Kubistická hlava je majstrovské dielo Františka Reichentála. Na prvý pohľad nás zaujmú kubistické a kubofuturistické prvky obrazu. Reichentál rád experimentoval a používal rôzne umelecké štýly. Napadne nás podobnosť s kresbami kubistických hláv Pabla Picassa.

Kubizmus patril medzi najvýraznejšie avantgardné smery na prelome 19. a 20. storočia. Hlavnými predstaviteľmi boli napríklad Georges Braque a Pablo Picasso, v českom prostredí to bol hlavne Emil Filla, Bohumil Kubišta, či Josef Čapek. Zo slovenských umelcov to bol napríklad Ľudovít Fulla, Mikuláš Galanda.

František Reichentál v roku 1915 študoval v Budapešti, čoskoro však musel narukovať do armády a 1916 padol do ruského zajatia. Dostal sa do zajateckého tábora na Sibíri. Po prepustení sa zapojil do ruskej revolúcie, študoval a maľoval v Rusku. Dokonca v rokoch 1917-22 pôsobil ako učiteľ kreslenia v Irkutsku. 1922 sa vrátil na Slovensko do Bratislavy, kde si založil maliarsku školu. V roku 1939 ušiel do Maďarska, kde sa ukrýval do konca vojny, keďže mal židovský pôvod. V roku 1948 emigroval do USA.

Nejvyšší cena dosažená v zahraničním aukčním prodeji za obraz – 700 tis € v květnu 2016, aukční síň Thierry-Lannon & Associés v Brestu
Nejvyšší cena dosažená v domácím aukčním prodeji – 36 mil czk v roce 2017, Galerie Kodl
Záznam průběhu dražby
Nejvyšší cena dosažená v domácím aukčním prodeji za tisk – 216 tis czk v roce 2012, Galerie Kodl
Nejvyšší cena dosažená v domácím aukčním prodeji za kresbu – 1,1 mil czk v roce 2009

Toyen poprvé cestovala do Francie s Jindřichem Štyrským v letech 1924 a 1925. Z těchto cest se dochoval Skicák, který je nyní v soukromé sbírce v Paříži. Kresby vznikaly bezprostředně na cestě, kde se autorka setkávala s různými exotickými cirkusy, slavnostmi, poutěmi a karnevaly. Svoje zkušenosti zpracovávala naivizujícím způsobem jakoby dětskou jednoduchou kresbou, kterou reagovala na proletářský program skupiny Devětsil a jeho teorii přeměny všedního dne ve svátek. Atmosféra Paříže, bohémský život a setkávání se s různobarevnou populací inspirovaly Toyen k mnoha erotickým výjevům zasazeným do exotických míst, které kulminují v obraze Ráj černochů představující hromadnou veselou kopulaci pod palmami. Autorčina otevřenost v erotických výjevech působí smyslně a uvolněně a je mnohem důvěryhodnější než v erotických pracích jejích mužských kolegů.

Hlavní postavou kresby je ležící černošská královna, kterou ostatní černoši obsluhují – ovívají ji vějířem nebo hrají na harfu. V pozadí pak další dosahují vrcholu palem šplháním. Výjev obsahuje erotiku jen skrytě a je jakýmsi mlčenlivým předstupněm dalších orgií známých z Ráje černochů.

Vzhledem k přípisu o pravosti kresby Františka Dvořáka, se dostala kresba v 90. let ze soukromé sbírky v Paříži na český aukční trh.

Tento obraz je umění, které se obejde bez výkladu, vytváří prostor pro imaginaci a lidé si ho interpretují sami.
Dokáže být člověk sám sebou? Proč se cítíme vyřazeni ze světa, který jsme si sami stvořili? Jaký je smysl života? Proč se cítíme i mezi lidmi osamoceni? Je lepší být s někým nebo sám? Je to moment dialogu, jeden rezonuje s druhým, i když je mezi nimi prostor, vzájemně se ovlivňují a působí na sebe.

.

nejvyšší dosažená aukční cena na českém trhu za Justitzův olej na plátně je 3,95 mil Kč, European Arts, Praha, 2016
nejvyšší dosažená aukční cena na světovém trhu za Justitzův olej na plátně je 19,5 tis £, Sotheby’s London, 1998

Nejvyšší dosažená aukční cena na světovém trhu za dílo F. Drtikola:
Sněžná vlna, bromobrafie, prodáno za 312 tis. USD na aukci Sotheby´s
New York 2007.

Nemožnost věnovat se během války fotografování si Drtikol vynahrazoval intenzivním kreslením. Zejména z let 1917 a 1918 pochází řada kvalitních kreseb tužkou a uhlem, navazujících na rozličné aspekty symbolismu. Drtikol se v nich zařadil do mytologického proudu umění z přelomu století s jeho touhou vrátit se k neznámým počátkům světa, ukázat vztah člověka a nebezpečných přírodních sil, uniknout z přízemní reality do mytického světa dávných bájí, kultů a mystérií, personifikovat tajemné vnitřní hlasy a psychické stavy.
Ve svých kresbách se Drtikol zabýval motivem děsu, úzkosti, strachu a závrati z nepoznaného, romantickými scenériemi vysokohorských štítů, bizarních skal, rozpadajících se tajemných hradů a údolí mrtvých. Odrážel se v nich nejenom obecný duch doby, ale i jeho vlastní hluboký zájem mýty a o hledání pravého Boha.
Mezi motivy se často objevovaly symbolistické historické výjevy, krajiny a romantické pohledy na skály a kopce, které někdy připomínali tvary ženského těla. Kresbě Krajina I. dominuje velký kopec, se stromem na vrcholku, zcela jednoznačně připomínající obrovský ženský prs, trčící nad krajinou jako metafora Matky-Země i jako sexuální symbol. V krajinářské kompozici Drtikol nápaditě využívá motivů stromů a slunce k mimořádně působivému výsledku, dokonale spojujícímu dekorativnost formy se symbolickým mnohovýznamovým obsahem.

Literatura: Vladimír Birgus: Fotograf František Drtikol, Prostor Praha 1994, str.: 27-28.

vystaveno: na výstavě František Drtikol fotograf, malíř, mystik, Galerie Rudolfinum 1998

Nejvyšší dosažená aukční cena na světovém trhu za dílo F. Drtikola:
Sněžná vlna, bromografie, prodáno za 312 tis. USD na aukci Sotheby´s
New York 2007.

Obraz Krajina II.

Symbolistické kresby z období první světové války, kterí vznikaly za pobytů v Benešově, Békéscabě, Hartbergu a Praze, nepochybně patří k vrcholům Drtikolova výtvarného díla. Jsou srovnatelné s nejkvalitnějšími projevy symbolismu té doby, představovanými například tvorbou členů skupiny Sursum.
Drtikol se v nich zařadil do mytologického proudu umění z přelomu století s jeho touhou vrátit se k neznámým počátkům světa, ukázat vztah člověka a nebezpečných přírodních sil, uniknout z přízemní reality do mytického světa dávných bájí, kultů a mystérií.
Ve svých kresbách se Drtikol zabýval motivem děsu, úzkosti, strachu a závrati z nepoznaného, romantickými scenériemi vysokohorských štítů, bizarních skal, rozpadajících se tajemných hradů a údolí mrtvých. Odrážel se v nich nejenom obecný duch doby, ale i jeho vlastní hluboký zájem mýty a o hledání pravého Boha.
Mytické a mysteriózní motivy se Drtikolovy staly podnětem k vyjádření vlastních kosmoligických, filozofických a teologických názorů, únikem ze všednosti do fantazie spojující materiální a duchovní prvky v jeden harmonický celek. Drtikol nebyl v těchto kresbách na rozdíl od svých fotografií nijak vázán na realitu a mohl vytvářet vlastní zvláštní svět plný antropomorfních skal zcela podle svých představ.

Literatura: Vladimír Birgus: Fotograf František Drtikol, Prostor Praha 1994, str.: 27-28