Historicky nejvyšší dosažená cena za dílo F. Drtikola: Sněžná vlna, původní autorský pozitiv, prodáno za 312 tis. USD na aukci Sotheby´s New York 2007.

Před rokem 1925 se Drtikolovo, do té doby secesní dílo, radikálně proměnilo. Vnějškově se tato změna projevila tím, že si roku 1924 nechal zhotovit v dílnách Národního divadla v Praze rekvizity a dekorace jednoduchých geometrických tvarů, které se staly součástí jeho ateliérových kompozic. V dekoracích a i v celkové obrazové kompozici se vedle kubismu a futurismu uplatňoval také expresionismus a konstruktivismus.

Ateliérová kompozice Geometrie je tvořena dekoracemi geometrických tvarů: hranoly, kruhem a vlnovkami. Na pevnou podložku Drtikol postavil na sebe dva stejně velké hranoly, přičemž spodní hranol natočil kosou hranou k divákovi. Po podložce se jako had zleva doprava plazí vlnovka, aby se mohla v pravém dolním rohu protnout s druhou, vertikálně umístěnou vlnovkou, a společně tak zarámovaly celkový obraz . Kompozici doplňuje kruh, umístěný v levém horním rohu, který se nad celým obrazem vznáší jako zářící velké slunce, osvětlující svými paprsky všechny rekvizity umístěné na podložce. Sluneční záře, kterou Drtikol v ateliéru vytvořil umělým osvětlením a která prostupuje celým obrazem dotváří expresionistickou i kompoziční složku obrazu.

Literatura:
Antonín Dufek: Fotografie dvacátých let, In: Dějiny výtvarného umění (IV-2), 1890 – 1938, Academia 1998, str.: 212-213.

Historicky nejvyšší dosažená cena za dílo F. Drtikola: Sněžná vlna, původní autorský pozitiv, prodáno za 312 tis. USD na aukci Sotheby´s New York 2007.

Před rokem 1925 se Drtikolovo, do té doby secesní dílo, radikálně proměnilo. Vnějškově se tato změna projevila tím, že si roku 1924 nechal zhotovit v dílnách Národního divadla v Praze rekvizity a dekorace jednoduchých geometrických tvarů, které se staly součástí jeho ateliérových kompozic. V dekoracích a i v celkové obrazové kompozici se vedle kubismu a futurismu uplatňoval také konstruktivismus. Drtikol dokázal při své ateliérové práci využít také stínů, vržených umělým osvětlením, které tvořily expresionistickou i kompoziční složku obrazu.

Ateliérová kompozice Geometrie II. je tvořena dekoracemi geometrických tvarů: hranoly, kruhy a vlnovkami. Na pevnou podložku Drtikol rozestavil dva stejně velké hranoly, jeden horizontálně a druhý vertikálně. Kolem hranolů nechal „rozkroužit“ trojici kruhů různých velikostí. Výsledný dojem kompozice umocňují dvě vlnovky , které se jako dva hadi společně vinou po vytyčené vertikále procházející centrem kompozice. Kruh je symbolem univerza, uzavřenosti, věčnosti bez začátku a konce. Zahrnuje všechny geometrické obrazce a má tím i všechny jejich významy. Symbolizuje nebe, splývá s vědomím plynoucího ale současně i stojícího času.

Literatura:
Antonín Dufek: Fotografie dvacátých let, In: Dějiny výtvarného umění (IV-2), 1890-1938, Academia 1998, str.: 212.

Historicky nejvyšší dosažená cena za dílo F. Drtikola: Sněžná vlna, původní autorský pozitiv, prodáno za 312 tis. USD na aukci Sotheby´s New York 2007.

Před rokem 1925 se Drtikolovo, do té doby secesní dílo, radikálně proměnilo. Vnějškově se tato změna projevila tím, že si roku 1924 nechal zhotovit v dílnách Národního divadla v Praze rekvizity a dekorace jednoduchých geometrických tvarů, které se staly součástí jeho ateliérových figurálních kompozic. Zatímco v dekoracích i celkové obrazové kompozici se vedle kubismu a futurismu uplatňoval i konstruktivismus, ve vypjatých pózách modelek najdeme paralely s expresionismem a divadelním tancem.

Drtikol tak mohl realizovat svojí osobitou představu o fotografii aktu i o dekorativní syntéze secesního a kubistického tvarosloví, která dostala dodatečné slohové označení art deco, podle Mezinárodní výstavy dekorativního a průmyslového umění v Paříži roku 1925. Této výstavy se František Drtikol zúčastnil a o čtyři roky později byla v Paříži publikována reprezentativní kniha jeho aktů v edici s příznačným názvem Libraire des arts décoratifs.

Drtikol své výstavní fotografie téměř výhradně kopíroval ze skleněných desek formátu 24 x 30 cm a vedle mistrovsky provedených hnědých pigmentových tisků často vytvářel i bromostříbrné kopie. V jeho ateliérových fotografiích se nezměnily jenom dekorace, ale i samotné modelky. Nejedná se již o něžné dlouhovlasé víly či fatální ženy symbolismu, ale emancipované dívky s moderním krátkým účesem z velkoměsta dvacátých let minulého století ve stylu glamour.

František Drtikol je považován za nejvýznamnějšího představitele slohu art deco ve fotografii.

Literatura:
Vladimír Birgus: Fotograf František Drtikol, Prostor Praha 1994, str.:, 38-39.
Antonín Dufek: Fotografie dvacátých let, In: Dějiny výtvarného umění (IV-2), 1890- 1938 , Academia 1998, str.: 212.

Akt s drapérií patří k raným secesním fotografiím, které Drtikol vytvářel ve svém pražském ateliéru teprve tři roky poté, co se v Praze čerstvě etabloval na umělecké scéně svými olejotisky. V této době se Drtikol prosadil také v Evropě, ale i po celém světě – stal se uznávaným autorem v Americe i v Číně. Jeho rané akty se vracejí k malířské a kresebné tvorbě, které se věnoval před fotografováním. Drtikol začal postupně své modelky více a odvážněji aranžovat a zhruba od roku 1912 se dá hovořit o autorově vlastním stylu. Variace ženy s drapérií je provedena v olejotisku, který potlačuje realismus objektu a připomíná spíše lept. Tělo a látka splývají díky modelaci světla a stínu, figura zůstává v náznaku. Fotografie navazuje na rembrandtovskou lekci, kterou autor získal při studiu v Mnichově.

publikováno: Vladimír Birgus, Fotograf František Drtikol, Prostor, 1994, č. 48 (Sedící, 1925, jiná fotografie, stejný model a prostředí)
Anna Fárová, Fotograf František Drtikol, Uměleckoprůmyslové muzeum, Praha, 1972, s. 106 (Sedící, 1925, jiná fotografie, stejný model a prostředí)

Fotografie vznikla během focení v Drtikolově ateliéru v roce 1925, kdy začal jako pozadí používat geometrické malby či celé objekty. Nechával vyniknout ženským liniím v kontrastu s chladnou geometrií – je ovlivněn futurismem a kubismem. V současné době se někdy používá pro toto období Drtikolovy tvorby pojem art deco. Notoricky známá a v monografiích prezentovaná fotografie Sedící je jednou z variant focení – na této fotografii ovšem modelka stojí před totožným pozadím s kruhem. Nejde o akt – na slavnější fotografii je žena zahalena až ke krku, na tomto snímku si látku šatů shrnuje a nechává vyniknout oblosti ramen, odhaluje ňadra a jednu nohu a její stín vytváří přemalbu kruhu na pozadí.

Zajímavým portrét-akt vznikl v období, kdy se Drtikol věnoval civilnějším portrétům, od nichž se poté vydal avantgardním a experimentálním směrem, který byl ceněn teoretiky fotografie. Proto také nejsou některé z nich publikované v autorových monografiích. Teprve po letech se jim dostává větší pozornosti – tyto originály jsou již vzácné. Skloněná tvář ženy se záhadným, ale zvídavým výrazem je ve zdůrazněném kontrastu k tělu: hlava se skrývá ve stínu a tělo září světlem. Drtikol svoji modelku neinscenuje, ale zkoumá pečlivě její charakter, nechává vyniknout její přirozenou krásu.

Jako umělecký fotograf s velkým výtvarným nadáním si František Drtikol vedl různé pracovní knihy fotografií s kontaktními fotografiemi, z nichž tvořil malé celky, psal si k nim poznámky či kreslil kompoziční návrhy. Fotografické deníky si vedl zhruba od poloviny 20. let, kdy jeho ateliér ve Vodičkově ulici v Praze prožíval nejúspěšnější éru až do doby, kdy s fotografií skončil a začal se věnovat duchovním vědám a malbě. Tyto knihy jsou dnes cenným materiálem pro teoretiky, ale rovněž pro sběratele. Na snímcích lze pozorovat autorovu snahu hledat moderní cestu pro zobrazení aktu a jeho přesvědčení, že fotografie je svébytným druhem umění. V pracovních knihách je zajímavé také pozorovat jeho osobní konfrontace ženského aktu a prostředí a Drtikolovu cestu k postupnému abstrahování snímků jako celku. V albu se nacházejí fotografie totožné či přímo pocházející ze sérií, které byly publikovány v jeho monografiích, někdy jsou zrcadlově obrácené.