Publikováno:
v knize Josef Čapek Grafika, Pečínková, Praha 2009, str. 255
v knize The Čapek Brothers and Czech Avant – gardes, Kanagawa 2002, Wakayama – Tokyo 2003, str. 42

Nejvyšší dosažená aukční cena na světovém trhu za Čapkovu grafiku: 13.125 £, Sotheby’s London, 2011
Nejvyšší dosažená aukční cena na českém trhu za Čapkovu grafiku: 780 tis czk, Praha, Galerie Kodl, 2019
Nejvyšší dosažená aukční cena na českém trhu za Čapkův olej na plátně je 17,5 mil czk, Praha, 2016
Nejvyšší dosažená aukční cena světovém trhu za Čapkův olej na plátně je 556.250 £, Sotheby’s London, 2011

Motivem linořezu je postava vojáka Součka ze Šrámkovi povídky Popová. Josef Čapek byl český malíř, spisovatel, grafik a knižní ilustrátor. Josef Čapek vystudoval německou tkalcovskou školu ve Vrchlabí. Roku 1904 odešel natrvalo do Prahy, kam se později přestěhovala celá rodina. V letech 1904 – 1910 studoval malbu a kresbu na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. V letech 1910 až 1911 byl spolu s bratrem Karlem na studijní cestě ve Francii, odkud pocházejí jeho první výrazná díla, na nichž je patrný vliv uměleckých směrů fauvismus a expresionismus. Po návratu do Prahy spoluzakládají moderní uměleckou společnost Skupina výtvarných umělců a Josef Čapek se přiklání ke kubismu.
V roce 1918 tak zakládá novou skupinu Tvrdošíjní, která přetrvává do roku 1924, kdy má svoji první vlastní výstavu. Ve Tvrdošíjných působily osobnosti jako Václav Špála nebo Jan Zrzavý. Po Mnichovské dohodě i po okupaci v březnu 1939 odmítal odejít do exilu, a tak byl hned první den války – 1. září 1939 zatčen gestapem podobně jako další společenští prominenti českých zemí. Podle všech indicií zemřel v koncentračním táboru Bergen-Belsen v dubnu 1945, krátce před koncem války.

publikovány v monografii Václav Špála, Mezi avantgardou a živobytím, Národní galerie v Praze, 2005, č. 28, 27, s. 35

nejvyšší dosažená cena v domácím aukčním prodeji za Špálův obraz – 9,6 mil. czk, Galerie Kodl, 2017
nejvyšší dosažená cena v domácím aukčním prodeji za Špálův akvarel – 732 tis. czk, Galerie Art, 2009
nejvyšší dosažená cena v zahraničním aukčním prodeji za Špálův obraz – 155 tis. £ Sotheby´s London, 2011
Václav Špála patřil k nejosobitějším avantgardním malířům první půlky 20. století. Stejně jako jeho generační vrstevníci reagoval na pražskou výstavu Edvarda Muncha v roce 1905, pobýval také v Paříži, kde se seznámil s tvorbou Paula Gauguina, Vincenta van Gogha, Henri Matisse i Picassa. Nebyl však epigonem kubo-expresionistických či fauvistických trendů, ale podobně jako Josef Čapek se stylově vyhranil a vytvořil si jednoznačně rozeznatelný malířský styl postavený na kontrastu modré, červené a bílé barvy. Co je však nejdůležitější: Špálovo dílo nezůstalo jen uměleckým konstruktem určeným zasvěceným, ale doslova zlidovělo už za jeho života a jeho popularita kontinuálně pokračovala i po jeho smrti v roce 1946.
Téma pradlen se v autorově skicáku objevilo již v roce 1912, kdy se kvůli názorovým neshodám rozešel se Skupinou výtvarných umělců a vrátil se do SVU Mánes. Stejně jako Josef Čapek hledal svou vlastní cestu inspirovanou kubismem, ne však na něm dogmaticky založenou. Po první světové válce se Špála ke skicáku vrací a rozvíjí některé dříve načrtnuté motivy. Olejový obraz pradlen se skoro věrně ke skice vrátil, linoryt je však mnohem dynamičtější a uvolněnější než kresba. Místa, která mají na obraze sytější tón červené či modré barvy, jsou na linorytu vyryta, a tudíž jsou v černé barvě. Figury Špála koloroval červeně a pozadí pro změnu modře. Tento způsob dokazuje jeho kreativní přístup k různým variantám Pradlen podle techniky i podle autorovy nálady – zatímco pradleny na plátně jsou vážné, ženy na grafice září rozvernými úsměvy.
Špálovy obrazy i kresby mají na českých aukcích stále velmi vysoký kredit. Ačkoli byl Špála velmi pracovitý (některé roky vytvořil i stovku obrazů), většina jeho děl je součástí stálých expozic státních a městských galerií. Na trhu kolují díla ze soukromých sbírek, jejichž ceny stále stoupají a drží se v tzv. TOP 10 prodeji.


Nejvyšší dosažená aukční cena na světovém trhu za dílo F. Drtikola: Sněžná vlna, bromografie, prodáno za 312 tis. USD na aukci Sotheby´s
New York 2007.

Tanec byl pro Drtikola, podobně jako pro další symbolisticky orientované umělce ze začátku století, důležitým inspiračním zdrojem. Tzv. „taneční akty“ tvoří určitý přechod mezi lyrickým a dramatickým proudem Drtikolovy tvorby.

Nejedná se však o skutečné momentky zachycující tanec, ale o fotografie stylizovaného inscenovaného pohybu „v mrtvém bodě“. Fotografie zachycuje vždy mrtvý bod, onen okamžik kdy jeden pohyb končí a druhý začíná.

První z Tančících dívek působí dojmem profesionální indické tanečnice. Ruce má v loktech zvednuté do přesného pravého úhlu, dlaně přísně propnuté, hlavu předpisově drží v ustrnulém pootočení na stranu. Je oděna jen do průsvitného šálu a šňůry perel uvázané kolem pasu, a po vzoru orientálních břišních tanečnic ozdobená mnohými šperky.
Jedná se o tanečnici Ervinu Kupferovou, která v poválečných letech stála často Drtikolovi modelem a v roce 1920 se stala jeho manželkou. Drtikol ji často zachycoval v různých tanečních pózách, kdy Kupferová představovala různé typy exotických tanečnic, ale také ve fotografiích s biblickými a historickými výjevy, které připomínali živé obrazy.
Tanečnice na pozadí je zcela nahá a oproti první dívce tančí s přirozenou a živočišnou lehkostí.
Z mnoha Drtikolových fotografií s nahranými tanečními pózami v ateliéru se vydělují momentky skupiny mladých bosonohých tanečnic s věnečky na hlavách, pořízené v plenéru, které byly vydány Tělovýchovnou jednotou Sokol Žižkov v souboru pohlednic. Drtikol ovšem zcela jednoznačně dával přednost fotografování v ateliéru.

Literatura: Vladimír Birgus: Fotograf František Drtikol, Prostor Praha 1994, str.: 20-21.