Krocínova kašna byla kašna na Staroměstském náměstí v Praze. Byla vybudována v letech 1591 až 1596 na popud purkmistra Václava Krocína staršího z Drahobejle. Postupem času chátrala, již počátkem 17. století bylo reklamováno, že mramor propouští vodu, pravděpodobně byly spáry špatně vymazané. Krocínova kašna byla napájena vodou ze staroměstského vodovodu, přítok však měla poškozený již v roce 1614 a v 18. století už vůbec nebyla v provozu. Proto radní Starého Města nechali kašnu rozebrat. Žel rozebírána byla zřejmě tak nešetrně, že došlo k jejímu poškození. Jiří Kohout a Jiří Vančura v publikaci ‚Praha 19. a 20. století (1986)‘ uvádějí, že po zboření ležela v obecním stavebním dvoře, odkud byla tajně v noci na čtyřiceti vozech převezena a zazděna do základů žižkovské plynárny. V roce 1932, po zbourání plynárny, bylo uskutečněno pátrání po zazděných zbytcích kašny. Přitom pomohly zápisy architekta Wiehla, který během stavby zaznamenal, ve kterých místech byly jednotlivé kameny použity. Hledání bylo úspěšné, podařilo se získat přes 60 fragmentů stavebních dílů, tři fragmenty znamení Zvěrokruhu a dvě torza soch Ctností, které byly převezeny do depozitáře Národního muzea.
Třetinová část kašny je vystavena ve 3. sále Lapidária Národního muzea.