(1932) Zátiší s kytarou, klarinetem, lahví a podnosem Emil Filla

Popis

Suchá jehla kombinovaná sakvatintou, 1932, rozměry 29,5×19,5cm, 48,8×38,3cm (s rámem), značeno vpravo dole: E. F. v oválu vpravo dole: Emil Filla
Signováno vpravo dole: Emil Filla

Description
Nejvyšší dosažená cena za olej Emila Filly v českých aukcích – 32,4 mil. CZK, Gallery Kodl, Praha, 2021
nejvyšší dosažená cena za olej Emila Filly v zahraničních aukcích – 588 tis. eur, Sotheby’s, 2011

Téma hudebního nástroje a not se objevuje vřadě Fillových zátiší. Hudební objekty od kytar přes mandolíny, flétny a klarinety jsou většinou doplněné o láhve alkoholu, vína rumu, likéru ale také sklenice, dýmky či ovoce. Hudba patří ksenzuálním a duchovním požitkům stejně jako dobré pití či jídlo.
Zátiší skytarou klarinetem, lahví a podnosem je ukázkou propojení hudebních atributů (kytara a klarinet) schuťovým požitkem zdobrého pití a jídla. Filla velmi zvláštně propojuje aluzi na hudbu spředstavou malé stolní hostiny, která je ovšem ve srovnání stěmi v obrazech holandských mistrů 17. století daleko skromnější. Hudební nástroj však nemusí mít výlučně konotace sluchového smyslového požitku. Dominující kytara vzátiších dostává podivné antropomorfní rysy, jako by byla ve tvarech hudebního nástroje zakleta ženská figura. Kytara na grafice symbolizuje ženský princip, zatímco klarinet jednoznačně odkazuje k mužskémuprincipu.

Stůl umístěný vcentru kompozice pevně ohraničuje a uzavírá prázdnotu do nekonečna se tratícího iluzivního a nekonečného prostoru. Věci na stole jsou viděny zpřímého nadhledu a jako celistvé objekty jsou malířem reprodukovány zjejich jednotlivých konkrétních stránek a vlastností, které umělec vnímal díky svému vysoce aktivnímu tvůrčímu a estetickému vztahu ksvětu.
Zvolená kombinovaná technika suché jehly s akvatintou umožnila Fillovy vystihnout nejen objektivní stránku zobrazovaných věcí, ale zároveň odhalit jejich skryté rytmy a intimní stránky. Grafika dovolila malíři vjednoduché a čisté podobě postihnout a uchovat estetický účinek zobrazení. Obrysy věcí a jejich tvary vyrývány vbílé ploše výraznou černou čarou, vycházejí zpostupu a tvárné logiky suché jehly. Tato technika Fillovy umožňuje virtuózně využít široké škály výrazových možností ryté čáry a vrypu. Strohou a až abstraktně chladnou linii čáry doprovází jemná akvatinta, která přelévá měkké stíny vhlubokých prostorových transparencích a dává jím vyznít vhlubokých ozvěnách.

Literatura:
Vojtěch Lahoda: Emil Filla, Academia Praha 2007, str. 406, 415.
Čestmír Berka: Emil Filla, grafické dílo, Odeon 1968, str.: 30-31, 270.

Další informace