nejvyšší cena dosažená v domácím aukčním prodeji za Švabinského olej Splynutí duší – 9,4 mil Kč v roce 2016, Galerie Kodl
nejvyšší cena dosažená v domácím aukčním prodeji za Švabinského mezzotintu Bílá Kamélie – 60 tis. Kč v roce 2005, Dorotheum Praha
nejvyšší známá dosažená cena v antikvariátním prodeji za dřevoryt Srpnové poledne 70. tis. Kč v roce 2017

Grafika známá rovněž pod názvem Diana na lovu zachycuje ranní náladu v tmavé  lesní rokli, osvětlené proti vycházejícímu avšak ještě neviditelnému slunci, které ozařuje pouze horní část stromoví s vrcholky stromů. Nalevo dole je vyobrazena nahá žena s lukem, jak v pozici Diany střílí na ptáka, který byl právě zasažen a padá nahoře vpravo oproti jasnému pozadí ozářeného lesa. Pravděpodobně se jedná o samečka Rajky velké (Paradisea Apoda), který je obdobně jako bájný pták Fénix symbolem znovuzrození, nesmrtelnosti a v tomto případě rovněž sexuálním symbolem. Švabinský zobrazoval Rajku velkou, jako symbol mystéria života, na svých obrazech a grafických listech poměrně často (např. Dáma s rajkou, 1911 nebo Bílá kamélie, 1911).
Diana je římská panenská bohyně lovu a měsíce. Obvykle je vyobrazována se svým atributem lukem se šípy, často také  v doprovodu psů nebo lesních zvířat. S bohyní Dianou je spjata pověst o lovci Acteonovi, který ji spatřil při koupání nahou. Diana se na něj velmi rozlobila a za trest ho proměnila ho v jelena, kterého následně jeho vlastní psi roztrhali.
Motiv Diany na lovu byl nesmírně oblíbeným tématem barokního malířství 17. a 18. století (např. Peter Paul Rubens, Diana a její nymfy na lovu, 1636).

Nejvyšší dosažená aukční cena na světovém trhu za dílo F. Drtikola:
Sněžná vlna, bromografie, prodáno za 312 tis. USD na aukci Sotheby´s
New York 2007.

Česká metropole byl ještě na sklonku minulého století poklidným provinčním městem žijícím ve stínu Vídně a nostalgicky vzpomínajícím na zašlou slávu jedné z nejvýznamnějších metropolí z doby císařů Karla IV. a Rudolfa II. Prudký ekonomický a kulturní vzestup českých zemí, v nichž vznikala rozhodující část průmyslové produkce celého Rakousko-Uherska, se už na začátku století projevil v horečné přestavbě a výstavbě Prahy.

Olejotisk zachycuje pohled, přes dnes již neexistující Rudolfovou lávku postavenou v letech 1868 – 1869, jako třetí visutý most přes Vltavu v Praze, na Pražský hrad. Lávka byla pojmenována podle korunního prince Rudolfa (podobně jako pozdější Rudolfinum) a říkalo se jí také Železná lávka, případně Řetězová lávka.
Lávka měla dvě pole o rozpětí 96,01 m. Na středním pilíři stála litinová mostní brána o výšce 17,5 m. Mostovka byla 3,35 m široká. Ocel pro řetězy a ložiska byla dodána z britského Sheffieldu. Lávka sloužila bez větších oprav až do roku 1914, kdy ji nahradil most arcivévody Františka Ferdinanda d’Este, který dnes nese jméno Mánesův most.
Původní vyústění lávky na malostranském břehu dodnes připomíná název ulice U železné lávky.
Začátkem února 1910 otvírá František Drtikol se svým společníkem Augustinem Škardou v domě na rohu Vodičkovy a Jungmannovy ulice v Praze rozsáhlý dvoupodlažní fotografický ateliér Drtikol a spol. V této době byla pořízena i umělecká fotografie zimní Prahy, se zasněženými střechami a dnes již neexistujícím Řetězovým mostem, která má dnes mimo velké umělecké hodnoty i hodnotu historickou.

Literatura: Vladimír Birgus: Fotograf František Drtikol, Prostor Praha 1994, str.: 14-16.

Nejvyšší dosažená aukční cena na světovém trhu za dílo F. Drtikola: Sněžná vlna, bromografie, prodáno za 312 tis. USD na aukci Sotheby´s
New York 2007.

František Drtikol byl prvním českým fotografem, který se internacionálně proslavil, a to již ve dvacátých letech 20. století. Hamletovským motivem menta mori se v různých obměnách zabýval již od počátků své umělecké tvorby.
Kompozice Zátiší s lebkou vychází z holandských zátiší 17. století, tzv. Vanitas, zobrazujících předměty symbolizující pomíjivosti života, marnost pozemských potěšení a nevyhnutelnost smrti. Žánr Vanitas se postupně vyvíjel z jednoduchých vyobrazení lebek a dalších symbolů smrti a pomíjivosti malovaných na rubu portrétů v době pozdní renesance. Název žánru pochází z latinského biblického rčení Kazatele, syna Davidova z knihy Kazatel 1, 2: „Vanitas vanitatum, omnia vanitas“ (Marnost nad marnost, všechno marnost).
Lebku v kompozici doplňuje zapálená svíce, jejíž plamen opět symbolizuje křehkost a pomíjivost života. V křesťanské ikonografii je svíce symbolem Ježíše Krista.