(1919-1920) Soubor osmi linorytů – Běžící zajíc I (cena za soubor 8 linorytů s přebalem – samostatně neprodejné)
Josef Čapek

Popis

Linoryt na ručním papíře, rozměry listu 30 x 20.5 cm, 1919-1920, paspartováno, signováno značkou Dobré dílo, číslováno 35/100.
Ze souboru osmi linorytů v knižní látkové kazetě.

Publikováno v soupisu grafického díla – Pavla Pečinková, Josef Čapek, Grafika, Galerie Zdeněk Sklenář, Praha, 2009, str. 267

Nejvyšší dosažená aukční cena na světovém trhu za Čapkovu grafiku: 13.125 £, Sotheby’s London, 2011
Nejvyšší dosažená aukční cena na českém trhu za Čapkovu grafiku: 780 tis czk, Praha, Galerie Kodl, 2019
Nejvyšší dosažená aukční cena na českém trhu za Čapkův olej na plátně je 17,5 mil czk, Praha, 2016
Nejvyšší dosažená aukční cena světovém trhu za Čapkův olej na plátně je 556.250 £, Sotheby’s London, 2011

Soubor osmi linorytů Běžící zajíc I, Běžící zajíc II, Běžící pes, Oslice, Klečící mnich, Toaleta, Závistivec a Žebračka II patří ke kolekci novotisků z původních štočků Josefa Čapka vytvořených v letech 1919 a 1920. Prvních pět (Běžící zajíc I, Běžící zajíc II, Běžící pes, Oslice, Klečící mnich) bylo vytvořeno jako výtvarný doprovod knihy Francise Jammese Román Zajícův, který vydalo známé prvorepublikové Florianovo vydavatelství Stará říše v roce 1920 v překladu básníka Bohuslava Reynka (Le Roman du lievre, 1902). Kniha tehdy vyšla v nákladu 1580 kusů a ilustrace v podobě volných grafických listů se téměř nedochovaly. Čapkův záměr už ale tehdy byl vytvořit volné listy ornamentálního rázu, nikoli jen pouhé ilustrace románu, což víme z korespondence Reynkovi. Lze je tedy volně spojovat s dalšími volnými grafickými listy autora. Listy příslušející ke knize Román zajícův nemají autentické názvy, proto je lze nalézt i pod jinými jmény.
Román zajícův byl čtenářsky oblíbenou knihou křesťanského spisovatele a básníka. Šlo o podobenství, v němž hlavní roli ztvárnil zajíc unikající různým nástrahám; mravně, ale i pragmaticky smýšlející: hrst sena je důležitější než víra. Kniha ve své době byla ilustrována mnoha známými autory a již během jejího českého překladu bylo dáno, že na ilustracích u nás se musí podílet nejvýznamnější autor.
Jelikož ale původní ilustrace byly Čapkem zamýšleny též jako volné listy, stávaly se později běžnou součástí další grafické tvorby. Sloučit je společně s podobnými drobnými tisky bylo záměrem tohoto půvabného souboru, který vznikl na základě dochovaných originálních grafických štočků Josefa Čapka, z nichž bylo vytištěno sto grafických listů od každého a očíslováno.

Tisk Závistivec patří do řady Čapkových pitoreskních postav, v nichž jednoduchými prostředky plošné grafiky formou několika řezů do linorytu umělec vytvářel emotivní výrazy tváří – ve stejném roce byly vytištěny listy Strašidlo, Žebračky, Nevěstka či Plačící. Ve všech je silný a srozumitelný výraz vyjádřen pouze tváří (někdy jen očima) a patetickým gestem rukou. Žebračka II je druhou verzí postavy ženy, kterou Čapek zpracoval v pěti grafických listech. Na všech je zvýrazněna postava ženy v obrysech zahalených kápí a její výraz je vyjádřen jednoduchým pohybem paží. Na tomto listě žena skládá ruce k tělu v gestu smíření a podrobení se. Grafika Toaleta, která také vznikla v roce 1919, patří k těm radostnějším – ostatně Čapek se věnoval vždy spíše tragickým postavám a proto milostné či erotické téma je v jeho díle vzácností. Dívka na tomto listu si jednou rukou čechrá dlouhé vlasy, druhá ji v rozpačitém posunku zakrývá nahá ňadra.
Všechny tři grafiky v tomto souboru Dobrého díla, které nepocházejí z Románu zajícova, byly původně součástí známého alba Osmero linoleí, které v roce 1919 vydala opět Stará říše. V té době Josef Čapek navázal úzkou spolupráci s „moravskými osamělci“ Josefem Florianem a Bohuslavem Reynkem, z níž vzešla řada originálních tisků i ilustrací.

Další informace