Nejvyšší dosažená aukční cena na světovém trhu za dílo F. Drtikola:
Sněžná vlna, bromografie, prodáno za 312 tis. USD na aukci Sotheby´s
New York 2007.

Pro Františka Drtikola nebyla fotografie tvůrčím experimentem nebo médiem k hledání nových forem zobrazování světa, ale především prostředkem symbolického zobrazení základních filozofických, náboženských i psychologických otázek i reflexe závažných témat empiricky nepoznatelných tajemných sil, rozporů i harmonických vztahů mezi přírodou a člověkem, nadosobním řádem a individuálními touhami, světem vnitřním a vnějším, vědomím a podvědomí, životem pozemským i záhrobním, duševními i tělesnými principy.

Zatímco se většina českých umělců ve dvacátých letech minulého století  již stylově vzdalovala od secesního piktorialismu k modernějšímu pojetí, Drtikol nemínil podlehnout dobovým tlakům a ustoupit od svého zájmu o symbolismus a secesi, o čemž svědčí jeho fotografie s historickými, mytickými a symbolickými náměty.

Snímek Mládí a stáří z roku 1921 je konfrontací dvou životních etap a připomínkou pomíjivé ženské krásy. Smyslný ženský akt, jehož bělostné tělo přímo září v popředí kompozice, je alegorií mládí. Krásná, mladá žena s bezstarostným úsměvem na rtech, se smyslně protahuje navzdory věnečku symbolizujícímu její panenství. Na tmavém pozadí sedí před deskou evokující náhrobní kámen, druhá žena, oděná v černých šatech a v černém klobouku, který ohleduplně zakrývá ženin obličej s pevně semknutými rty.

Kontrast mládí a stáří je nesmírně působivě zdůrazněn bílou a černou barvou, symbolizující světlo a tmu života. Drtikol uměl neobyčejně nápaditě pracovat s ostrými světly, která zvýrazňovala plastičnost živých modelů před pozadím z těžkých vržených stínů. Světlo a stín, bílá a černá barva na fotografii, nejsou jen kompoziční prvky, ale symboly dvou životních etap – mládí a stáří.

V horní části kompozice je domalována koruna stromu poznání – symbolu pozemského života a lidského údělu, početí, zrození a smrti. Křesťanství spojuje strom poznání se stromem života, tj. symbolem věčného bytí. Umělci bývá strom poznání již od pozdního středověku myšlenkově a výtvarně chápán jako záminka docenění krásy nahého ženského těla.

Literatura: Vladimír Birgus: Fotograf František Drtikol, Prostor Praha 1994, str.: 39-40.

Publikováno:
v monografii: Fotograf František Drtikol, Vladimír Birgus, Prostor, Praha 1994, obr. 8
v katalogu výstavy: Nahá geometrie, Praha 2012, obr. 11
v monografii: František Drtikol, Vladimír Birgus, Kant, Praha 2012, obr. 7
v monografii: František Drtikol, Kateřina Klaricová, Panorama 1989, str. 77

Nejvyšší dosažená aukční cena na světovém trhu za dílo F. Drtikola: Sněžná vlna, bromografie, prodáno za 312 tis. USD na aukci Sotheby´s New York 2007.
 
V letech těsně před světovou válkou Drtikol začal fotografovat akty v dynamické póze, co je charakteristické pro Drtikolova díla z dvacátých let. Nešlo přitom o skutečné momentky, ale o fotografie stylizovaného inscenovaného pohybu „v mrtvém bodě“. Fotografie zachycuje vždy mrtvý bod, onen okamžik kdy jeden pohyb končí a druhý začíná.

Stylizovaný pohyb se často objevoval v různých tanečních motivech, například v symbolických aktech s jablkem. Zakloněný akt s jablkem parafrázuje motiv biblické Evy a pokušení, které tvoří určitý přechod mezi lyrickým a dramatickým proudem Drtikolových aktů. Tak jako Eva pokoušela Adama v Ráji, aby jablko utrhl a ochutnal, vyzývá vypjaté nahé tělo ženy k pokušení a je příslibem slasti. Ztělesňuje sexuální ničící princip, kterým žena ohrožuje muže od samého počátku světa.
Pozice zakloněného ženského aktu vychází z tance, který ztělesňuje nejrůznější představy, vášně a pocity skryté v lidské duši. Tanec byl pro Drtikola, podobně jako pro další symbolisticky orientované umělce ze začátku století, důležitým inspiračním zdrojem.

Literatura: Vladimír Birgus: Fotograf František Drtikol, Prostor Praha 1994, str.: 20-21.

Nejvyšší dosažená aukční cena na světovém trhu za dílo F. Drtikola: Sněžná vlna, bromografie, prodáno za 312 tis. USD na aukci Sotheby´s
New York 2007.

František Drtikol byl prvním českým fotografem, který se internacionálně proslavil, a to již ve dvacátých letech 20. století. Hamletovským motivem menta mori se v různých obměnách zabýval již od počátků své umělecké tvorby.
Kompozice Zátiší s lebkou vychází z holandských zátiší 17. století, tzv. Vanitas, zobrazujících předměty symbolizující pomíjivosti života, marnost pozemských potěšení a nevyhnutelnost smrti. Žánr Vanitas se postupně vyvíjel z jednoduchých vyobrazení lebek a dalších symbolů smrti a pomíjivosti malovaných na rubu portrétů v době pozdní renesance. Název žánru pochází z latinského biblického rčení Kazatele, syna Davidova z knihy Kazatel 1, 2: „Vanitas vanitatum, omnia vanitas“ (Marnost nad marnost, všechno marnost).
Lebku v kompozici doplňuje zapálená svíce, jejíž plamen opět symbolizuje křehkost a pomíjivost života. V křesťanské ikonografii je svíce symbolem Ježíše Krista.

Nejvyšší dosažená aukční cena na světovém trhu za dílo F. Drtikola: Sněžná vlna, bromografie, prodáno za 312 tis. USD na aukci Sotheby´s
New York 2007.

Tanec byl pro Drtikola, podobně jako pro další symbolisticky orientované umělce ze začátku století, důležitým inspiračním zdrojem. Tzv. „taneční akty“ tvoří určitý přechod mezi lyrickým a dramatickým proudem Drtikolovy tvorby.

Nejedná se však o skutečné momentky zachycující tanec, ale o fotografie stylizovaného inscenovaného pohybu „v mrtvém bodě“. Fotografie zachycuje vždy mrtvý bod, onen okamžik kdy jeden pohyb končí a druhý začíná.

První z Tančících dívek působí dojmem profesionální indické tanečnice. Ruce má v loktech zvednuté do přesného pravého úhlu, dlaně přísně propnuté, hlavu předpisově drží v ustrnulém pootočení na stranu. Je oděna jen do průsvitného šálu a šňůry perel uvázané kolem pasu, a po vzoru orientálních břišních tanečnic ozdobená mnohými šperky.
Jedná se o tanečnici Ervinu Kupferovou, která v poválečných letech stála často Drtikolovi modelem a v roce 1920 se stala jeho manželkou. Drtikol ji často zachycoval v různých tanečních pózách, kdy Kupferová představovala různé typy exotických tanečnic, ale také ve fotografiích s biblickými a historickými výjevy, které připomínali živé obrazy.
Tanečnice na pozadí je zcela nahá a oproti první dívce tančí s přirozenou a živočišnou lehkostí.
Z mnoha Drtikolových fotografií s nahranými tanečními pózami v ateliéru se vydělují momentky skupiny mladých bosonohých tanečnic s věnečky na hlavách, pořízené v plenéru, které byly vydány Tělovýchovnou jednotou Sokol Žižkov v souboru pohlednic. Drtikol ovšem zcela jednoznačně dával přednost fotografování v ateliéru.

Literatura: Vladimír Birgus: Fotograf František Drtikol, Prostor Praha 1994, str.: 20-21.

publikováno: Anna Fárová, Fotograf František Drtikol, tvorba z let 1903-35, Uměleckoprůmyslové muzeum, 1972, s. 94

Taneční výjevy žen jsou v Drtikolově tvorbě časté. Autorův zájem o tanec se prohloubil díky vztahu s tanečnicí Ervinou Kupferovou, s níž se později oženil. Fotografoval Ervinu i její žačky, aranžoval modelky jako akty, ale také inscenoval historické či biblické výjevy. Tři grácie (neboli Charitky) jsou v řecké mytologii dcery nejvyššího boha Dia, půvabné a laskavé, ochránkyně slavností a hostin a také umění. V historii umění najdeme nesčetné množství jejich zpodobnění. Drtikol toto téma zpracoval ve svém oblíbeném secesním stylu s důrazem na symetrickou kompozici.