‚Position des Troupes Francoises sous le Canon de Prague en Juin 1742. Pour servir a l´Histoire du Maréchal Compte de Saxe.‘
Z díla:
M. le Baron d’Espagnac: Histoire de Maurice, Comte de Saxe, Duc de Courlande et de Sémigalle, Maréchal-Général des Camps & Armées de Sa Majesté Très-Chrétienne. Vydal: Paris, Pierres 1775.

Okupace Prahy Francouzi, Bavory a Sasy (často označovaná jen jako francouzská okupace Prahy) proběhla v letech 1741–1742 v rámci válek o rakouské dědictví, resp. první slezské války. Válka o země Koruny české vyvrcholila 26. listopadu 1741 dobytím Prahy, hlavního města Českého království.

Prahu poté obsadili francouzská, bavorská a saská vojska. Osvobození Prahy zahájili Rakušané obléhaním Prahy již koncem června 1742. V Praze byla zpřísněna opatření a nakonec i rozpuštěny civilní úřady. Francouzská posádka v Praze v té době čítala (po doplnění sbory z jižních Čech) asi 30 000 osob, zatímco rakouských oblehatelů bylo zhruba 80 000. Bavorský vévoda a maršál Belle-Isle se 2. července 1742 pokusil s hrabětem Königseggem a knížetem Esterházym sjednat podmínky pro vydání města a žádal volný odchod posádky, ale Rakušané trvali na jejím zajetí. V Praze se již citelně projevoval nedostatek zásob. 20. července 1742 Francouzi na jednání nabízeli opuštění Prahy, Chebu a Hluboké, pokud rakouská vojska odejdou z Bavorska. Přestože jak Karel Lotrinský, tak František Štěpán s návrhem souhlasili, Marie Terezie jej zamítla.

Nakonec kníže Lobkovic přistoupil i proti vůli Marie Terezie na podmínky plukovníka de Cheverta, který velel asi 2000 vojákům ponechaných v Praze po půlročních bojích a 25. (26.?) prosince 1742 byla uzavřena velkomyslná kapitulace o čtrnácti bodech. Francouzi opustili Prahu a rakouská vojska poté vstoupila do vyhladovělé Prahy 2. ledna 1743. Čechy opustila též bavorská vojska, čímž také skončila vláda Karla III. (Karla Albrechta) jako českého protikrále a obnovila se vláda Marie Terezie. Tím prakticky skončila první slezská válka.

Maurice de Saxe byl německý šlechtic a vojevůdce ve francouzských službách. Roku 1738 naverboval vojsko a vytáhl do války o rakouské dědictví. V noci 25.-26. listopadu 1741 dobyl Prahu, 19. dubna 1742 Cheb, pak válčil v Bavorsku, kde se přidal k vyprošťovací armádě maršála Mailleboise na jeho neúspěšném podzimním tažení na Tachovsko a přes Cheb ke Kadani, roku 1743 byl z Bavorska převelen do Špýru k vojsku vévody de Noaillles v Porýní, kde – už povýšen na generálporučíka – dobyl Lauterburg.