publikováno
v knize Frank Kupka in white & black Arnauld Pierre Artists Bookworks, Liverpool University Press, 1998
v katalogu František Kupka: Průkopník abstrakce, malíř kosmu, Dallas – Wolfsburg – Praha 1997-1998, str. 166-170
v katalogu František Kupka, ze sbírky Jana a Medy Mládkových, ČMVU, Praha 1996, obr. č. 159-195
v katalogu František Kupka, Musée d’art moderne de la Ville de Paris, 1989-1990
v katalogu Kupka, Kunsthaus Zürich, 1976, str. 214-215
v monografii František Kupka, Vachtová, 1968, str. 206
v katalogu František Kupka, NG Praha 1968, obr. č. 322
v katalogu výstavy Kupka 1871-1957, Průvodce výstavou, NG Praha, 2018, str. 134-141

vystaveno
Francouzský institut Praha, 14.9.-3.11.2016

Nejvyšší dosažená aukční cena za obraz – 78 mil czk v roce 2019, Galerie Kodl, Praha
Nejvyšší dosažená aukční cena za grafiku – 720 tis v roce 2018, aukční dům Sýpka, Praha

Abstraktní tvorba Františka Kupky se poprvé dočkala příznivého ohlasu kritiky po první světové válce. V roce 1925 přestává Kupka úplně malovat, aby se mohl věnovat přípravě na cyklus Čtyři příběhy černé a bílé. Vytvořil stovky studií, většinu jich však zase zničil. Kupka se v souboru pokouší zrekapitulovat celou dosavadní práci na abstraktní formě: chce vyjádřit soubor pravidel a znalostí, ke kterým se nedopracoval jen intuicí, ale dlouhodobým výzkumem. Album plní úlohu výkladu forem, morfologických proměn a vztahů mezi člověkem, mikrokosmem a makrokosmem.
Čtyři příběhy odpovídají čtyřem různým formálním řešením. Soubor tedy tvoří čtyři podsoubory: organický, trojúhelníkovitý, kosmický, vertikální a diagonální. První příběh zkoumá motivy stvořené (organické), druhý příběh anorganické motivy – krystalické a minerální, třetí evokuje hloubku a nekonečnost kosmu, zobrazuje hvězdicové tvary a poslední příběh je příběh diagonál a vertikál, jejich energie. Soubor má charakter knihy – frontispis, titulní strana a čtyři kapitoly s úvodními menšími dřevoryty. Kupka k souboru napsal svůj příběh, který měl roli manifestu a zůstal ve své době nepochopen. „Umění není v pravděpodobném; někdy je právě toho opakem.“ (…) Umělec mluví ke smyslu i intelektu, musí zkoumat, co je počátečním prvkem jeho díla, vztah vize a prostředků výrazových, musí být logický v úkonu, jímž se sám potvrzuje. Popravdě řečeno, Kupka předběhl významně dobu a uvažoval konceptuálně.
Kupka se trápil úsilím dát dohromady univerzální systém, který by byl obdobný hudební dodekafonii – hudbu ostatně vždy k malbě přirovnával. Stejně jako hudební teorie na počátku 20. století vymezila jasný návod určující chápání funkčních harmonických vztahů stupnice o 12 tónech, chtěl Kupka vytvořit univerzální spektrum možností abstraktní malby, které ovšem souvisí úzce s přírodními pravidly. Soubor je ukázkou neuvěřitelného úsilí korunovaného krásou, jež nakonec nemá pravidla. Kupka ho vydal vlastním nákladem v roce 1926 – příběhy ale zapadly a tento akt byl pro malíře téměř finanční katastrofou. Jeho obdivovatel a mecenáš Jindřich Waldes zakoupil 100 albům, které pak úspěšně prodával galeriím nebo věnoval svým obchodním partnerům nejenom v Americe. Díky tomu se staly Čtyři příběhy bílé a černé součástí významných soukromých i institucionálních sbírek. Po druhé světové válce se známý mistr abstrakce Max Bill Kupkovým výzkumem zabýval a zpopularizoval jej. Poté byl Příběh zařazován už do všech Kupkových retrospektiv a byl shledán zásadním dílem, ambiciózním projektem vztahu autora-malíře a autora-teoretika.
Čtyři příběhy černé a bílé jsou přelomovým dílem – vůbec prvním abstraktním cyklem ve světě a byly nesčetně krát vystaveny, i na retrospektivní výstavě „KUPKA Pioneer of abstraction“, Grand Palais, Galeries nationales, 2018.

publikováno
v knize Frank Kupka in white & black Arnauld Pierre Artists Bookworks, Liverpool University Press, 1998
v katalogu František Kupka: Průkopník abstrakce, malíř kosmu, Dallas – Wolfsburg – Praha 1997-1998, str. 166-170
v katalogu František Kupka, ze sbírky Jana a Medy Mládkových, ČMVU, Praha 1996, obr. č. 159-195
v katalogu František Kupka, Musée d’art moderne de la Ville de Paris, 1989-1990
v katalogu Kupka, Kunsthaus Zürich, 1976, str. 214-215
v monografii František Kupka, Vachtová, 1968, str. 206
v katalogu František Kupka, NG Praha 1968, obr. č. 322
v katalogu výstavy Kupka 1871-1957, Průvodce výstavou, NG Praha, 2018, str. 134-141

vystaveno
Francouzský institut Praha, 14.9.-3.11.2016

nejvyšší dosažená aukční cena za obraz – 78 mil czk v roce 2019, Galerie Kodl, Praha
nejvyšší dosažená aukční cena za grafiku – 720 tis v roce 2018, aukční dům Sýpka, Praha
nejvyšší známá dosažená cena za grafiku v galerijním prodeji – 500 tis czk v roce 2016, Praha

Abstraktní tvorba Františka Kupky se poprvé dočkala příznivého ohlasu kritiky po první světové válce. V roce 1925 přestává Kupka úplně malovat, aby se mohl věnovat přípravě na cyklus Čtyři příběhy černé a bílé. Vytvořil stovky studií, většinu jich však zase zničil. Kupka se v souboru pokouší zrekapitulovat celou dosavadní práci na abstraktní formě: chce vyjádřit soubor pravidel a znalostí, ke kterým se nedopracoval jen intuicí, ale dlouhodobým výzkumem. Album plní úlohu výkladu forem, morfologických proměn a vztahů mezi člověkem, mikrokosmem a makrokosmem.
Čtyři příběhy odpovídají čtyřem různým formálním řešením. Soubor tedy tvoří čtyři podsoubory: organický, trojúhelníkovitý, kosmický, vertikální a diagonální. První příběh zkoumá motivy stvořené (organické), druhý příběh anorganické motivy – krystalické a minerální, třetí evokuje hloubku a nekonečnost kosmu, zobrazuje hvězdicové tvary a poslední příběh je příběh diagonál a vertikál, jejich energie. Soubor má charakter knihy – frontispis, titulní strana a čtyři kapitoly s úvodními menšími dřevoryty. Kupka k souboru napsal svůj příběh, který měl roli manifestu a zůstal ve své době nepochopen. „Umění není v pravděpodobném; někdy je právě toho opakem.“ (…) Umělec mluví ke smyslu i intelektu, musí zkoumat, co je počátečním prvkem jeho díla, vztah vize a prostředků výrazových, musí být logický v úkonu, jímž se sám potvrzuje. Popravdě řečeno, Kupka předběhl významně dobu a uvažoval konceptuálně.
Kupka se trápil úsilím dát dohromady univerzální systém, který by byl obdobný hudební dodekafonii – hudbu ostatně vždy k malbě přirovnával. Stejně jako hudební teorie na počátku 20. století vymezila jasný návod určující chápání funkčních harmonických vztahů stupnice o 12 tónech, chtěl Kupka vytvořit univerzální spektrum možností abstraktní malby, které ovšem souvisí úzce s přírodními pravidly. Soubor je ukázkou neuvěřitelného úsilí korunovaného krásou, jež nakonec nemá pravidla. Kupka ho vydal vlastním nákladem v roce 1926 – příběhy ale zapadly a tento akt byl pro malíře téměř finanční katastrofou. Jeho obdivovatel a mecenáš Jindřich Waldes zakoupil 100 albům, které pak úspěšně prodával galeriím nebo věnoval svým obchodním partnerům nejenom v Americe. Díky tomu se staly Čtyři příběhy bílé a černé součástí významných soukromých i institucionálních sbírek. Po druhé světové válce se známý mistr abstrakce Max Bill Kupkovým výzkumem zabýval a zpopularizoval jej. Poté byl Příběh zařazován už do všech Kupkových retrospektiv a byl shledán zásadním dílem, ambiciózním projektem vztahu autora-malíře a autora-teoretika.
Čtyři příběhy černé a bílé jsou přelomovým dílem – vůbec prvním abstraktním cyklem ve světě a byly nesčetně krát vystaveny, i na retrospektivní výstavě „KUPKA Pioneer of abstraction“, Grand Palais, Galeries nationales, 2018.

publikováno
v knize Frank Kupka in white & black Arnauld Pierre Artists Bookworks, Liverpool University Press, 1998
v katalogu František Kupka: Průkopník abstrakce, malíř kosmu, Dallas – Wolfsburg – Praha 1997-1998, str. 166-170
v katalogu František Kupka, ze sbírky Jana a Medy Mládkových, ČMVU, Praha 1996, obr. č. 159-195
v katalogu František Kupka, Musée d’art moderne de la Ville de Paris, 1989-1990
v katalogu Kupka, Kunsthaus Zürich, 1976, str. 214-215
v monografii František Kupka, Vachtová, 1968, str. 206
v katalogu František Kupka, NG Praha 1968, obr. č. 322
v katalogu výstavy Kupka 1871-1957, Průvodce výstavou, NG Praha, 2018, str. 134-141

vystaveno
Francouzský institut Praha, 14.9.-3.11.2016

nejvyšší dosažená aukční cena za obraz – 78 mil czk v roce 2019, Galerie Kodl, Praha
nejvyšší dosažená aukční cena za grafiku – 720 tis v roce 2018, aukční dům Sýpka, Praha
nejvyšší známá dosažená cena za grafiku v galerijním prodeji – 500 tis czk v roce 2016, Praha

Abstraktní tvorba Františka Kupky se poprvé dočkala příznivého ohlasu kritiky po první světové válce. V roce 1925 přestává Kupka úplně malovat, aby se mohl věnovat přípravě na cyklus Čtyři příběhy černé a bílé. Vytvořil stovky studií, většinu jich však zase zničil. Kupka se v souboru pokouší zrekapitulovat celou dosavadní práci na abstraktní formě: chce vyjádřit soubor pravidel a znalostí, ke kterým se nedopracoval jen intuicí, ale dlouhodobým výzkumem. Album plní úlohu výkladu forem, morfologických proměn a vztahů mezi člověkem, mikrokosmem a makrokosmem.
Čtyři příběhy odpovídají čtyřem různým formálním řešením. Soubor tedy tvoří čtyři podsoubory: organický, trojúhelníkovitý, kosmický, vertikální a diagonální. První příběh zkoumá motivy stvořené (organické), druhý příběh anorganické motivy – krystalické a minerální, třetí evokuje hloubku a nekonečnost kosmu, zobrazuje hvězdicové tvary a poslední příběh je příběh diagonál a vertikál, jejich energie. Soubor má charakter knihy – frontispis, titulní strana a čtyři kapitoly s úvodními menšími dřevoryty. Kupka k souboru napsal svůj příběh, který měl roli manifestu a zůstal ve své době nepochopen. „Umění není v pravděpodobném; někdy je právě toho opakem.“ (…) Umělec mluví ke smyslu i intelektu, musí zkoumat, co je počátečním prvkem jeho díla, vztah vize a prostředků výrazových, musí být logický v úkonu, jímž se sám potvrzuje. Popravdě řečeno, Kupka předběhl významně dobu a uvažoval konceptuálně.
Kupka se trápil úsilím dát dohromady univerzální systém, který by byl obdobný hudební dodekafonii – hudbu ostatně vždy k malbě přirovnával. Stejně jako hudební teorie na počátku 20. století vymezila jasný návod určující chápání funkčních harmonických vztahů stupnice o 12 tónech, chtěl Kupka vytvořit univerzální spektrum možností abstraktní malby, které ovšem souvisí úzce s přírodními pravidly. Soubor je ukázkou neuvěřitelného úsilí korunovaného krásou, jež nakonec nemá pravidla. Kupka ho vydal vlastním nákladem v roce 1926 – příběhy ale zapadly a tento akt byl pro malíře téměř finanční katastrofou. Jeho obdivovatel a mecenáš Jindřich Waldes zakoupil 100 albům, které pak úspěšně prodával galeriím nebo věnoval svým obchodním partnerům nejenom v Americe. Díky tomu se staly Čtyři příběhy bílé a černé součástí významných soukromých i institucionálních sbírek. Po druhé světové válce se známý mistr abstrakce Max Bill Kupkovým výzkumem zabýval a zpopularizoval jej. Poté byl Příběh zařazován už do všech Kupkových retrospektiv a byl shledán zásadním dílem, ambiciózním projektem vztahu autora-malíře a autora-teoretika.
Čtyři příběhy černé a bílé jsou přelomovým dílem – vůbec prvním abstraktním cyklem ve světě a byly nesčetně krát vystaveny, i na retrospektivní výstavě „KUPKA Pioneer of abstraction“, Grand Palais, Galeries nationales, 2018.

publikováno
v knize Frank Kupka in white & black Arnauld Pierre Artists Bookworks, Liverpool University Press, 1998
v katalogu František Kupka: Průkopník abstrakce, malíř kosmu, Dallas – Wolfsburg – Praha 1997-1998, str. 166-170
v katalogu František Kupka, ze sbírky Jana a Medy Mládkových, ČMVU, Praha 1996, obr. č. 159-195
v katalogu František Kupka, Musée d’art moderne de la Ville de Paris, 1989-1990
v katalogu Kupka, Kunsthaus Zürich, 1976, str. 214-215
v monografii František Kupka, Vachtová, 1968, str. 206
v katalogu František Kupka, NG Praha 1968, obr. č. 322
v katalogu výstavy Kupka 1871-1957, Průvodce výstavou, NG Praha, 2018, str. 134-141

vystaveno
Francouzský institut Praha, 14.9.-3.11.2016

nejvyšší dosažená aukční cena za obraz – 78 mil czk v roce 2019, Galerie Kodl, Praha
nejvyšší dosažená aukční cena za grafiku – 720 tis v roce 2018, aukční dům Sýpka, Praha
nejvyšší známá dosažená cena za grafiku v galerijním prodeji – 500 tis czk v roce 2016, Praha

Abstraktní tvorba Františka Kupky se poprvé dočkala příznivého ohlasu kritiky po první světové válce. V roce 1925 přestává Kupka úplně malovat, aby se mohl věnovat přípravě na cyklus Čtyři příběhy černé a bílé. Vytvořil stovky studií, většinu jich však zase zničil. Kupka se v souboru pokouší zrekapitulovat celou dosavadní práci na abstraktní formě: chce vyjádřit soubor pravidel a znalostí, ke kterým se nedopracoval jen intuicí, ale dlouhodobým výzkumem. Album plní úlohu výkladu forem, morfologických proměn a vztahů mezi člověkem, mikrokosmem a makrokosmem.
Čtyři příběhy odpovídají čtyřem různým formálním řešením. Soubor tedy tvoří čtyři podsoubory: organický, trojúhelníkovitý, kosmický, vertikální a diagonální. První příběh zkoumá motivy stvořené (organické), druhý příběh anorganické motivy – krystalické a minerální, třetí evokuje hloubku a nekonečnost kosmu, zobrazuje hvězdicové tvary a poslední příběh je příběh diagonál a vertikál, jejich energie. Soubor má charakter knihy – frontispis, titulní strana a čtyři kapitoly s úvodními menšími dřevoryty. Kupka k souboru napsal svůj příběh, který měl roli manifestu a zůstal ve své době nepochopen. „Umění není v pravděpodobném; někdy je právě toho opakem.“ (…) Umělec mluví ke smyslu i intelektu, musí zkoumat, co je počátečním prvkem jeho díla, vztah vize a prostředků výrazových, musí být logický v úkonu, jímž se sám potvrzuje. Popravdě řečeno, Kupka předběhl významně dobu a uvažoval konceptuálně.
Kupka se trápil úsilím dát dohromady univerzální systém, který by byl obdobný hudební dodekafonii – hudbu ostatně vždy k malbě přirovnával. Stejně jako hudební teorie na počátku 20. století vymezila jasný návod určující chápání funkčních harmonických vztahů stupnice o 12 tónech, chtěl Kupka vytvořit univerzální spektrum možností abstraktní malby, které ovšem souvisí úzce s přírodními pravidly. Soubor je ukázkou neuvěřitelného úsilí korunovaného krásou, jež nakonec nemá pravidla. Kupka ho vydal vlastním nákladem v roce 1926 – příběhy ale zapadly a tento akt byl pro malíře téměř finanční katastrofou. Jeho obdivovatel a mecenáš Jindřich Waldes zakoupil 100 albům, které pak úspěšně prodával galeriím nebo věnoval svým obchodním partnerům nejenom v Americe. Díky tomu se staly Čtyři příběhy bílé a černé součástí významných soukromých i institucionálních sbírek. Po druhé světové válce se známý mistr abstrakce Max Bill Kupkovým výzkumem zabýval a zpopularizoval jej. Poté byl Příběh zařazován už do všech Kupkových retrospektiv a byl shledán zásadním dílem, ambiciózním projektem vztahu autora-malíře a autora-teoretika.
Čtyři příběhy černé a bílé jsou přelomovým dílem – vůbec prvním abstraktním cyklem ve světě a byly nesčetně krát vystaveny, i na retrospektivní výstavě „KUPKA Pioneer of abstraction“, Grand Palais, Galeries nationales, 2018.

publikováno
v knize Frank Kupka in white & black Arnauld Pierre Artists Bookworks, Liverpool University Press, 1998
v katalogu František Kupka: Průkopník abstrakce, malíř kosmu, Dallas – Wolfsburg – Praha 1997-1998, str. 166-170
v katalogu František Kupka, ze sbírky Jana a Medy Mládkových, ČMVU, Praha 1996, obr. č. 159-195
v katalogu František Kupka, Musée d’art moderne de la Ville de Paris, 1989-1990
v katalogu Kupka, Kunsthaus Zürich, 1976, str. 214-215
v monografii František Kupka, Vachtová, 1968, str. 206
v katalogu František Kupka, NG Praha 1968, obr. č. 322
v katalogu výstavy Kupka 1871-1957, Průvodce výstavou, NG Praha, 2018, str. 134-141

vystaveno
Francouzský institut Praha, 14.9.-3.11.2016

nejvyšší dosažená aukční cena za obraz – 78 mil czk v roce 2019, Galerie Kodl, Praha
nejvyšší dosažená aukční cena za grafiku – 720 tis v roce 2018, aukční dům Sýpka, Praha
nejvyšší známá dosažená cena za grafiku v galerijním prodeji – 500 tis czk v roce 2016, Praha

Abstraktní tvorba Františka Kupky se poprvé dočkala příznivého ohlasu kritiky po první světové válce. V roce 1925 přestává Kupka úplně malovat, aby se mohl věnovat přípravě na cyklus Čtyři příběhy černé a bílé. Vytvořil stovky studií, většinu jich však zase zničil. Kupka se v souboru pokouší zrekapitulovat celou dosavadní práci na abstraktní formě: chce vyjádřit soubor pravidel a znalostí, ke kterým se nedopracoval jen intuicí, ale dlouhodobým výzkumem. Album plní úlohu výkladu forem, morfologických proměn a vztahů mezi člověkem, mikrokosmem a makrokosmem.
Čtyři příběhy odpovídají čtyřem různým formálním řešením. Soubor tedy tvoří čtyři podsoubory: organický, trojúhelníkovitý, kosmický, vertikální a diagonální. První příběh zkoumá motivy stvořené (organické), druhý příběh anorganické motivy – krystalické a minerální, třetí evokuje hloubku a nekonečnost kosmu, zobrazuje hvězdicové tvary a poslední příběh je příběh diagonál a vertikál, jejich energie. Soubor má charakter knihy – frontispis, titulní strana a čtyři kapitoly s úvodními menšími dřevoryty. Kupka k souboru napsal svůj příběh, který měl roli manifestu a zůstal ve své době nepochopen. „Umění není v pravděpodobném; někdy je právě toho opakem.“ (…) Umělec mluví ke smyslu i intelektu, musí zkoumat, co je počátečním prvkem jeho díla, vztah vize a prostředků výrazových, musí být logický v úkonu, jímž se sám potvrzuje. Popravdě řečeno, Kupka předběhl významně dobu a uvažoval konceptuálně.
Kupka se trápil úsilím dát dohromady univerzální systém, který by byl obdobný hudební dodekafonii – hudbu ostatně vždy k malbě přirovnával. Stejně jako hudební teorie na počátku 20. století vymezila jasný návod určující chápání funkčních harmonických vztahů stupnice o 12 tónech, chtěl Kupka vytvořit univerzální spektrum možností abstraktní malby, které ovšem souvisí úzce s přírodními pravidly. Soubor je ukázkou neuvěřitelného úsilí korunovaného krásou, jež nakonec nemá pravidla. Kupka ho vydal vlastním nákladem v roce 1926 – příběhy ale zapadly a tento akt byl pro malíře téměř finanční katastrofou. Jeho obdivovatel a mecenáš Jindřich Waldes zakoupil 100 albům, které pak úspěšně prodával galeriím nebo věnoval svým obchodním partnerům nejenom v Americe. Díky tomu se staly Čtyři příběhy bílé a černé součástí významných soukromých i institucionálních sbírek. Po druhé světové válce se známý mistr abstrakce Max Bill Kupkovým výzkumem zabýval a zpopularizoval jej. Poté byl Příběh zařazován už do všech Kupkových retrospektiv a byl shledán zásadním dílem, ambiciózním projektem vztahu autora-malíře a autora-teoretika.
Čtyři příběhy černé a bílé jsou přelomovým dílem – vůbec prvním abstraktním cyklem ve světě a byly nesčetně krát vystaveny, i na retrospektivní výstavě „KUPKA Pioneer of abstraction“, Grand Palais, Galeries nationales, 2018.

publikováno
v knize Frank Kupka in white & black Arnauld Pierre Artists Bookworks, Liverpool University Press, 1998
v katalogu František Kupka: Průkopník abstrakce, malíř kosmu, Dallas – Wolfsburg – Praha 1997-1998, str. 166-170
v katalogu František Kupka, ze sbírky Jana a Medy Mládkových, ČMVU, Praha 1996, obr. č. 159-195
v katalogu František Kupka, Musée d’art moderne de la Ville de Paris, 1989-1990
v katalogu Kupka, Kunsthaus Zürich, 1976, str. 214-215
v monografii František Kupka, Vachtová, 1968, str. 206
v katalogu František Kupka, NG Praha 1968, obr. č. 322
v katalogu výstavy Kupka 1871-1957, Průvodce výstavou, NG Praha, 2018, str. 134-141

vystaveno
Francouzský institut Praha, 14.9.-3.11.2016

nejvyšší dosažená aukční cena za obraz – 78 mil czk v roce 2019, Galerie Kodl, Praha
nejvyšší dosažená aukční cena za grafiku – 720 tis v roce 2018, aukční dům Sýpka, Praha
nejvyšší známá dosažená cena za grafiku v galerijním prodeji – 500 tis czk v roce 2016, Praha

Abstraktní tvorba Františka Kupky se poprvé dočkala příznivého ohlasu kritiky po první světové válce. V roce 1925 přestává Kupka úplně malovat, aby se mohl věnovat přípravě na cyklus Čtyři příběhy černé a bílé. Vytvořil stovky studií, většinu jich však zase zničil. Kupka se v souboru pokouší zrekapitulovat celou dosavadní práci na abstraktní formě: chce vyjádřit soubor pravidel a znalostí, ke kterým se nedopracoval jen intuicí, ale dlouhodobým výzkumem. Album plní úlohu výkladu forem, morfologických proměn a vztahů mezi člověkem, mikrokosmem a makrokosmem.
Čtyři příběhy odpovídají čtyřem různým formálním řešením. Soubor tedy tvoří čtyři podsoubory: organický, trojúhelníkovitý, kosmický, vertikální a diagonální. První příběh zkoumá motivy stvořené (organické), druhý příběh anorganické motivy – krystalické a minerální, třetí evokuje hloubku a nekonečnost kosmu, zobrazuje hvězdicové tvary a poslední příběh je příběh diagonál a vertikál, jejich energie. Soubor má charakter knihy – frontispis, titulní strana a čtyři kapitoly s úvodními menšími dřevoryty. Kupka k souboru napsal svůj příběh, který měl roli manifestu a zůstal ve své době nepochopen. „Umění není v pravděpodobném; někdy je právě toho opakem.“ (…) Umělec mluví ke smyslu i intelektu, musí zkoumat, co je počátečním prvkem jeho díla, vztah vize a prostředků výrazových, musí být logický v úkonu, jímž se sám potvrzuje. Popravdě řečeno, Kupka předběhl významně dobu a uvažoval konceptuálně.
Kupka se trápil úsilím dát dohromady univerzální systém, který by byl obdobný hudební dodekafonii – hudbu ostatně vždy k malbě přirovnával. Stejně jako hudební teorie na počátku 20. století vymezila jasný návod určující chápání funkčních harmonických vztahů stupnice o 12 tónech, chtěl Kupka vytvořit univerzální spektrum možností abstraktní malby, které ovšem souvisí úzce s přírodními pravidly. Soubor je ukázkou neuvěřitelného úsilí korunovaného krásou, jež nakonec nemá pravidla. Kupka ho vydal vlastním nákladem v roce 1926 – příběhy ale zapadly a tento akt byl pro malíře téměř finanční katastrofou. Jeho obdivovatel a mecenáš Jindřich Waldes zakoupil 100 albům, které pak úspěšně prodával galeriím nebo věnoval svým obchodním partnerům nejenom v Americe. Díky tomu se staly Čtyři příběhy bílé a černé součástí významných soukromých i institucionálních sbírek. Po druhé světové válce se známý mistr abstrakce Max Bill Kupkovým výzkumem zabýval a zpopularizoval jej. Poté byl Příběh zařazován už do všech Kupkových retrospektiv a byl shledán zásadním dílem, ambiciózním projektem vztahu autora-malíře a autora-teoretika.
Čtyři příběhy černé a bílé jsou přelomovým dílem – vůbec prvním abstraktním cyklem ve světě a byly nesčetně krát vystaveny, i na retrospektivní výstavě „KUPKA Pioneer of abstraction“, Grand Palais, Galeries nationales, 2018.

publikováno
v knize Frank Kupka in white & black Arnauld Pierre Artists Bookworks, Liverpool University Press, 1998
v katalogu František Kupka: Průkopník abstrakce, malíř kosmu, Dallas – Wolfsburg – Praha 1997-1998, str. 166-170
v katalogu František Kupka, ze sbírky Jana a Medy Mládkových, ČMVU, Praha 1996, obr. č. 159-195
v katalogu František Kupka, Musée d’art moderne de la Ville de Paris, 1989-1990
v katalogu Kupka, Kunsthaus Zürich, 1976, str. 214-215
v monografii František Kupka, Vachtová, 1968, str. 206
v katalogu František Kupka, NG Praha 1968, obr. č. 322
v katalogu výstavy Kupka 1871-1957, Průvodce výstavou, NG Praha, 2018, str. 134-141

vystaveno
Francouzský institut Praha, 14.9.-3.11.2016

nejvyšší dosažená aukční cena za obraz – 78 mil czk v roce 2019, Galerie Kodl, Praha
nejvyšší dosažená aukční cena za grafiku – 720 tis v roce 2018, aukční dům Sýpka, Praha
nejvyšší známá dosažená cena za grafiku v galerijním prodeji – 500 tis czk v roce 2016, Praha

Abstraktní tvorba Františka Kupky se poprvé dočkala příznivého ohlasu kritiky po první světové válce. V roce 1925 přestává Kupka úplně malovat, aby se mohl věnovat přípravě na cyklus Čtyři příběhy černé a bílé. Vytvořil stovky studií, většinu jich však zase zničil. Kupka se v souboru pokouší zrekapitulovat celou dosavadní práci na abstraktní formě: chce vyjádřit soubor pravidel a znalostí, ke kterým se nedopracoval jen intuicí, ale dlouhodobým výzkumem. Album plní úlohu výkladu forem, morfologických proměn a vztahů mezi člověkem, mikrokosmem a makrokosmem.
Čtyři příběhy odpovídají čtyřem různým formálním řešením. Soubor tedy tvoří čtyři podsoubory: organický, trojúhelníkovitý, kosmický, vertikální a diagonální. První příběh zkoumá motivy stvořené (organické), druhý příběh anorganické motivy – krystalické a minerální, třetí evokuje hloubku a nekonečnost kosmu, zobrazuje hvězdicové tvary a poslední příběh je příběh diagonál a vertikál, jejich energie. Soubor má charakter knihy – frontispis, titulní strana a čtyři kapitoly s úvodními menšími dřevoryty. Kupka k souboru napsal svůj příběh, který měl roli manifestu a zůstal ve své době nepochopen. „Umění není v pravděpodobném; někdy je právě toho opakem.“ (…) Umělec mluví ke smyslu i intelektu, musí zkoumat, co je počátečním prvkem jeho díla, vztah vize a prostředků výrazových, musí být logický v úkonu, jímž se sám potvrzuje. Popravdě řečeno, Kupka předběhl významně dobu a uvažoval konceptuálně.
Kupka se trápil úsilím dát dohromady univerzální systém, který by byl obdobný hudební dodekafonii – hudbu ostatně vždy k malbě přirovnával. Stejně jako hudební teorie na počátku 20. století vymezila jasný návod určující chápání funkčních harmonických vztahů stupnice o 12 tónech, chtěl Kupka vytvořit univerzální spektrum možností abstraktní malby, které ovšem souvisí úzce s přírodními pravidly. Soubor je ukázkou neuvěřitelného úsilí korunovaného krásou, jež nakonec nemá pravidla. Kupka ho vydal vlastním nákladem v roce 1926 – příběhy ale zapadly a tento akt byl pro malíře téměř finanční katastrofou. Jeho obdivovatel a mecenáš Jindřich Waldes zakoupil 100 albům, které pak úspěšně prodával galeriím nebo věnoval svým obchodním partnerům nejenom v Americe. Díky tomu se staly Čtyři příběhy bílé a černé součástí významných soukromých i institucionálních sbírek. Po druhé světové válce se známý mistr abstrakce Max Bill Kupkovým výzkumem zabýval a zpopularizoval jej. Poté byl Příběh zařazován už do všech Kupkových retrospektiv a byl shledán zásadním dílem, ambiciózním projektem vztahu autora-malíře a autora-teoretika.
Čtyři příběhy černé a bílé jsou přelomovým dílem – vůbec prvním abstraktním cyklem ve světě a byly nesčetně krát vystaveny, i na retrospektivní výstavě „KUPKA Pioneer of abstraction“, Grand Palais, Galeries nationales, 2018.

publikováno
v knize Frank Kupka in white & black Arnauld Pierre Artists Bookworks, Liverpool University Press, 1998
v katalogu František Kupka: Průkopník abstrakce, malíř kosmu, Dallas – Wolfsburg – Praha 1997-1998, str. 166-170
v katalogu František Kupka, ze sbírky Jana a Medy Mládkových, ČMVU, Praha 1996, obr. č. 159-195
v katalogu František Kupka, Musée d’art moderne de la Ville de Paris, 1989-1990
v katalogu Kupka, Kunsthaus Zürich, 1976, str. 214-215
v monografii František Kupka, Vachtová, 1968, str. 206
v katalogu František Kupka, NG Praha 1968, obr. č. 322
v katalogu výstavy Kupka 1871-1957, Průvodce výstavou, NG Praha, 2018, str. 134-141

vystaveno
Francouzský institut Praha, 14.9.-3.11.2016

nejvyšší dosažená aukční cena za obraz – 78 mil czk v roce 2019, Galerie Kodl, Praha
nejvyšší dosažená aukční cena za grafiku – 720 tis v roce 2018, aukční dům Sýpka, Praha
nejvyšší známá dosažená cena za grafiku v galerijním prodeji – 500 tis czk v roce 2016, Praha

Abstraktní tvorba Františka Kupky se poprvé dočkala příznivého ohlasu kritiky po první světové válce. V roce 1925 přestává Kupka úplně malovat, aby se mohl věnovat přípravě na cyklus Čtyři příběhy černé a bílé. Vytvořil stovky studií, většinu jich však zase zničil. Kupka se v souboru pokouší zrekapitulovat celou dosavadní práci na abstraktní formě: chce vyjádřit soubor pravidel a znalostí, ke kterým se nedopracoval jen intuicí, ale dlouhodobým výzkumem. Album plní úlohu výkladu forem, morfologických proměn a vztahů mezi člověkem, mikrokosmem a makrokosmem.
Čtyři příběhy odpovídají čtyřem různým formálním řešením. Soubor tedy tvoří čtyři podsoubory: organický, trojúhelníkovitý, kosmický, vertikální a diagonální. První příběh zkoumá motivy stvořené (organické), druhý příběh anorganické motivy – krystalické a minerální, třetí evokuje hloubku a nekonečnost kosmu, zobrazuje hvězdicové tvary a poslední příběh je příběh diagonál a vertikál, jejich energie. Soubor má charakter knihy – frontispis, titulní strana a čtyři kapitoly s úvodními menšími dřevoryty. Kupka k souboru napsal svůj příběh, který měl roli manifestu a zůstal ve své době nepochopen. „Umění není v pravděpodobném; někdy je právě toho opakem.“ (…) Umělec mluví ke smyslu i intelektu, musí zkoumat, co je počátečním prvkem jeho díla, vztah vize a prostředků výrazových, musí být logický v úkonu, jímž se sám potvrzuje. Popravdě řečeno, Kupka předběhl významně dobu a uvažoval konceptuálně.
Kupka se trápil úsilím dát dohromady univerzální systém, který by byl obdobný hudební dodekafonii – hudbu ostatně vždy k malbě přirovnával. Stejně jako hudební teorie na počátku 20. století vymezila jasný návod určující chápání funkčních harmonických vztahů stupnice o 12 tónech, chtěl Kupka vytvořit univerzální spektrum možností abstraktní malby, které ovšem souvisí úzce s přírodními pravidly. Soubor je ukázkou neuvěřitelného úsilí korunovaného krásou, jež nakonec nemá pravidla. Kupka ho vydal vlastním nákladem v roce 1926 – příběhy ale zapadly a tento akt byl pro malíře téměř finanční katastrofou. Jeho obdivovatel a mecenáš Jindřich Waldes zakoupil 100 albům, které pak úspěšně prodával galeriím nebo věnoval svým obchodním partnerům nejenom v Americe. Díky tomu se staly Čtyři příběhy bílé a černé součástí významných soukromých i institucionálních sbírek. Po druhé světové válce se známý mistr abstrakce Max Bill Kupkovým výzkumem zabýval a zpopularizoval jej. Poté byl Příběh zařazován už do všech Kupkových retrospektiv a byl shledán zásadním dílem, ambiciózním projektem vztahu autora-malíře a autora-teoretika.
Čtyři příběhy černé a bílé jsou přelomovým dílem – vůbec prvním abstraktním cyklem ve světě a byly nesčetně krát vystaveny, i na retrospektivní výstavě „KUPKA Pioneer of abstraction“, Grand Palais, Galeries nationales, 2018.

publikováno
v knize Frank Kupka in white & black Arnauld Pierre Artists Bookworks, Liverpool University Press, 1998
v katalogu František Kupka: Průkopník abstrakce, malíř kosmu, Dallas – Wolfsburg – Praha 1997-1998, str. 166-170
v katalogu František Kupka, ze sbírky Jana a Medy Mládkových, ČMVU, Praha 1996, obr. č. 159-195
v katalogu František Kupka, Musée d’art moderne de la Ville de Paris, 1989-1990
v katalogu Kupka, Kunsthaus Zürich, 1976, str. 214-215
v monografii František Kupka, Vachtová, 1968, str. 206
v katalogu František Kupka, NG Praha 1968, obr. č. 322
v katalogu výstavy Kupka 1871-1957, Průvodce výstavou, NG Praha, 2018, str. 134-141

vystaveno
Francouzský institut Praha, 14.9.-3.11.2016

nejvyšší dosažená aukční cena za obraz – 78 mil czk v roce 2019, Galerie Kodl, Praha
nejvyšší dosažená aukční cena za grafiku – 720 tis v roce 2018, aukční dům Sýpka, Praha
nejvyšší známá dosažená cena za grafiku v galerijním prodeji – 500 tis czk v roce 2016, Praha

Abstraktní tvorba Františka Kupky se poprvé dočkala příznivého ohlasu kritiky po první světové válce. V roce 1925 přestává Kupka úplně malovat, aby se mohl věnovat přípravě na cyklus Čtyři příběhy černé a bílé. Vytvořil stovky studií, většinu jich však zase zničil. Kupka se v souboru pokouší zrekapitulovat celou dosavadní práci na abstraktní formě: chce vyjádřit soubor pravidel a znalostí, ke kterým se nedopracoval jen intuicí, ale dlouhodobým výzkumem. Album plní úlohu výkladu forem, morfologických proměn a vztahů mezi člověkem, mikrokosmem a makrokosmem.
Čtyři příběhy odpovídají čtyřem různým formálním řešením. Soubor tedy tvoří čtyři podsoubory: organický, trojúhelníkovitý, kosmický, vertikální a diagonální. První příběh zkoumá motivy stvořené (organické), druhý příběh anorganické motivy – krystalické a minerální, třetí evokuje hloubku a nekonečnost kosmu, zobrazuje hvězdicové tvary a poslední příběh je příběh diagonál a vertikál, jejich energie. Soubor má charakter knihy – frontispis, titulní strana a čtyři kapitoly s úvodními menšími dřevoryty. Kupka k souboru napsal svůj příběh, který měl roli manifestu a zůstal ve své době nepochopen. „Umění není v pravděpodobném; někdy je právě toho opakem.“ (…) Umělec mluví ke smyslu i intelektu, musí zkoumat, co je počátečním prvkem jeho díla, vztah vize a prostředků výrazových, musí být logický v úkonu, jímž se sám potvrzuje. Popravdě řečeno, Kupka předběhl významně dobu a uvažoval konceptuálně.
Kupka se trápil úsilím dát dohromady univerzální systém, který by byl obdobný hudební dodekafonii – hudbu ostatně vždy k malbě přirovnával. Stejně jako hudební teorie na počátku 20. století vymezila jasný návod určující chápání funkčních harmonických vztahů stupnice o 12 tónech, chtěl Kupka vytvořit univerzální spektrum možností abstraktní malby, které ovšem souvisí úzce s přírodními pravidly. Soubor je ukázkou neuvěřitelného úsilí korunovaného krásou, jež nakonec nemá pravidla. Kupka ho vydal vlastním nákladem v roce 1926 – příběhy ale zapadly a tento akt byl pro malíře téměř finanční katastrofou. Jeho obdivovatel a mecenáš Jindřich Waldes zakoupil 100 albům, které pak úspěšně prodával galeriím nebo věnoval svým obchodním partnerům nejenom v Americe. Díky tomu se staly Čtyři příběhy bílé a černé součástí významných soukromých i institucionálních sbírek. Po druhé světové válce se známý mistr abstrakce Max Bill Kupkovým výzkumem zabýval a zpopularizoval jej. Poté byl Příběh zařazován už do všech Kupkových retrospektiv a byl shledán zásadním dílem, ambiciózním projektem vztahu autora-malíře a autora-teoretika.
Čtyři příběhy černé a bílé jsou přelomovým dílem – vůbec prvním abstraktním cyklem ve světě a byly nesčetně krát vystaveny, i na retrospektivní výstavě „KUPKA Pioneer of abstraction“, Grand Palais, Galeries nationales, 2018.

publikováno
v knize Frank Kupka in white & black Arnauld Pierre Artists Bookworks, Liverpool University Press, 1998
v katalogu František Kupka: Průkopník abstrakce, malíř kosmu, Dallas – Wolfsburg – Praha 1997-1998, str. 166-170
v katalogu František Kupka, ze sbírky Jana a Medy Mládkových, ČMVU, Praha 1996, obr. č. 159-195
v katalogu František Kupka, Musée d’art moderne de la Ville de Paris, 1989-1990
v katalogu Kupka, Kunsthaus Zürich, 1976, str. 214-215
v monografii František Kupka, Vachtová, 1968, str. 206
v katalogu František Kupka, NG Praha 1968, obr. č. 322
v katalogu výstavy Kupka 1871-1957, Průvodce výstavou, NG Praha, 2018, str. 134-141

vystaveno
Francouzský institut Praha, 14.9.-3.11.2016

nejvyšší dosažená aukční cena za obraz – 78 mil czk v roce 2019, Galerie Kodl, Praha
nejvyšší dosažená aukční cena za grafiku – 720 tis v roce 2018, aukční dům Sýpka, Praha
nejvyšší známá dosažená cena za grafiku v galerijním prodeji – 500 tis czk v roce 2016, Praha

Abstraktní tvorba Františka Kupky se poprvé dočkala příznivého ohlasu kritiky po první světové válce. V roce 1925 přestává Kupka úplně malovat, aby se mohl věnovat přípravě na cyklus Čtyři příběhy černé a bílé. Vytvořil stovky studií, většinu jich však zase zničil. Kupka se v souboru pokouší zrekapitulovat celou dosavadní práci na abstraktní formě: chce vyjádřit soubor pravidel a znalostí, ke kterým se nedopracoval jen intuicí, ale dlouhodobým výzkumem. Album plní úlohu výkladu forem, morfologických proměn a vztahů mezi člověkem, mikrokosmem a makrokosmem.
Čtyři příběhy odpovídají čtyřem různým formálním řešením. Soubor tedy tvoří čtyři podsoubory: organický, trojúhelníkovitý, kosmický, vertikální a diagonální. První příběh zkoumá motivy stvořené (organické), druhý příběh anorganické motivy – krystalické a minerální, třetí evokuje hloubku a nekonečnost kosmu, zobrazuje hvězdicové tvary a poslední příběh je příběh diagonál a vertikál, jejich energie. Soubor má charakter knihy – frontispis, titulní strana a čtyři kapitoly s úvodními menšími dřevoryty. Kupka k souboru napsal svůj příběh, který měl roli manifestu a zůstal ve své době nepochopen. „Umění není v pravděpodobném; někdy je právě toho opakem.“ (…) Umělec mluví ke smyslu i intelektu, musí zkoumat, co je počátečním prvkem jeho díla, vztah vize a prostředků výrazových, musí být logický v úkonu, jímž se sám potvrzuje. Popravdě řečeno, Kupka předběhl významně dobu a uvažoval konceptuálně.
Kupka se trápil úsilím dát dohromady univerzální systém, který by byl obdobný hudební dodekafonii – hudbu ostatně vždy k malbě přirovnával. Stejně jako hudební teorie na počátku 20. století vymezila jasný návod určující chápání funkčních harmonických vztahů stupnice o 12 tónech, chtěl Kupka vytvořit univerzální spektrum možností abstraktní malby, které ovšem souvisí úzce s přírodními pravidly. Soubor je ukázkou neuvěřitelného úsilí korunovaného krásou, jež nakonec nemá pravidla. Kupka ho vydal vlastním nákladem v roce 1926 – příběhy ale zapadly a tento akt byl pro malíře téměř finanční katastrofou. Jeho obdivovatel a mecenáš Jindřich Waldes zakoupil 100 albům, které pak úspěšně prodával galeriím nebo věnoval svým obchodním partnerům nejenom v Americe. Díky tomu se staly Čtyři příběhy bílé a černé součástí významných soukromých i institucionálních sbírek. Po druhé světové válce se známý mistr abstrakce Max Bill Kupkovým výzkumem zabýval a zpopularizoval jej. Poté byl Příběh zařazován už do všech Kupkových retrospektiv a byl shledán zásadním dílem, ambiciózním projektem vztahu autora-malíře a autora-teoretika.
Čtyři příběhy černé a bílé jsou přelomovým dílem – vůbec prvním abstraktním cyklem ve světě a byly nesčetně krát vystaveny, i na retrospektivní výstavě „KUPKA Pioneer of abstraction“, Grand Palais, Galeries nationales, 2018.