nejvyšší cena dosažená v domácím aukčním prodeji za Králův olej – 1 mil Kč v roce 2013, Art Consulting Brno
nejvyšší cena dosažená v domácím aukčním prodeji za Králův akvarel – 710 tis Kč v roce 2014, European Arts Investments Ltd., Praha

najvyššia dosiahnutá cena za Nemesov obraz v zahraničnom aukčnom predaji – 67 505 eur, Stockholm, 2012
najvyššia dosiahnutá cena za Nemesov obraz v českom aukčnom predaji – 1,5 mil. Kč, Praha, Galerie Kodl, 2016

Realistická postava ženy je predobrazom Nemesových madon, apelatívnych figúr, ktoré sa stali metaforami Prahy ohrozenej nemeckou okupáciou. Grafikou sa v predvojnovej dobe zaoberal Nemes prvýkrát. Väčšinou sa venoval suchej ihle, ryl do mäkkých hliníkových dosák a grafiky mu slúžili ako skice k obrazom. Žena má disproporčné telo – jeho spodná časť ako by už kráčala naproti divákovi a bola v inej perspektíve vzhľadom k ramenám a hlave, ktoré zostávajú vzadu v ateliéri. Hlava je sklonená cudne na stranu ako pri všetkých neskorších Nemesových nevinných madon prinášajúcich zlé správy.
Pretože obrazy Endre Nemesa, ktorý žil od roku 1938 v emigrácii vo Švédku, sú zastúpené predovšetkým v zahraničných verejných a privátnych zbierkach, na český a slovenský trh sa dostávajú prostredníctvom nákupov na zahraničných aukciách. Signované grafické listy autora sú na trhu vzácnosťou.

Jako umělecký fotograf s velkým výtvarným nadáním si František Drtikol vedl různé pracovní knihy fotografií s kontaktními fotografiemi, z nichž tvořil malé celky, psal si k nim poznámky či kreslil kompoziční návrhy. Fotografické deníky si vedl zhruba od poloviny 20. let, kdy jeho ateliér ve Vodičkově ulici v Praze prožíval nejúspěšnější éru až do doby, kdy s fotografií skončil a začal se věnovat duchovním vědám a malbě. Tyto knihy jsou dnes cenným materiálem pro teoretiky, ale rovněž pro sběratele. Na snímcích lze pozorovat autorovu snahu hledat moderní cestu pro zobrazení aktu a jeho přesvědčení, že fotografie je svébytným druhem umění. V pracovních knihách je zajímavé také pozorovat jeho osobní konfrontace ženského aktu a prostředí a Drtikolovu cestu k postupnému abstrahování snímků jako celku. V albu se nacházejí fotografie totožné či přímo pocházející ze sérií, které byly publikovány v jeho monografiích, někdy jsou zrcadlově obrácené.

Jako umělecký fotograf s velkým výtvarným nadáním si František Drtikol vedl různé pracovní knihy fotografií s kontaktními fotografiemi, z nichž tvořil malé celky, psal si k nim poznámky či kreslil kompoziční návrhy. Fotografické deníky si vedl zhruba od poloviny 20. let, kdy jeho ateliér ve Vodičkově ulici v Praze prožíval nejúspěšnější éru až do doby, kdy s fotografií skončil a začal se věnovat duchovním vědám a malvě. Tyto knihy jsou dnes cenným materiálem pro teoretiky, ale rovněž pro sběratele. Na snímcích lze pozorovat autorovu snahu hledat moderní cestu pro zobrazení aktu a jeho přesvědčení, že fotografie je svébytným druhem umění. V pracovních knihách je zajímavé také pozorovat jeho osobní konfrontace ženského aktu a prostředí a Drtikolovu cestu k postupnému abstrahování snímků jako celku. V albu se nacházejí fotografie totožné či přímo ze sérií, které byly publikovány v jeho monografiích, někdy jsou zrcadlově obrácené.

Publikováno v knize Kateřina Klaricová: František Drtikol, Panorama, 1989, Bez názvu, olejotisk, str. 72
varianta publikována v knize Anna Fárová: Fotograf František Drtikol/tvorba z let 1903-35, katalog k výstavě v Umělecko-průmyslovém muzeu, prosinec 1972 – únor 1973, str. 26

Nejvyšší dosažená aukční cena na světovém trhu za dílo F. Drtikola: Sněžná vlna, bromografie, prodáno za 312 tis. USD na aukci Sotheby´s New York 2007.

Drtikol se už počas studií v Mnichově obeznámil se secesním piktorializmem, který vycházel ze symbolizmu a secese a usiloval o přiblížení fotografie malbě nebo grafice. Drtikol tak ve svých aktech do 20-tých let 20. století stylizoval modelky do různých póz se šnůrami perel, s kyticemi květů, průsvitných draperií nebo jim aranžuje vlasy, které se v tomto období stali důležitým faktorem jeho aktů nebo portrétů.

nejvyšší dosažená cena za fotografii v zahraničních aukcích – 65 741 eur, Sotheby´s, New York, 2002

Téma ženského aktu má své nezastupitelné místo v celé Drtikolově tvorbě. Dramatické výjevy tragických žen, jakou je právě Salome, zachycuje Drtikol v patetických gestech a s kompoziční virtuozitou. Technika bromolejového tisku sépiového tónu vytváří jemný přechod od fotografické skutečnosti k malířské iluzi. Mistrovské fotografie Drtikolových typických femme fatale patří do tzv. rembrandtovských variací, jimiž si vytvořil vlastní umělecký styl vycházející ze secese a symbolismu. Salome s lebkou reprezentuje démonickou pudovost ženy, spojení lásky a smrti, polaritu rozkoše a trestu Érose a Thanata.

Vystaveno v umělecké galerii Černá Labut‘ od 27.05.2017

Socha nahé tanečnice Sulamit Rahu, vyznačující se dynamickým ztvárněním hmoty v pohybu a obdivuhodnou pravdou a smyslovou životností, patří k vrcholným plastikám Jana Štursy. Kompozice plastiky, inspirovaná barokním sochařstvím, vychází ze základního tanečního kroku břišní tanečnice Sulamit. Hlava, zachycena v doteku rukou, je prudce vytočena do profilu čímž je s dalšími protisměrnými osami docíleno plastického dojmu rotujícího pohybu. Těžké tělo tanečnice není nikterak idealizováno. Štursa mu ponechal všechnu pravdivost nevelkých ňader, hlubokých záhybů, dnes bychom řekli faldů, nad vytočeným pravým bokem ale i smyslnost břicha a klína. Povrch těla je zneklidněn strukturou drobných plošek. Tato žena nemá nic z klasického ideálu krásy, a přece je velkolepá ve svém výrazu a unikátní v celé sochařské tvorbě.
Vznik sochy můžeme zejména díky vyprávění Štursova přítele, historika umění Václava Viléma Štecha, sledovat od prvého okamžiku až k její definitivní podobě. Štursa byl prý doslova „elektrizován“ zjevem dánské břišní tanečnice, vystupující pod exotickým jménem Sulamit Rahu, kterou prvně spatřil v pražské Lucerně. A byl to opět V. V. Štech, kdo Sulamit přemluvil, aby stála Štursovi modelem v jeho ateliéru v ulici U královské obory, kam jí sám také pravidelně přivážel. V sochařově pozůstalosti byly nalezeny i originální fotografie Sulamit Rahu, stojící v aktu Štursovi modelem v póze definitivní plastiky. Fotografie jsou dokladem obdivuhodného souznění smyslového zážitku – impulsu díla – s definitivní plastikou, která má v sobě adekvátní životnost skutečnosti a jejíž výraz obsáhl pravdu v poezii živého modelu.
Literatura: Jiří Mašín/Tibor Honty: Jan Štursa 1880-1925, geneze díla, Praha 1981, str.: 23-27.