najvyššia dosiahnutá cena za Nemesov obraz v zahraničnom aukčnom predaji – 67 505 eur, Stockholm, 2012
najvyššia dosiahnutá cena za Nemesov obraz v českom aukčnom predaji – 1,5 mil. Kč, Praha, Galerie Kodl, 2016

Grafika ženy spadá do celého cyklu ženských postav – madon, ktoré pózujú v prostredí ateliéru a nevystavujú svoju nahotu, svoj povrch, ale svoje vnútorné svety. Na týchto príbehoch sa snaží Nemes eticky apelovať na diváka v dobe ohrozenej nacizmom. Nemes sa cítil zodpovedný za svoje výpovede a chcel jasne formulovať svoj názor podobne ako Picasso v Guernice. Ľudské postavy tohoto období sú zložené z mnohých tajných schránok a šuplíkov, ktoré sú postupne odhaľované. Nie sú prvoplánové, aby si divák mohol obraz interpretovať po svojom. Grafikou sa v predvojnovej dobe zabýval Nemes prvýkrát. Väčšinou se venoval suchej ihle, ryl do mäkkých hliníkových dosák a grafiku mu slúžili ako skica k obrazom. Evgen Nevan, ktorému tento grafický list venoval, bol jeho spolužiakom z Akadémie.
Pretože obrazy Endre Nemesa, ktorý žil od roku 1938 v emigrácii vo Švédku, sú zastúpené predovšetkým v zahraničných verejných a privátnych zbierkach, na český a slovenský trh sa dostávajú prostredníctvom nákupov na zahraničných aukciách.

Počátkem třicátých let se Drtikolův zájem stále více odvracel od fotografie k malbě, která zřejmě mohla lépe vyjádřit jeho vize, a k duchovním sférám. Už v roce 1932 chtěl prodat svůj ateliér, ale tento záměr uskutečnil až roku 1935, kdy se také zcela rozloučil s fotografickou tvorbou.
Ve svých obrazech, většinou malovaných olejem na lepence nebo překližce, stylově navazoval na starší symbolistické kresby a grafiky. Drtikolovy obrazy se prodávaly velmi málo – autor je většinou věnoval svým přátelům a tak se na trhu objevují velmi sporadicky.
Mezi motivy se často objevují krajiny a romantické pohledy na skály a kopce, které někdy připomínali tvary ženského těla. Oleji Krajina III. dominují dva velké holé kopce, tyčící se nad zalesněnou krajinou, jejímž středem protéká malý horský potůček. Krajina připomíná ležící ženský akt, bez zakloněné hlavy, s vyčnívajícími ňadry a zarostlým klínem, který je metaforou Matky-Země i sexuálním symbolem. V krajinářské kompozici Drtikol nápaditě využívá motivů stromů a slunce k mimořádně působivému výsledku, dokonale spojujícímu dekorativnost formy se symbolickým mnohovýznamovým obsahem.

Literatura: Vladimír Birgus: Fotograf František Drtikol, Prostor Praha 1994, str.: 46-47.

Historicky nejvyšší dosažená cena za dílo F. Drtikola: Sněžná vlna, původní autorský pozitiv, prodáno za 312 tis. USD na aukci Sotheby´s New York 2007.

Počátkem třicátých let se Drtikolův zájem stále více odvracel od fotografie k malbě, která zřejmě mohla lépe vyjádřit jeho vize, a k duchovním sférám. Už v roce 1932 chtěl prodat svůj ateliér, ale tento záměr uskutečnil až roku 1935, kdy se také zcela rozloučil s fotografickou tvorbou.
Mezi motivy se často objevují krajiny a romantické pohledy na skály a kopce. Skály i stromy na obrazech mají sice oproti abstraktním kosmickým a duchovním malbám realistický charakter, ale ani zde nechybí symbolický motiv stromu nachýleného větrem symbolizující utrpení a skály symbolizující pevnost a nezdolnost.
Strom je jedním ze základních symbolů kosmického života, jeho podstaty a vývojových proměn, též základní symbol lidského rodu a zároveň lidského jedince a jejich bytí včleněného do zákonitostí vesmírného dění. Pro svou regenerační schopnost znamená nekonečnost života a nesmrtelnost. V křesťanské ikonografii je strom symbolem Ježíše Krista, který sám sebe přirovnával k vinnému kmeni. Ze dřeva stromu poznání byl podle legendy vytesán Kristův kříž, který byl na pahorku Golgotě vsazen do vyčnívajícího pahýlu rajkého stromu života, a tím se Kristus stal novým stromem života. Stromy vychýlené ve větru symbolizují utrpení Ježíše Krista a jeho oběť podstoupenou pro lidstvo. Jsou ale rovněž symbolem utrpení celého lidstva a osobní zpovědí a výpovědí o osobním utrpení Františka Drtikola.
Skála je v biblickém pojetí především obrazem nehybnosti a pevnosti. V tomto duchu je Hospodin skálou Izraele, nebo životadárnou vodou stýkající skálou v poušti. Tato je skála je předobrazem Krista, jako dárce živé vody. Není tedy náhodou, že se skály či skalnaté útvary objevují na četných obrazech již od pozdního středověku.
V krajinářské kompozici Drtikol nápaditě využívá motivů stromů a skal k mimořádně působivému výsledku, dokonale spojujícímu dekorativnost formy se symbolickým mnohovýznamovým obsahem.
Drtikolovy obrazy se prodávaly velmi málo – autor je většinou věnoval svým přátelům a tak se na trhu objevují velmi sporadicky.

Literatura:
Vladimír Birgus: Fotograf František Drtikol, Prostor Praha 1994, str.: 46-47.

Historicky nejvyšší dosažená cena za dílo F. Drtikola: Sněžná vlna, původní autorský pozitiv, prodáno za 312 tis. USD na aukci Sotheby´s New York 2007.

Kolem roku 1928 začal Drtikol usilovně studovat různé východní filozofie a východní náboženství, z nichž ho zaujal především budhismus a specifická forma tantrické jógy zvaná kundaliní nebo hadí síla. Zájem o budhismus a jógu se v českých zemích začal objevovat v souvislosti s obnovením snahy o hledání alternativních forem života . Ve třicátých letech dvacátého století vychází také celá řada publikací o budhismu (např. kniha Leopolda Procházky Buddha a jeho učení), které nepochybně ovlivnily i Františka Drtikola, který meditoval, zabýval se kontrolou myšlenek, zapisoval si sny a vidiny a pěstoval kundaliní jógu zaměřenou na cvičení duchovně-nervových středisek „čakramů“. Drtikolovy byl však cizí fanatismus, k buddhismu stejně jako předtím ke křesťanství, nepřistupoval dogmaticky, ale hledal v nich cestu k vyššímu poznání.
Ve svých obrazech, většinou malovaných olejem na lepence nebo překližce, stylově navazoval na starší symbolistické kresby a grafiky, ovšem při snahách vizuálně zachytit extatické zážitky z meditací a vyjádřit pocity z průniku do nadvědomí měla velmi důležité místo i symbolika barev.
Některé Drtikolovy obrazy a pastely mají téměř abstraktní charakter jako například kompozice s elipsoidními nebo kruhovitými motivy, symbolizující dharmy, nebo obrazy se světelnými paprsky a pointilistickými body, v jiných se objevovala kosmologická témata, konfrontující éterické protáhlé postavy s hvězdami nebo světelnou aurou, v dalších motivy postavy jogínů s vyznačením čakramů.
Žluto-modrá kompozice Elipsa, symbolizuje dharmu – budhistickou nauku (zákon) o cestě k univerzální pravdě. Modrá barva je symbolem nebe, dálky a života žlutá barva je přisuzována planetě Slunci.

Literatura:
Vladimír Birgus: Fotograf František Drtikol, Prostor Praha 1994, str.: 43, 44, 47.