Vystavené a publikované:
Má vlast – Pocta české krajinomalbě, Jízdárna Pražského hradu, Správa Pražského hradu a S.V.U. Mánes, 4. 9.–1. 11. 2015, str. 521.

najvyššia dosiahnutá cena za Foltýnov obraz v českom aukčnom predaji – 9 720 000 Kč, Galerie Kodl 27. 5. 2018, Praha
najvyššia dosiahnutá cena za Foltýnov obraz z košického obdobia v zahraničnom aukčnom predaji –
Imperializmus, € 490,265, Sotheby’s , 13 June 2011, Londýn
Modrá Madona, € 360 643, Sotheby’s , 14 Nov 2017, Londýn

František Foltýn sa narodil v malej šumavskej dedinke Královské Stachy. Po absolvovaní gymnázia navštevoval plzeňskú Školu umeleckých remesiel prof. Augustína Němejce a vyučil sa za maliara porcelánu. Potom študoval na Umeleckopriemyslovej škole v Prahe u profesorov Arnošta Hofbauera a Emanuela Dítěte. Štúdium prerušila I. Svetová vojna a po jej skončení sa rozhodol naplno venovať maľovaniu. Pravdepodobne v roku 1918 odchádza do Bratislavy, kde sa venuje z finančných dôvodov maľovaniu starých vedút. Na začiatku svojej tvorby si obľúbil iluzívnu krajinomaľbu. Na jeseň v roku 1922 prijal pozvanie správcu a od roku 1926 riaditeľa Východoslovenského múzea dr. Josefa Poláka do Košíc – mnohonárodnostnej metropole východného Slovenska. V Košiciach sa po prvej svetovej vojne sformovala moderná košická maľba a medzi jej hlavných predstaviteľov patrili Elemir Halasz-Hradil, Konstantin Kovári-Kačmárik, Anton Jasusch.

Kľúčovú roľu zohral v tomto období dr. Josef Polák, predstaviteľ českej inteligencie, ktorý bol do Košíc dosadený v roku 1919 priamo Ministerstvom školstva a osvety v Prahe. Dr. Polák otvoril múzeum všetkým umelcom, usporiadaval im výstavy, udržoval kontakty s Prahou, poskytol azyl ľavicovým umelcom, ktorí utekali po pádu Maďarskej republiky rád pred Hortyho režimom. Zakladá tiež výtvarnú školu pri múzeu, ktorú viedol Eugen Krón.

František Foltýn prišiel do tejto bohémskej atmosféry a rýchlo s ňou splynul. Veľmi sa zblížil hlavne s maďarským maliarom zo Sedmohradska Gejzom Schillerom. Spolu podnikali výpravy s o svojim paletami do okolnej malebnej prírody, hlavne do Zakarpatskej Rusi, ktorá vtedy bola súčasťou Československa. Môžeme sa len domnievať, že práve na spoločnom výlete s Gejzom Schillerom vznikol aj obraz Krajina okolo Mukačeva. Obaja sa okolo roku 1922 venovali práve krajinomaľbe. Foltýnova krajina u Mukačeva pôsobí expresívne až živo. Je to mýtická krajina v pohybu, vo vetre, akoby pred búrkou. Je nekľudná ako bola Foltýnova myseľ, ale zároveň malebná. Foltýn zaznamenal krajinu v zjednodušených tvaroch , používa zemité farby a bohatú paletu tehlových tónov. Hľadá dokonalosť výrazu, rytmické tvary krajiny. Je možné, že aj tento obraz predstavil na svojej výstave vo februári 1922 vo Východoslovenskom múzeu.
Okrem krajín, mnohé z nich kubizujúce, sa Foltýn venoval aj figurálnym námetom, v ktorých tiež používal kubizujúce a expresívne prvky. Blízke sú mu aj sociálne námety.
V rokoch 1924–1928 študoval v Paříži Académie Julienne a Académie Grande Chaumiére a stal sa členom Abstraction-Création-Art non figuratif. Parížske obdobie sa nieslo v znamení abstrakcie. V roku 1934 sa vrátil do Československa a usadil sa v Brne . Opäť sa vrátil k realistickému vyjadreniu krajiny a potom, hlavne v 60. rokoch, maľoval abstraktne.

„Už v roce 2000 se u 1. Art Consulting objevila oboustranná Krajina z okolí Mukačeva, její cena už tehdy vzrostla čtyřnásobně na 2,18 milionu korun. V roku 2000 se pak u Arcimbolda dražila zdařilá krajina Na kraji města (Košice) s dosaženou cenou 1,32 milionu korun. Zajímavý je aukční osud krajiny s pohledem na Mukačevo, prodané v Dorotheu v roce 2008 s výrazným nárůstem za 900 tisíc korun. Stejný olej pak na podzim v roce 2011 v bratislavské síni Soga vyšel nového majitele na 191 tisíc eur (4,9 milionu korun). Z cenných Foltýnových figurálních prací košického období nabídla v roce 2008 Galerie Kodl špičkovou kompozici Odpolední siesta, která se prodala za 2,04 milionu korun.“
(Zdroj: Marcela Chmelařová, Košická moderna)

Publikováno:
v monografii: Fotograf František Drtikol, Vladimír Birgus, Prostor, Praha 1994, str. 22-24
v knize: František Drtikol fotograf, malíř, mystik, Galerie Rudolfinum, 1998 obr. I./15
vystaveno: na výstavě František Drtikol fotograf, malíř, mystik, Galerie Rudolfinum 1998

Nejvyšší dosažená aukční cena na světovém trhu za dílo F. Drtikola:
Sněžná vlna, bromobrafie, prodáno za 312 tis. USD na aukci Sotheby´s
New York 2007.

Vztah Františka Drtikola k náboženství byl velmi složitý a v průběhu jeho života se měnil. Na začátku nového staletí se umělec pomalu odpoutával od tradičního katolicismu, ale přitom stále studoval bibli a intenzivně se zabýval teologickými otázkami. V roce 1913 se nechal (podobně jako před ním Josef Váchal už v roce 1906) fotografovat jako Kristus na kříži v exaltovaných pózách a intenzivně prý prožíval pocity Mesiáše. Drtikolovo ztotožnění se s Kristem mělo však i erotický aspekt, kdy si fotograf představoval u paty kříže jeho tehdejší lásku Elišku Jánskou, jak jej objímá, líbá a saje jeho krev vytékající z ran.

V ukřižování Krista hledá umělec podobný symbolický motiv jako u Salome – spojení lásky a smrti. Kristus pro něho není „jenom“ Božím synem a Mesiášem, ale i mužem podněcujícím lásku. Ještě výrazněji se symbióza smrti a erotiky, tělesnosti a duchovna i pohanství s křesťanstvím objevuje na kresbách a grafických listech vytvořených ve dvacátých letech, konfrontujících motiv ukřižování s ženskými akty. V litografii Ukřižování z roku 1922 zobrazil ukřižovaného Krista s celou rozsáhlou skupinou nahých žen, jejichž gesta mohou stejně dobře symbolizovat žal jako touhu.

Jeden z výtisků této nonkonformní litografie z roku 1922 byl vystaven v roce 1991 v Jacques Baruch Gallery v Chicagu, kde vyvolal protesty církevních kruhů.

Literatura:
Vladimír Birgus: Fotograf František Drtikol, Prostor Praha 1994, str.: 22-24.

Nejvyšší dosažená aukční cena na světovém trhu za dílo F. Drtikola: Sněžná vlna, bromografie, prodáno za 312 tis. USD na aukci Sotheby´s
New York 2007.

Pod stromem poznání, symbolizujícím pozemský život, lidský úděl a oslavujícím krásu nahého ženského těla, společně odpočívají v harmonické symbióze dvě mladé ženy. Svými zcela nahými těly se o sebe vzájemně opírají, hlavy synchronně otočené přes pravé rameno a s pohledem upřeným do dáli společně vyčkávají příjezdu jezdce, jehož malou postavu již lze spatři na horizontu. Je to lovec s šípem vracející se z lovu, rytíř ochránce přijíždějící v plné zbroji na koni, ale zároveň symbol muže dobyvatele a ploditele.
Palma na pozadí, společně se stromem poznání, symbolizují zahradu ráje. Palma byla posvátným stromem již v babylonské říši, v antice symbolizovala světlo a byla stromem zasvěceným bohům slunce (Helios, Apollon). Jako světelný symbol, ale současně i symbol nezdolnosti vzdorující i žáru slunce je symbolem vítězství – symbolem mužského principu.
Drtikol se při kresbě pravděpodobně inspiroval slavným triptychem Hieronyma Bosche Zahrada pozemských rozkoší (1503-1504), který se dnes nachází v Museo del Prado v Madridu. Jeho zahrada je, stejně jako ta od Bosche, zahradou ztraceného ráje, zahradou lásky a pozemských rozkoší, kde dvě nahé dívky neskrývající lesbickou lásku, jsou pro přijíždějícího jezdce příslibem rozličných sexuálních hrátek a rozkoší.

Historicky nejvyšší dosažená cena za dílo F. Drtikola: Sněžná vlna, původní autorský pozitiv, prodáno za 312 tis. USD na aukci Sotheby´s New York 2007.

Publikováno:
v monografii: František Drtikol I., Anna Fárová, Praha 2012, str. 68.
v katalogu výstavy: František Drtikol, Nahá geomerie, Praha 2012, str.82
v monografii: František Drtikol, Vladimír Birgus, Kant, Praha 2000, sr. 36
v monografii: Fotograf František Drtikol, Vladimír Birgus, Prostor, Praha 1994, obr. 119
v knize: František Drtikol fotograf, malíř, mystik, Galerie Rudolfinum, 1998 obr. III./1

Vanitas (latinsky marnivost) je jednou z hlavních křesťanských neřestí vycházejících z alegorie etických pojmů, založených na starší předkřesťanské tradici. V umění bývá obvykle vyobrazována jako nahá žena se zrcadlem a šperky, někdy i se psy. Motiv ctností a neřestí byl v umění velmi často zobrazován.
Drtikolova Vanitas je vyobrazena jako nahá žena klečící na kopci Golgotě, místě kde byla nalezena lebka Adamova a ukřižován Ježíš Kristus. Proto bývá u paty kříže s mrtvým Kristem často vyobrazována lebka. Místo do zrcadla vzhlíží žena vzhůru k nebi a pomyslnému kříži. Rukama se opírá o lebku samotného Adama – prvního muže – kterého ohrozila a na scestí svedla žena. Vanitas ztělesňuje sexuální ničící princip, muže který je od počátku světa ohrožován ženou.

Literatura: Anna Fárová: František Drtikol I., Praha 2012, str. 68.

Publikováno:
v monografii: Fotograf František Drtikol, Vladimír Birgus, Prostor, Praha 1994, foto č. 10
v monografii: František Drtikol, Vladimír Birgus, Kant, Praha 2000, foto č. 10
v monografii: František Drtikol, Anna Fárová, Praha 2012, sv.2, Svět, Praha 2012, foto č. 153
v katalogu výstavy: František Drtikol fotografie, Nahá geometrie, Praha 2012, foto č. 17

Nejvyšší dosažená aukční cena na světovém trhu za dílo F. Drtikola: Sněžná vlna, bromografie, prodáno za 312 tis. USD na aukci Sotheby´s New York 2007.

Vedle romantických osudových múz, které se objevovali na raných fotografiích Františka Drtikola, prvního českého uměleckého fotografa, fotografoval Drtikol i akty mužké, či dokonce dětské.
Prostředí inscenoval Drtikol teatrálně, fotografie, jak bylo na počátku 20. století zvykem, také domalovával. Technika bromolejotisku umožnila simulaci malířského šerosvitu, ale byla to autorova zkušenost z tehdy nejlepší středoevropské fotografické školy, která snímky povýšila z tehdejší řemeslné ateliérové produkce do sféry umění. Tento akt stylizoval Drtikol do geometrického pozadí vytvořeného ze soklů – vidíme zde počátky jeho pozdějších modernistických experimentů, v nichž začal používat kruhy, linie a vlnovky.
Mladá dívka, v podstatě ještě děvčátko, cudně klopí hlavu a kolenem levé nohy, kterou se opírá o sokl schůdků, si zakrývá svůj panenský klín. Levou ruku má zapaženou a položenou na dalším schůdku, pravou si ve stydlivém gestu schovává za nahým tělíčkem. Postoj dívky vyjadřuje ostych a stud. Nahé děvčátko ztělesňuje ideál nevinné dívky navazující na pojetí astenické dívky-anděla v proslulých obrazech anglického prerafaelity Edwarda Burne-Jonese, které se rozšířilo i do českého symbolismu.
Dívčí akt je vzorovou ukázkou rozhraní prvního a druhého období Drtikolovy tvorby. Zatímco použitá technika bromolejotisku ještě patří k piktorialismu, jednoduchý motiv a kubistické pozadí už anticipují změnu stylu, ke kterému u Drtikola dojde v plném rozsahu v následujících dvou letech.

Drtikolovy fotografie stále patří ve světovém aukčním prodeji k nejžádanějším. Podle výsledků předních aukčních domů ceny za jeho vintage printy rostou a jsou stále vzácnější.

Publikováno:
v monografii: Fotograf František Drtikol, Vladimír Birgus, 1994, foto č. 22
v monografii: František Drtikol, Vladimír Birgus, Kant 2000, foto č. 14
v monografii: František Drtikol, Anna Fárová, Praha 2012, sv.2, foto č. 128
v knize: František Drtikol fotograf, malíř, mystik, Galerie Rudolfinum, 1998 foto č.III./3
vystaveno: na výstavě František Drtikol fotograf, malíř, mystik, Galerie Rudolfinum 1998
v umělecké galerii Černá Labut‘ od 27.05.2017

Nejvyšší dosažená aukční cena na světovém trhu za dílo F. Drtikola:
Sněžná vlna, bromografie, prodáno za 312 tis. USD na aukci Sotheby´s
New York 2007.

Téma ženského aktu má své nezastupitelné místo v celé Drtikolově tvorbě. Dramatické výjevy tragických žen, jakou je právě Salome, zachycuje Drtikol v patetických gestech a s kompoziční virtuozitou. Technika bromolejového tisku sépiového tónu vytváří jemný přechod od fotografické skutečnosti k malířské iluzi. Mistrovské fotografie Drtikolových typických femme fatale patří do tzv. rembrandtovských variací, jimiž si vytvořil vlastní umělecký styl vycházející ze secese a symbolismu. Salome s lebkou reprezentuje démonickou pudovost ženy, spojení lásky a smrti, polaritu rozkoše a trestu Érose a Thanata.
Drtikolovy fotografie stále patří ve světovém aukčním prodeji k nejžádanějším. Podle výsledků předních aukčních domů ceny za jeho vintage printy rostou a jsou stále vzácnější.

Jádrem Drtikolových meditací, díla a myšlení byla žena, která hraje v souvislosti s mužskou spiritualitou důležitou roli. K jeho oblíbenému tématu, ke kterému se vracel řadu let, pařila Salome – žena vítězící nad mužem, symbolicky odrážející Drtikolův osobitý pohled na ženy:
„Žena před aktem lásky je poražena. Je vždy znásilňována, aby po aktu byla vítězem. O to co vzala ze síly muže je vždy silnější. Muž ztrácí, žena získává. Po mne bylo vždy něco trapného, když jsem ze ženy vstával. Připadal jsem si jako spráskaný pes a přitom strašně komický. Žena naopak vždy vstává ukojena tělesně i duševně. Vstává vítězně s vědomím. Že teď leží muž u jejích nohou, že ukojila sebe i muže. Muž má naopak vždy vědomí, jakoby něco ztratil“.
Na fotografii Smích je skutečná nahá žena, která si pohrává s lebkou, tak jako si Salome pohrávala s hlavou Jana Křtitele. Vysmívá se lebce v duchu hamletovského „Být či nebýt“ jako by říkala: „ no vidíš kdo je a kdo není“. Za hranicí pocitu slasti symbolizují nahá žena a lebka základní dvojici protikladných pudů sexu a smrti, určující svým neustálým bojem dynamiku lidského života. Sexuální ničící princip. Hamletovsky pojatý motiv Salome poskytl Drtikolovy také možnost vyjádřit vampyrismus, démonickou pudovost a nekrofilní rozkoš ženy.

Literatura: Vladimír Birgus: Fotograf František Drtikol, Prostor Praha 1994, str.: 20-21

nejvyšší dosažená aukční cena na českém trhu za Justitzův olej na plátně je 3,95 mil Kč, European Arts, Praha, 2016
nejvyšší dosažená aukční cena na světovém trhu za Justitzův olej na plátně je 19,5 tis £, Sotheby’s London, 1998