Katalogizované Nebehay I., Bibliographie altösterreichischer Ansichtwerke, Band III, Wolf Franz und Friedrich von Weissenbach, 849, Heft 17, č.68.
Nekolorovaná verze ve sbírkách The New York Public Library, inventární číslo 5365503.

Přesně před 181 lety zažívala Praha velkou slavnost. Ve třetím nejdůležitějším městě Rakouského císařství probíhala korunovace císaře Ferdinanda I. českým králem. V rámci korunovace Ferdinanda V. a jeho manželky Marie Anny české v září 1836 se konaly oslavy zahrňující plesy, představení a „lidovou oslavu“, která je v tomto tisku zobrazena, i když není pojmenována.

Ferdinand, který vešel do dějin s přízviskem Dobrotivý, byl tou dobou již korunován v Rakousku a přijal i korunovační klenoty maďarské. Stal se zároveň posledním českým králem se vším všudy, protože ani jeden z jeho dvou nástupců se již Svatováclavskou korunou korunovat nenechal.
Ferdinand se narodil jako nejstarší syn rakouského císaře Františka I. Habsburského, tudíž byl prvním v pořadí nástupnictví trůnu. Narodil se jako vážně nemocný a mnoho doktorů na císařském dvoře nevěřilo, že se chlapec vůbec dožije dospělosti. Od dětství trpěl epileptickými záchvaty a křivicí.
Zažitá představa, že Ferdinandovi se říkalo Dobrotivý, protože byl slabomyslný vlivem dědičné degenerace, není pravdivá. Ferdinandovi rodiče – císař František a jeho choť Marie Tereza Neapolsko-Sicilská – byli bratranec a sestřenice, přesto se ale nedá hovořit o genetické degeneraci. Problémem bylo spíše to, že vzhledem k podlomenému zdraví mu nebylo do věku 10 let poskytováno žádné vzdělání. Později ale plynně hovořil několika jazyky včetně češtiny, zajímal se o přírodu a o hudbu, hrál na trubku a klavír.

Nekolorovaná verze ve sbírkách Rakouské národní knihovny (Österreichische Nationalbibliothek) ve Vídni, inventární číslo 1948,0217.134.

Přesně před 181 lety zažívala Praha velkou slavnost. Ve třetím nejdůležitějším městě Rakouského císařství probíhala korunovace císaře Ferdinanda I. českým králem. Ferdinand, který vešel do dějin s přízviskem Dobrotivý, byl tou dobou již korunován v Rakousku a přijal i korunovační klenoty maďarské. Stal se zároveň posledním českým králem se vším všudy, protože ani jeden z jeho dvou nástupců se již Svatováclavskou korunou korunovat nenechal.
Ferdinand se narodil jako nejstarší syn rakouského císaře Františka I. Habsburského, tudíž byl prvním v pořadí nástupnictví trůnu. Narodil se jako vážně nemocný a mnoho doktorů na císařském dvoře nevěřilo, že se chlapec vůbec dožije dospělosti. Od dětství trpěl epileptickými záchvaty a křivicí.
Zažitá představa, že Ferdinandovi se říkalo Dobrotivý, protože byl slabomyslný vlivem dědičné degenerace, není pravdivá. Ferdinandovi rodiče – císař František a jeho choť Marie Tereza Neapolsko-Sicilská – byli bratranec a sestřenice, přesto se ale nedá hovořit o genetické degeneraci. Problémem bylo spíše to, že vzhledem k podlomenému zdraví mu nebylo do věku 10 let poskytováno žádné vzdělání. Později ale plynně hovořil několika jazyky včetně češtiny, zajímal se o přírodu a o hudbu, hrál na trubku a klavír.

Johann Konrad Friederich (1789 – 1858) byl německý spisovatel, důstojník a dobrodruh, který používal pseudonymy Carl Strahlheim a Karl F. Fröhlich.
Friederich byl synem frankfurtského obchodníka Johanna Nikolause Friedericha. Dostal dobré vzdělání, učil se jazyky, jezdectví a zpěv. Stejně jako jeho otec měl být podnikatelem, ale raději se věnoval hraní. V jeho pamětech popisuje tajnou cestu do Výmaru, aby získal Goetheho podporu pro jeho herecké plány. Na podzim roku 1805 se nakonec stal vojákem ve francouzské službě – tehdy patnáctiletým.
V následujících letech vedl dobrodružný život v Itálii, Španělsku a Francii, podílel se na zajetí papeže Pia VII. 1809. Kamkoli šel, tam založil amatérské divadlo. Kromě svých vojáckých a hereckých aktivit prožil řadu milostných eskapád, které upřímně popsal ve svých pamětech, což mu vyneslo pojmenování ‚německý nebo frankfurtský Casanova‘. Po pádu Napoleona v roce 1814 se vrátil do Frankfurtu, poté se nechal najmout pruskou armádou, ale v roce 1818 odešel ze služby kvůli disciplinárním potížím.

V letech po roce 1818 pracoval Friederich jako novinář, redaktor a spisovatel na volné noze na různých místech v Německu.

Kromě své žurnalistické práce byl Friederich nesmírně produktivním autorem a editorem vícesvazkové populární převážně historické literatury. Série Náš čas, publikovaná mezi lety 1826 a 1831, zahrnuje až 30 svazků. V roce 1842 se přestěhoval do Paříže.

Friederich je zvláště důležitý pro jeho paměti Čtyřicet let ze Života mrtvého, které se objevily ve třech svazcích postupně v letech 1848 a 1849, pokračování v roce 1854, třetí část zůstala nedokončená. V něm popisuje nejen svá dobrodružství jako vojáka a jeho milostné intriky, ale také výsměšně a ostře kritizuje soudobou společnost ve Frankfurtu, což vedlo k tomu, že proti němu bylo zahájeno soudní řízení kvůli výsměchu frankfurtských úřadů, různých soukromých osob a náboženství , které zakázalo prodávat Paměti ve Frankfurtu.

Friederich a jeho spisy byly do značné míry zapomenuté, prostřednictvím několika nových vydání pamětí z roku 1915 „německý Casanova“ byl opět objeven. Za povšimnutí stojí i jeho utopické spisy, například Demonic Travels All Over World (1847), ve kterých Frederich popisuje ještě tehdy neobjevené vynálezy 20. století, jako jsou rentgenové paprsky, letectví a ponorky, .

Friederich zemřel úplně chudý v roce 1858 v Le Havre.