nejvyšší dosažená cena v domácím aukčním prodeji za Špálův obraz – 8,76 mil. czk, Galerie Kodl, 2016
nejvyšší dosažená cena v domácím aukčním prodeji za Špálův akvarel – 732 tis. czk, Galerie Art, 2009
nejvyšší dosažená cena v zahraničním aukčním prodeji za Špálův obraz – 155 tis. £ Sotheby´s London, 2011

Václav Špála patřil k nejosobitějším avantgardním malířům první půlky 20. století. Stejně jako jeho generační vrstevníci reagoval na pražskou výstavu Edvarda Muncha v roce 1905, pobýval také v Paříži, kde se seznámil s tvorbou Paula Gauguina, Vincenta van Gogha, Henri Matisse i Picassa. Nebyl však epigonem kubo-expresionistických či fauvistických trendů, ale podobně jako Josef Čapek se stylově vyhranil a vytvořil si jednoznačně rozeznatelný malířský styl postavený na kontrastu modré, červené a bílé barvy. Co je však nejdůležitější: Špálovo dílo nezůstalo jen uměleckým konstruktem určeným zasvěceným, ale doslova zlidovělo už za jeho života a jeho popularita kontinuálně pokračovala i po jeho smrti v roce 1946.
Grafika torza mladé dívky se formálně vymyká Špálovu stylu a patrně je přípravnou skicou pro ilustraci. V nich autor používal výhradně kresebných metod černých kontur bez kubizujících ploch. Dívka je vytvořena pomocí robustních linií, působí však křehce. Špála sám obdivoval jednoduchou kresbu Munchovu a nazýval ji „tvůrčí zkratková primitivnost a primárnost“. Osobně se k ní během tvorby dopracoval bravurně tak, že dokázal několika tahy vytvořit figuru i s individuálním výrazem. Zdůraznění erotiky – zde jednoho obnaženého ňadra – používal Špála spíš sporadicky. Ženy pro něj znamenaly symbol země, přírody a rodiny. Mezi autorovými linoryty ale najdeme také velmi erotický soubor Eroticon, který vznikl v témže roce jako grafika dívky.
Špálovy obrazy i kresby mají na českých aukcích stále velmi vysoký kredit. Ačkoli byl Špála velmi pracovitý (některé roky vytvořil i stovku obrazů), většina jeho děl je součástí stálých expozic státních a městských galerií. Na trhu kolují díla ze soukromých sbírek, jejichž ceny stále stoupají a drží se v tzv. TOP 10 prodeji.

Dívka (příloha Veraikonu)

V poválečné době se Špála začal intenzivně věnovat grafice, ilustraci, návrhům na knižní obálky, plakátům apod., v kterých vycházel z několika leté zkušenosti s tušovou kresbou širokým štětcem a z rychlého zachycování nejrůznějších situací, expresivní složka těchto kreseb mu umožnila zachytit různé psychické stavy postav.
Dívka z roku 1921je dalším příkladem Špálova vyjádření adorace ženství, jako symbolu zrození života, kterou umělec vyjadřoval rytmizovanou kadencí energických ploch a tahů, figurativně symbolizovanou zejména ženským aktem v přírodě. Nahá dívka, načrtnutá z profilu rychlými silnými čarami na pozadí stromu, který jakoby splýval s jejím velkým nakadeřeným moderním účesem a obnaženým oblým ňadrem, má na tváři zachmuřený výraz. Strom a dívčí tělo splývá v jeden organický celek, kdy kompozice seskládaná z geometrických útvarů: kruhů, oválů a elips splývá s vlastním pozadím.
V obličeji dívky je vyjádřena expresivnost okamžiku. Proč se ale mladá a atraktivní žena mračí? Je to snad další Špálova varianta slavné Čekající z roku 1918, která čeká na svého milence, který nepřichází?

Literatura:
Helena Musilová (ed.): Václav Špála, Mezi avantgardou a živobytím, Katalog výstavy Národní galerie v Praze, Praha 2005, str.: 40.



Původ: aukční síň Praha

vystaveno Francouzský institut Praha, 14.9.-3.11.2016, Czech Business Club Praha, 2016, 2017, UniCreditBanka, prostory privátního bankovnictví, 10/2018-12/2018

Nejvyšší dosažená aukční cena za obraz – 78 mil czk v roce 2016, Adolf Loos Apartment and Gallery, Praha
Nejvyšší dosažená aukční cena za grafiku – 720 tis v roce 2018, aukční dům Sýpka, Praha

Kupkův lept přímo názorně dokumentuje autorův přechod k abstrakci. Kupka jako malíř v základech pevně ukotvený v secesi zkoumá analyticky svět kolem sebe a vychází ze zákonitostí přírody, přírodních procesů, kde se vše vytváří v přirozeném procesu bez zásahu lidské ruky. Kupka se chce na jedné straně odpoutat od rozumového myšlení a naslouchat vyššímu „hlasu“, na druhé straně se chce dobrat k určitým univerzálním pravidlům, která by jeho tvorba mohla následovat. Vydává se na cestu k nové realitě, na níž se postupně zbavuje všech zbytečných formálních elementů.
Téměř abstraktní grafika zachycuje záznam Kupkova myšlenkového procesu: vychází z tvarosloví přírody, ale zkouší, kam ho lze vizuálně dovést až k pokraji čitelnosti. Grafický list není pro Kupkovu tvorbu typický – je důležitým experimentem v mnoha autorových pokusech nalézt tu pravou abstraktní formu. Kupka byl urputným hledačem možných směrů a nikdy se nevydal jen jedním, jak ostatně ukazuje tento lept na hraně lyrické a filozofické vizuality. Podobné motivy najdeme také v dalších grafikách jako je například Organizace grafických motivů či Elevace.

Původ: aukční síň Praha

Publikováno v katalogu Retrospective, František Kupka, 1871-1957, The Solomon R. Guggenheim Museum, New York, 1975

nejvyšší dosažená aukční cena za Kupkův obraz je 78 mil czk v roce 2019, Galerie Kodl, Praha
nejvyšší dosažená aukční cena za grafiku – 720 tis v roce 2018, aukční dům Sýpka, Praha

Grafický list byl v některých prodejích mylně označován jménem Fontána, v newyorském katalogu Guggenheimova muzea je publikován bez názvu a pochází přímo z daru Eugenie Kupkové, autorovy manželky.
Tento Kupkův lept přímo názorně dokumentuje autorův přechod k abstrakci. Kupka jako malíř v základech pevně ukotvený v secesi zkoumá analyticky svět kolem sebe a vychází ze zákonitostí přírody, přírodních procesů, kde se vše vytváří v přirozeném procesu bez zásahu lidské ruky. Kupka se chce na jedné straně odpoutat od rozumového myšlení a naslouchat vyššímu „hlasu“, na druhé straně se chce dobrat k určitým univerzálním pravidlům, která by jeho tvorba mohla následovat. Vydává se na cestu k nové realitě, na níž se postupně zbavuje všech zbytečných formálních elementů.
Téměř abstraktní grafika zachycuje záznam Kupkova myšlenkového procesu: vychází z tvarosloví přírody, ale zkouší, kam ho lze vizuálně dovést až k pokraji čitelnosti. Grafický list není pro Kupkovu tvorbu typický – je důležitým experimentem v mnoha autorových pokusech nalézt tu pravou abstraktní formu. Kupka byl urputným hledačem možných směrů a nikdy se nevydal jen jedním, jak ostatně ukazuje tento lept na hraně lyrické a filozofické vizuality. Podobné motivy najdeme také v dalších grafikách jako je například Organizace grafických motivů či Elevace.

Nejvyšší dosažená aukční cena na světovém trhu za dílo F. Drtikola:
Sněžná vlna, bromografie, prodáno za 312 tis. USD na aukci Sotheby´s
New York 2007.

Pro Františka Drtikola nebyla fotografie tvůrčím experimentem nebo médiem k hledání nových forem zobrazování světa, ale především prostředkem symbolického zobrazení základních filozofických, náboženských i psychologických otázek i reflexe závažných témat empiricky nepoznatelných tajemných sil, rozporů i harmonických vztahů mezi přírodou a člověkem, nadosobním řádem a individuálními touhami, světem vnitřním a vnějším, vědomím a podvědomí, životem pozemským i záhrobním, duševními i tělesnými principy.

Zatímco se většina českých umělců ve dvacátých letech minulého století  již stylově vzdalovala od secesního piktorialismu k modernějšímu pojetí, Drtikol nemínil podlehnout dobovým tlakům a ustoupit od svého zájmu o symbolismus a secesi, o čemž svědčí jeho fotografie s historickými, mytickými a symbolickými náměty.

Snímek Mládí a stáří z roku 1921 je konfrontací dvou životních etap a připomínkou pomíjivé ženské krásy. Smyslný ženský akt, jehož bělostné tělo přímo září v popředí kompozice, je alegorií mládí. Krásná, mladá žena s bezstarostným úsměvem na rtech, se smyslně protahuje navzdory věnečku symbolizujícímu její panenství. Na tmavém pozadí sedí před deskou evokující náhrobní kámen, druhá žena, oděná v černých šatech a v černém klobouku, který ohleduplně zakrývá ženin obličej s pevně semknutými rty.

Kontrast mládí a stáří je nesmírně působivě zdůrazněn bílou a černou barvou, symbolizující světlo a tmu života. Drtikol uměl neobyčejně nápaditě pracovat s ostrými světly, která zvýrazňovala plastičnost živých modelů před pozadím z těžkých vržených stínů. Světlo a stín, bílá a černá barva na fotografii, nejsou jen kompoziční prvky, ale symboly dvou životních etap – mládí a stáří.

V horní části kompozice je domalována koruna stromu poznání – symbolu pozemského života a lidského údělu, početí, zrození a smrti. Křesťanství spojuje strom poznání se stromem života, tj. symbolem věčného bytí. Umělci bývá strom poznání již od pozdního středověku myšlenkově a výtvarně chápán jako záminka docenění krásy nahého ženského těla.

Literatura: Vladimír Birgus: Fotograf František Drtikol, Prostor Praha 1994, str.: 39-40.