Mezzotinto* V lese je vyvrcholením secesního symbolismus v rané tvorbě Maxe Švabinského a osobním vyjádřením zjitření milostného citu.
Představuje nové pojetí ženského aktu, jako východisko k projevu směřujícímu v duchu doby k mystériu života, kdy dochází ke skloubení naturalistické vizuální skutečnosti s hlubším psychickým významem.
Na obraze je nahá mladá žena kyprých až barokních tvarů, stojící v lese, vyobrazená ze tří čtvrtin en face. Ruce má zkřížené na břiše, pravou nohu opřenou o kámen obrostlý mechem. Žena má své plavé vlasy spleteny do copu, obtočeném kolem hlavy, jak nosí již vdané ženy. Tento symbol vdané ženy jen umocňuje domněnku, že se by se molo jednat o první vyobrazení Anny Vejrychové, Švabinského švagrové a zároveň jeho femme fatale. Rudolf, mladší bratr Švabinského ženy Ely, přivádí Annu do rodiny Vejrychových v roce 1911, kdy si Annu po mnoha letech čekání konečně mohl vzít. Žena drží v pravé ruce volně splývající šat. Část oděvu je také odhozena u koše, který má dívka položený u nohou vlevo. Koš je dávným symbolem mateřského klína. (Anna měla v roce 1912 již dcerku Zuzanku). U koše je vyobrazen trs lesních jahod, symbol vábení k pozemským rozkoším, bílé květy jahody naopak symbolizují dívčinu čistotu.
Napravo je kapradí, které je v legendách spojováno se svátkem letního slunovratu a svatojánskou nocí, kdy kapradiny vládnou magickou mocí a vykvetou jednou za rok zlatým květem, který umožní pohled do budoucnosti či najít zlatý poklad. List kapradiny symbolizuje také magický (Jákobův) žebřík do nebes.
Tmavé pozadí v oválu tvoří pradávné přesličky, jehličnaté stromy a traviny – symboly života a smrti.
*Mezzotinto je škrabací technika tisku z hloubky, při níž je měděná deska napřed ručně rovnoměrně zdrsněna v ploše a to vodorovně, svisle i příčně, kdy překrytím těchto zdrsnění vzniká typický křížový vryp. Pak je teprve prováděno pomocí rydla a hladítka vlastní kresba, která je pak v tisku bílá.

Publikováno v katalogu KUPKA k výstavě v Museum Het Paleis, Den Haag, 1996, obr. 119, str. 152
Vystaveno Francouzský institut, Praha, 14.9.-3.11.2016

Nejvyšší dosažená aukční cena za obraz – 78 mil czk v roce 2019, Galerie Kodl, Praha
Nejvyšší dosažená aukční cena za grafiku – 720 tis v roce 2018, aukční dům Sýpka, Praha
Nejvyšší známá dosažená cena za grafiku v galerijním prodeji – 500 tis czk v roce 2016, Praha

Černobílý lept bez názvu, někde také uváděn pod názvem Zvuky hodin, je charakteristický Kupkovým hledáním mezi zobrazivou formou a abstrakcí. Florální morfologie je jakoby v animačních segmentech rozvíjena až do geometrických ornamentů. O Kupkovi je známo, že se kromě jiného zabýval právě podobou rozfázovaného pohybu na filmu či fotografii – chronofotografii často zmiňuje i ve svých textech. V abstraktních obrazech je patrná – na této studii je zachycen určitý zlom v Kupkově postupu od částečně zobrazivého k abstraktnímu. Zde můžeme s trochou fantazie vidět fáze hodinového kyvadla nebo záznam růstu jakéhosi lusku. Grafiku lze přiřadit do skupiny studií, kterou v západních publikacích označují jako organizace grafických motivů. Je zajímavé, že současní teoretici srovnávali Kupkovy analýzy obrazového pohybu se záznamem počítače a dospěli k významné podobnosti.

Publikováno v knize Kateřina Klaricová: František Drtikol, Panorama, 1989, Bez názvu, olejotisk, str. 72
varianta publikována v knize Anna Fárová: Fotograf František Drtikol/tvorba z let 1903-35, katalog k výstavě v Umělecko-průmyslovém muzeu, prosinec 1972 – únor 1973, str. 26

Nejvyšší dosažená aukční cena na světovém trhu za dílo F. Drtikola: Sněžná vlna, bromografie, prodáno za 312 tis. USD na aukci Sotheby´s New York 2007.

Drtikol se už počas studií v Mnichově obeznámil se secesním piktorializmem, který vycházel ze symbolizmu a secese a usiloval o přiblížení fotografie malbě nebo grafice. Drtikol tak ve svých aktech do 20-tých let 20. století stylizoval modelky do různých póz se šnůrami perel, s kyticemi květů, průsvitných draperií nebo jim aranžuje vlasy, které se v tomto období stali důležitým faktorem jeho aktů nebo portrétů.