicky nejvyšší dosažená cena za dílo F. Drtikola: Sněžná vlna, původní autorský pozitiv, prodáno za 312 tis. USD na aukci Sotheby´s New York 2007.

Kolem roku 1928 začal Drtikol usilovně studovat různé východní filozofie a východní náboženství, z nichž ho zaujal především budhismus a specifická forma tantrické jógy zvaná kundaliní nebo hadí síla. Zájem o budhismus a jógu se v českých zemích začal objevovat v souvislosti s obnovením snahy o hledání alternativních forem života . Ve třicátých letech dvacátého století vychází také celá řada publikací o budhismu (např. kniha Leopolda Procházky Buddha a jeho učení), které nepochybně ovlivnily i Františka Drtikola, který meditoval, zabýval se kontrolou myšlenek, zapisoval si sny a vidiny a pěstoval kundaliní jógu zaměřenou na cvičení duchovně-nervových středisek „čakramů“. Drtikolovy byl však cizí fanatismus, k buddhismu stejně jako předtím ke křesťanství, nepřistupoval dogmaticky, ale hledal v nich cestu k vyššímu poznání.
Ve svých obrazech, většinou malovaných olejem na lepence nebo překližce, stylově navazoval na starší symbolistické kresby a grafiky, ovšem při snahách vizuálně zachytit extatické zážitky z meditací a vyjádřit pocity z průniku do nadvědomí měla velmi důležité místo i symbolika barev.
Některé Drtikolovy obrazy a pastely mají téměř abstraktní charakter jako například kompozice s elipsoidními nebo kruhovitými motivy, symbolizující dharmy, nebo obrazy se světelnými paprsky a pointilistickými body, v jiných se objevovala kosmologická témata, konfrontující éterické protáhlé postavy s hvězdami nebo světelnou aurou, v dalších motivy postavy jogínů s vyznačením čakramů.
Žluto-modrá kompozice Elipsa, symbolizuje dharmu – budhistickou nauku (zákon) o cestě k univerzální pravdě. Modrá barva je symbolem nebe, dálky a života žlutá barva je přisuzována planetě Slunci.

Literatura:
Vladimír Birgus: Fotograf František Drtikol, Prostor Praha 1994, str.: 43, 44, 47.

Historicky nejvyšší dosažená cena za dílo F. Drtikola: Sněžná vlna, původní autorský pozitiv, prodáno za 312 tis. USD na aukci Sotheby´s New York 2007.

Počátkem třicátých let se Drtikolův zájem stále více odvracel od fotografie k malbě, která zřejmě mohla lépe vyjádřit jeho vize, a příklon k duchovním sférám. Už v roce 1932 chtěl prodat svůj ateliér, ale tento záměr uskutečnil až roku 1935, kdy se také zcela rozloučil s fotografickou tvorbou.
Ve svých obrazech, většinou malovaných olejem na lepence nebo překližce, stylově navazoval na starší symbolistické kresby a grafiky, v kterých se Drtikol zařadil do mytologického proudu umění z přelomu století s jeho touhou vrátit se k neznámým počátkům světa, ukázat vztah člověka a nebezpečných přírodních sil, uniknout z přízemní reality do mytického světa dávných bájí a mysterií, personifikovat tajemné vnitřní hlasy a psychické stavy. Mezi motivy se často objevují krajiny a romantické scenérie vysokohorských štítů, pohledy na skály a kopce a rozpadající se tajemné hrady odrážející jeho hluboký zájem o mýty, Bibli a hledání pravého Boha.
Oleji Krajina se zříceninou dominuje rozpadající se tvrz nacházející se na samém vrcholku strmého kopce. Ke hradu vede pouze nebezpečná a strmá pěšina po úzkém hřebenu.
Podle  Bible je hrad symbolem pevnosti, ochrany a nezdolnosti, je obrazem bezpečnosti a útočiště, kterénachází víra v Boha. Křesťanská víra ochraňuje před démony jako zdi a věže. Co v sobě tvrz uzavírá je odděleno od ostatního světa, právě tak nepřístupné jako hodné usilování. Tak se tvrz či hrad mohou stát symbolem transcendence.
V krajinářské kompozici Krajina se zříceninou Drtikol nápaditě využívá motivů tvrze, nepřístupné pěšiny a stromů k mimořádně působivému výsledku, dokonale spojujícímu dekorativnost formy se symbolickým mnohovýznamovým obsahem.
Drtikolovy obrazy se prodávaly velmi málo – autor je většinou věnoval svým přátelům a tak se na trhu objevují velmi sporadicky.

Literatura:
Vladimír Birgus: Fotograf František Drtikol, Prostor Praha 1994, str.: 27, 46-47.

Historicky nejvyšší dosažená cena za dílo F. Drtikola: Sněžná vlna, původní autorský pozitiv, prodáno za 312 tis. USD na aukci Sotheby´s New York 2007.

Počátkem třicátých let se Drtikolův zájem stále více odvracel od fotografie k malbě, která zřejmě mohla lépe vyjádřit jeho vize, a příklon k duchovním sférám. Už v roce 1932 chtěl prodat svůj ateliér, ale tento záměr uskutečnil až roku 1935, kdy se také zcela rozloučil s fotografickou tvorbou.
Ve svých obrazech, většinou malovaných olejem na lepence nebo překližce, stylově navazoval na starší symbolistické kresby a grafiky, v kterých se Drtikol zařadil do mytologického proudu umění z přelomu století s jeho touhou vrátit se k neznámým počátkům světa, ukázat vztah člověka a nebezpečných přírodních sil, uniknout z přízemní reality do mytického světa dávných bájí a mysterií, personifikovat tajemné vnitřní hlasy a psychické stavy. Mezi motivy se často objevují krajiny a romantické scenérie vysokohorských štítů, pohledy na skály a kopce a rozpadající se tajemné hrady odrážející jeho hluboký zájem o mýty, Bibli a hledání pravého Boha.
V krajinářských kompozicích Drtikol nápaditě využívá motivů kopců k mimořádně působivému výsledku, dokonale spojujícímu dekorativnost formy se symbolickým mnohovýznamovým obsahem.
Drtikolovy obrazy se prodávaly velmi málo – autor je většinou věnoval svým přátelům a tak se na trhu objevují velmi sporadicky.

Nejvyšší dosažená aukční cena na světovém trhu za dílo F. Drtikola:
Sněžná vlna, bromografie, prodáno za 312 tis. USD na aukci Sotheby´s
New York 2007.

Pro Františka Drtikola nebyla fotografie tvůrčím experimentem nebo médiem k hledání nových forem zobrazování světa, ale především prostředkem symbolického zobrazení základních filozofických, náboženských i psychologických otázek i reflexe závažných témat empiricky nepoznatelných tajemných sil, rozporů i harmonických vztahů mezi přírodou a člověkem, nadosobním řádem a individuálními touhami, světem vnitřním a vnějším, vědomím a podvědomí, životem pozemským i záhrobním, duševními i tělesnými principy.

Zatímco se většina českých umělců ve dvacátých letech minulého století  již stylově vzdalovala od secesního piktorialismu k modernějšímu pojetí, Drtikol nemínil podlehnout dobovým tlakům a ustoupit od svého zájmu o symbolismus a secesi, o čemž svědčí jeho fotografie s historickými, mytickými a symbolickými náměty.

Snímek Mládí a stáří z roku 1921 je konfrontací dvou životních etap a připomínkou pomíjivé ženské krásy. Smyslný ženský akt, jehož bělostné tělo přímo září v popředí kompozice, je alegorií mládí. Krásná, mladá žena s bezstarostným úsměvem na rtech, se smyslně protahuje navzdory věnečku symbolizujícímu její panenství. Na tmavém pozadí sedí před deskou evokující náhrobní kámen, druhá žena, oděná v černých šatech a v černém klobouku, který ohleduplně zakrývá ženin obličej s pevně semknutými rty.

Kontrast mládí a stáří je nesmírně působivě zdůrazněn bílou a černou barvou, symbolizující světlo a tmu života. Drtikol uměl neobyčejně nápaditě pracovat s ostrými světly, která zvýrazňovala plastičnost živých modelů před pozadím z těžkých vržených stínů. Světlo a stín, bílá a černá barva na fotografii, nejsou jen kompoziční prvky, ale symboly dvou životních etap – mládí a stáří.

V horní části kompozice je domalována koruna stromu poznání – symbolu pozemského života a lidského údělu, početí, zrození a smrti. Křesťanství spojuje strom poznání se stromem života, tj. symbolem věčného bytí. Umělci bývá strom poznání již od pozdního středověku myšlenkově a výtvarně chápán jako záminka docenění krásy nahého ženského těla.

Literatura: Vladimír Birgus: Fotograf František Drtikol, Prostor Praha 1994, str.: 39-40.