V žáru srpnového poledne se vznáší nad zralými, těžkými klasy obilného pole alegorická postava léta. Nevznesla se vlastně ještě, jen tančí jakoby na povrchu žitného pole, je mezi nebem a zemí, ale ne uprostřed, je šťastná, stále blíž k zemi než nebeské alegorii.
Polonahá napůl žena, napůl bohyně s obnaženými ňadry je „oděná“ v letním žáru pouze do větrem vzduté suknice, která však nic nezakrývá, ale naopak zcela nestoudně obnažuje dívčí klín, zahalený jen vrženým stínem. Ženská postava s věncem z obilných klasů ve vlasech odkazujícím na Bohyni žní má tvář zářící úsměvem obrácenou k divákovi.
V pravé ruce, vysoko ve víru tance zvednuté nad hlavou, drží další atribut žní – srp, a levou rukou si stíní obličej před poledním sluncem, které sálá skrz velké mraky umístěné na pozadí. Za pasem suknice má jako Bohyně úrody a hojnosti zastrčenou větvičku meruněk, symbolizující letní úrodu, ale také spásu a pravdivost. Z pod nohou alegorie Léta vylétla nad pole vyplašená křepelka, a jako emblém malíř připojil pod dívčiny nohy letní znamení raka.

Literatura:
Hana Frankensteinová, Max Švabinský, Praha 1949, str. 134.
A. Matějček: Max Švabinský, Popisný seznam grafického díla 1897-1923, Sdružení českých umělců grafiků Hollar, Praha 1923, str. 50-51.

nejvyšší cena dosažená v domácím aukčním prodeji za Švabinského olej Splynutí duší – 15,82 mil Kč v roce 2023, European Arts Investments
nejvyšší cena dosažená v domácím aukčním prodeji za Švabinského mezzotintu Bílá Kamélie – 60 tis. Kč v roce 2005, Dorotheum Praha
nejvyšší známá dosažená cena v antikvariátním prodeji za dřevoryt Srpnové poledne 70. tis. Kč v roce 2017

Pod velikými listy exotického banánovníku odpočívá nahý, mladý muž opřený o velkého spícího tygra, symbolizujícího úctu a vážnost, ale také ďábla. V oslnivém světle se mu zjevuje v oblacích nad palmou nahá postava ženy s vavřínovým věncem na rozpuštěných vlasech a s holubicí v náručí. Druhá holubice pak spočívá u jejích nohou. Holubice byla ve starém Řecku zasvěcena bohyni krásy a lásky Afrodité a symbolem boha lásky Eróta, který je považován za lásku samu. Erós je podle orfického mýtu o stvoření světa primárním božstvem, které nejen ztělesňuje sílu erotické lásky, ale také naléhavý přírodní pud, první záblesk světla zodpovědný za počátek a pořádek všech věcí v kosmu. V křesťanské symbolice je holubice spojována zejména s Duchem svatým. Pod palmou, symbolem vítězství a slávy, je vyobrazena velká konvalinka, symbol spásy, vyskytující se vždy na straně vyvolených, a panenské čistoty. Kapradí odkazuje ke Svatojánské legendě a zajíc v pravém rohu dole je symbolem, chtíče, smyslného potěšení a plodnosti. Pelikán v levém rohu nahoře je symbolem obětavé mateřské či otcovské lásky, společně s tygrem a zajícem představují exotickou faunu Ráje. Je známo, že Švabinský primárně ve své grafice znázorňoval bájeslovné, biblické a antické náměty. Nejinak je to i v případě Rajské sonáty kde do listu Zjevení zakomponoval biblický námět stvoření Adama a Evy, antickou báji o stvoření světa a pověst o zázračné Svatojánské noci. Nahá dívka se zjevuje mladému muži v exotickém Ráji, stejně tak, jak se náhle před Adamem zjevila Eva po svém stvoření Bohem. Zároveň je však zahalena zlatým světlem z květu kapradí, které vzkvétá právě o Svatojánské noci a umožňuje pohled do budoucnosti, či „nález“ zlatého pokladu, kterým je v tomto případě milovaná dívka.

Nejvyšší dosažená aukční cena na světovém trhu za dílo F. Drtikola: Sněžná vlna, bromografie, prodáno za 312 tis. USD na aukci Sotheby´s
New York 2007.

Pod stromem poznání, symbolizujícím pozemský život, lidský úděl a oslavujícím krásu nahého ženského těla, společně odpočívají v harmonické symbióze dvě mladé ženy. Svými zcela nahými těly se o sebe vzájemně opírají, hlavy synchronně otočené přes pravé rameno a s pohledem upřeným do dáli společně vyčkávají příjezdu jezdce, jehož malou postavu již lze spatři na horizontu. Je to lovec s šípem vracející se z lovu, rytíř ochránce přijíždějící v plné zbroji na koni, ale zároveň symbol muže dobyvatele a ploditele.
Palma na pozadí, společně se stromem poznání, symbolizují zahradu ráje. Palma byla posvátným stromem již v babylonské říši, v antice symbolizovala světlo a byla stromem zasvěceným bohům slunce (Helios, Apollon). Jako světelný symbol, ale současně i symbol nezdolnosti vzdorující i žáru slunce je symbolem vítězství – symbolem mužského principu.
Drtikol se při kresbě pravděpodobně inspiroval slavným triptychem Hieronyma Bosche Zahrada pozemských rozkoší (1503-1504), který se dnes nachází v Museo del Prado v Madridu. Jeho zahrada je, stejně jako ta od Bosche, zahradou ztraceného ráje, zahradou lásky a pozemských rozkoší, kde dvě nahé dívky neskrývající lesbickou lásku, jsou pro přijíždějícího jezdce příslibem rozličných sexuálních hrátek a rozkoší.

Drevoryt Odsúdená je odborníkmi považovaný za najkvalitnejšiu tlač tohoto raného grafického obdobia umelca. Zo svojich putovaní po pražských nočných podnikoch, kde Sokol čerpal inšpiráciu a zároveň cítil blízkosť s vydedencami spoločnosti, poznal výjavy prostitútok, ktoré sa predávali iba za lacný alkohol. Zaznamenal ich práve v tejto grafike, v ktorej rozvíja svoj zmysel pre karikatúru a schopnosť priblížiť psychologický stav svojich protagonistov. Pohráva si s dramatickosťou jediného momentu a detailmi, ktoré jediné môžu dvojicu zasadiť do prostredia: v tomto prípade s jediným pohárikom vína, z ktorého evidentne pije len žena a s výraznými prsteňmi na mužovej ruke. Zatiaľ čo tváre sú starostlivo modelované drevorezbou, jediný detail je takmer abstraktný – mužove pravé oko nie je vykreslené a pripomína akési okno do záhrobia.
Grafické listy Kolomana Sokola sú na slovenskom trhu veľmi vzácne. Index jeho predaja nájdeme predovšetkým v zahraničných aukciách. Na západnom trhu má tento slovenský rodák svoje rešpektované miesto.

Historicky nejvyšší dosažená cena za dílo F. Drtikola: Sněžná vlna, původní autorský pozitiv, prodáno za 312 tis. USD na aukci Sotheby´s New York 2007.

Publikováno:
v monografii: František Drtikol I., Anna Fárová, Praha 2012, str. 68.
v katalogu výstavy: František Drtikol, Nahá geomerie, Praha 2012, str.82
v monografii: František Drtikol, Vladimír Birgus, Kant, Praha 2000, sr. 36
v monografii: Fotograf František Drtikol, Vladimír Birgus, Prostor, Praha 1994, obr. 119
v knize: František Drtikol fotograf, malíř, mystik, Galerie Rudolfinum, 1998 obr. III./1

Vanitas (latinsky marnivost) je jednou z hlavních křesťanských neřestí vycházejících z alegorie etických pojmů, založených na starší předkřesťanské tradici. V umění bývá obvykle vyobrazována jako nahá žena se zrcadlem a šperky, někdy i se psy. Motiv ctností a neřestí byl v umění velmi často zobrazován.
Drtikolova Vanitas je vyobrazena jako nahá žena klečící na kopci Golgotě, místě kde byla nalezena lebka Adamova a ukřižován Ježíš Kristus. Proto bývá u paty kříže s mrtvým Kristem často vyobrazována lebka. Místo do zrcadla vzhlíží žena vzhůru k nebi a pomyslnému kříži. Rukama se opírá o lebku samotného Adama – prvního muže – kterého ohrozila a na scestí svedla žena. Vanitas ztělesňuje sexuální ničící princip, muže který je od počátku světa ohrožován ženou.

Literatura: Anna Fárová: František Drtikol I., Praha 2012, str. 68.

nejvyšší dosažená cena v domácím aukčním prodeji za Špálův obraz – 8,76 mil. czk, Galerie Kodl, 2016
nejvyšší dosažená cena v domácím aukčním prodeji za Špálův akvarel – 732 tis. czk, Galerie Art, 2009
nejvyšší dosažená cena v zahraničním aukčním prodeji za Špálův obraz – 155 tis. £ Sotheby´s London, 2011

Václav Špála patřil k nejosobitějším avantgardním malířům první půlky 20. století. Stejně jako jeho generační vrstevníci reagoval na pražskou výstavu Edvarda Muncha v roce 1905, pobýval také v Paříži, kde se seznámil s tvorbou Paula Gauguina, Vincenta van Gogha, Henri Matisse i Picassa. Nebyl však epigonem kubo-expresionistických či fauvistických trendů, ale podobně jako Josef Čapek se stylově vyhranil a vytvořil si jednoznačně rozeznatelný malířský styl postavený na kontrastu modré, červené a bílé barvy. Co je však nejdůležitější: Špálovo dílo nezůstalo jen uměleckým konstruktem určeným zasvěceným, ale doslova zlidovělo už za jeho života a jeho popularita kontinuálně pokračovala i po jeho smrti v roce 1946.
Grafika torza mladé dívky se formálně vymyká Špálovu stylu a patrně je přípravnou skicou pro ilustraci. V nich autor používal výhradně kresebných metod černých kontur bez kubizujících ploch. Dívka je vytvořena pomocí robustních linií, působí však křehce. Špála sám obdivoval jednoduchou kresbu Munchovu a nazýval ji „tvůrčí zkratková primitivnost a primárnost“. Osobně se k ní během tvorby dopracoval bravurně tak, že dokázal několika tahy vytvořit figuru i s individuálním výrazem. Zdůraznění erotiky – zde jednoho obnaženého ňadra – používal Špála spíš sporadicky. Ženy pro něj znamenaly symbol země, přírody a rodiny. Mezi autorovými linoryty ale najdeme také velmi erotický soubor Eroticon, který vznikl v témže roce jako grafika dívky.
Špálovy obrazy i kresby mají na českých aukcích stále velmi vysoký kredit. Ačkoli byl Špála velmi pracovitý (některé roky vytvořil i stovku obrazů), většina jeho děl je součástí stálých expozic státních a městských galerií. Na trhu kolují díla ze soukromých sbírek, jejichž ceny stále stoupají a drží se v tzv. TOP 10 prodeji.
Kategorie: linoryt



Publikováno:
v monografii: Fotograf František Drtikol, Vladimír Birgus, Prostor, Praha 1994, foto č. 10
v monografii: František Drtikol, Vladimír Birgus, Kant, Praha 2000, foto č. 10
v monografii: František Drtikol, Anna Fárová, Praha 2012, sv.2, Svět, Praha 2012, foto č. 153
v katalogu výstavy: František Drtikol fotografie, Nahá geometrie, Praha 2012, foto č. 17

Nejvyšší dosažená aukční cena na světovém trhu za dílo F. Drtikola: Sněžná vlna, bromografie, prodáno za 312 tis. USD na aukci Sotheby´s New York 2007.

Vedle romantických osudových múz, které se objevovali na raných fotografiích Františka Drtikola, prvního českého uměleckého fotografa, fotografoval Drtikol i akty mužké, či dokonce dětské.
Prostředí inscenoval Drtikol teatrálně, fotografie, jak bylo na počátku 20. století zvykem, také domalovával. Technika bromolejotisku umožnila simulaci malířského šerosvitu, ale byla to autorova zkušenost z tehdy nejlepší středoevropské fotografické školy, která snímky povýšila z tehdejší řemeslné ateliérové produkce do sféry umění. Tento akt stylizoval Drtikol do geometrického pozadí vytvořeného ze soklů – vidíme zde počátky jeho pozdějších modernistických experimentů, v nichž začal používat kruhy, linie a vlnovky.
Mladá dívka, v podstatě ještě děvčátko, cudně klopí hlavu a kolenem levé nohy, kterou se opírá o sokl schůdků, si zakrývá svůj panenský klín. Levou ruku má zapaženou a položenou na dalším schůdku, pravou si ve stydlivém gestu schovává za nahým tělíčkem. Postoj dívky vyjadřuje ostych a stud. Nahé děvčátko ztělesňuje ideál nevinné dívky navazující na pojetí astenické dívky-anděla v proslulých obrazech anglického prerafaelity Edwarda Burne-Jonese, které se rozšířilo i do českého symbolismu.
Dívčí akt je vzorovou ukázkou rozhraní prvního a druhého období Drtikolovy tvorby. Zatímco použitá technika bromolejotisku ještě patří k piktorialismu, jednoduchý motiv a kubistické pozadí už anticipují změnu stylu, ke kterému u Drtikola dojde v plném rozsahu v následujících dvou letech.

Drtikolovy fotografie stále patří ve světovém aukčním prodeji k nejžádanějším. Podle výsledků předních aukčních domů ceny za jeho vintage printy rostou a jsou stále vzácnější.

Publikováno:
v monografii: Fotograf František Drtikol, Vladimír Birgus, 1994, foto č. 22
v monografii: František Drtikol, Vladimír Birgus, Kant 2000, foto č. 14
v monografii: František Drtikol, Anna Fárová, Praha 2012, sv.2, foto č. 128
v knize: František Drtikol fotograf, malíř, mystik, Galerie Rudolfinum, 1998 foto č.III./3
vystaveno: na výstavě František Drtikol fotograf, malíř, mystik, Galerie Rudolfinum 1998
v umělecké galerii Černá Labut‘ od 27.05.2017

Nejvyšší dosažená aukční cena na světovém trhu za dílo F. Drtikola:
Sněžná vlna, bromografie, prodáno za 312 tis. USD na aukci Sotheby´s
New York 2007.

Téma ženského aktu má své nezastupitelné místo v celé Drtikolově tvorbě. Dramatické výjevy tragických žen, jakou je právě Salome, zachycuje Drtikol v patetických gestech a s kompoziční virtuozitou. Technika bromolejového tisku sépiového tónu vytváří jemný přechod od fotografické skutečnosti k malířské iluzi. Mistrovské fotografie Drtikolových typických femme fatale patří do tzv. rembrandtovských variací, jimiž si vytvořil vlastní umělecký styl vycházející ze secese a symbolismu. Salome s lebkou reprezentuje démonickou pudovost ženy, spojení lásky a smrti, polaritu rozkoše a trestu Érose a Thanata.
Drtikolovy fotografie stále patří ve světovém aukčním prodeji k nejžádanějším. Podle výsledků předních aukčních domů ceny za jeho vintage printy rostou a jsou stále vzácnější.

Jádrem Drtikolových meditací, díla a myšlení byla žena, která hraje v souvislosti s mužskou spiritualitou důležitou roli. K jeho oblíbenému tématu, ke kterému se vracel řadu let, pařila Salome – žena vítězící nad mužem, symbolicky odrážející Drtikolův osobitý pohled na ženy:
„Žena před aktem lásky je poražena. Je vždy znásilňována, aby po aktu byla vítězem. O to co vzala ze síly muže je vždy silnější. Muž ztrácí, žena získává. Po mne bylo vždy něco trapného, když jsem ze ženy vstával. Připadal jsem si jako spráskaný pes a přitom strašně komický. Žena naopak vždy vstává ukojena tělesně i duševně. Vstává vítězně s vědomím. Že teď leží muž u jejích nohou, že ukojila sebe i muže. Muž má naopak vždy vědomí, jakoby něco ztratil“.
Na fotografii Smích je skutečná nahá žena, která si pohrává s lebkou, tak jako si Salome pohrávala s hlavou Jana Křtitele. Vysmívá se lebce v duchu hamletovského „Být či nebýt“ jako by říkala: „ no vidíš kdo je a kdo není“. Za hranicí pocitu slasti symbolizují nahá žena a lebka základní dvojici protikladných pudů sexu a smrti, určující svým neustálým bojem dynamiku lidského života. Sexuální ničící princip. Hamletovsky pojatý motiv Salome poskytl Drtikolovy také možnost vyjádřit vampyrismus, démonickou pudovost a nekrofilní rozkoš ženy.

Literatura: Vladimír Birgus: Fotograf František Drtikol, Prostor Praha 1994, str.: 20-21

Publikováno:
v monografii: Fotograf František Drtikol, Vladimír Birgus, Prostor, Praha 1994, obr. 8
v katalogu výstavy: Nahá geometrie, Praha 2012, obr. 11
v monografii: František Drtikol, Vladimír Birgus, Kant, Praha 2012, obr. 7
v monografii: František Drtikol, Kateřina Klaricová, Panorama 1989, str. 77

Nejvyšší dosažená aukční cena na světovém trhu za dílo F. Drtikola: Sněžná vlna, bromografie, prodáno za 312 tis. USD na aukci Sotheby´s New York 2007.
 
V letech těsně před světovou válkou Drtikol začal fotografovat akty v dynamické póze, co je charakteristické pro Drtikolova díla z dvacátých let. Nešlo přitom o skutečné momentky, ale o fotografie stylizovaného inscenovaného pohybu „v mrtvém bodě“. Fotografie zachycuje vždy mrtvý bod, onen okamžik kdy jeden pohyb končí a druhý začíná.

Stylizovaný pohyb se často objevoval v různých tanečních motivech, například v symbolických aktech s jablkem. Zakloněný akt s jablkem parafrázuje motiv biblické Evy a pokušení, které tvoří určitý přechod mezi lyrickým a dramatickým proudem Drtikolových aktů. Tak jako Eva pokoušela Adama v Ráji, aby jablko utrhl a ochutnal, vyzývá vypjaté nahé tělo ženy k pokušení a je příslibem slasti. Ztělesňuje sexuální ničící princip, kterým žena ohrožuje muže od samého počátku světa.
Pozice zakloněného ženského aktu vychází z tance, který ztělesňuje nejrůznější představy, vášně a pocity skryté v lidské duši. Tanec byl pro Drtikola, podobně jako pro další symbolisticky orientované umělce ze začátku století, důležitým inspiračním zdrojem.

Literatura: Vladimír Birgus: Fotograf František Drtikol, Prostor Praha 1994, str.: 20-21.