(1611) Vpád pasovských vojsk do Prahy Pragensie

Popis

po roku 1611, rozměr listu 34 x 41 cm, originální lept, autor neznámý.

Související díla:
Muller 1863-1882 / De Nederlandsche Geschiedenis in Platen. Beredeneerde Beschrijving van Nederlandsche Historieplaten
Hellwig 1983 / Franz Hogenberg – Abraham Hogenberg, Geschichtsblätter

Lept se nachází ve sbírkách Národní galerie v Praze a v British museum v Londýně (reg. č. 1898,0725.8.1290).

Vpád Pasovských bylo vojenské obsazení Prahy v roce 1611, v jehož důsledku byl nucen na český trůn abdikovat císař Rudolf II., který přenechal země Koruny české svému bratru Matyáši Habsburskému.

15. února Pasovští vpadli nečekaně na Malou Stranu a pokračovali k Vlašské ulici a ke Karlovu mostu. Došlo ke krvavým střetům, v nichž padlo nebo bylo zraněno 1400 mužů. Pasovští se chtěli zmocnit i Starého Města, ale podle dobových zprávy byli zastaveni desetiletým chlapcem, který vystřelil z děla, a spuštěním mříží v mostecké bráně. Jezdci, kteří přejeli na druhou stranu, byli pobiti nebo utonuli ve Vltavě.

Již v lednu L.P. 1611 vtrhl arcivévoda Leopold Pasovský s 12 000 muži do Čech (na pozvání Rudolfa II). Pasovské vojsko loupilo a drancovalo. V Čechách nebyl nikdo na útok připraven, a tak město po městě padalo do rukou nepřátelského vojska. Krumlov, České Budějovice, Tábor, Písek, Beroun. Konečně se vojska přiblížila až ku Praze a rozložilo tábor na Bílé hoře.
V Čechách nastalo velké rozčílení. Čeští stavové i lid byli přesvědčeni, že arcivévoda Leopold vpadl do Čech, aby připravil Čechy o Majestát i o vše, co si v poslední době vymohli. Nebylo divu, že stavové rychle shromáždili branný lid a naléhali na císaře Rudolfa II, aby zabránil vpádu.

Císař se však k vpádu Pasovských nechtěl znát, a když viděl všeobecný odpor proti loupeživému vojsku, nařídil arcivévodovi Leopoldovi, aby okamžitě odešel s vojskem ze země. Bylo však již pozdě. Bez ohledu na císaře Rudolfa II. Leopold rozkázal svému vojsku zaútočit na Prahu. Po tvrdém odporu se Pasovští zmocnili Malé Strany a vydrancovali ji. Část žoldnéřů se pokusila zmocnit i Staré Město a Nové Město, ale to se jim nakonec nepodařilo.
Obyvatelé v přesvědčení, že tu jde o svobodu náboženství, kterou Rudolf II.předtím vydal, vtrhli na některé kláštery a mstili se na mniších. Byl zpustošen zejména klášter na Karlově, několik mnichů ve františkánském klášteře Panny Marie Sněžné bylo dokonce zabito.

Arcivévoda Leopold se domníval, že obsazením Malé Strany zvítězil. Dokonce drze rozkázal, aby se s ním obyvatelé Prahy spojili a přísahali, že budou společně s Pasovskými vystupovat proti každému nepříteli Rudolfa II. Čeští stavové však učinili zcela opačný krok. Pochopili, že Leopoldův vpád opravdu směřuje k porušení Majestátu. Narychlo povolali Matyáše z Uher (mladší bratr císaře Rudolfa II.) a současně v prosebných listinách žádali německá protestanská knížata, aby se jich ujala a pomohla jim.

Matyáš hleděl na Leopoldovo počínání nedůvěřivě a připravoval se k boji, vpadl do Čech s početným vojskem a obsadil i Prahu, kde se k němu připojili i čeští stavové. Leopoldovo vojsko trpělo hladem a nedostatkem peněz a muselo před Matyášem rychle ustupovat ze země. Nejhorší bylo, že Pasovští požadovali žold, jinak zaútočí znovu a ve větší síle, ale neměl je kdo vyplatit. Petr Vok z Rožmberka, poslední dědic tohoto bohatého rodu, nakonec poskytl potřebné peníze. Obětoval tím pro záchranu Čech celé své rodinné jmění, to aby Pasovští dostali žold a odtáhli z Čech. Nutno dodat že tímto aktem se pokladnice rodu Rožmberků zcela zrujnovala.

Následky vpádu Pasovských, které pozval samotný císař Rudolf II., byly dalekosáhlé právě hlavně pro císařskou milost. Když Matyášovo vojsko obsadilo Pražský hrad, donutilo samotného císaře Rudolfa vzdát se vlády, V dubnu L.P. 1611 postoupil Rudolf II. Království české, Slezsko a Lužici právě Matyášovi, pro sebe si vyžádal pouze Pražský hrad. Svou porážku dlouho nepřežil-zemřel v lednu L.P. 1612 ve věku 59 let. Tato událost ale vedla k tomu, že Rudolf II. byl poslední král a císař, který sídlil v Praze. Nový panovník si stejně jako jeho nástupci zvolili za své sídlo Vídeň, jež se pak stala sídelním městem celého habsburského rodu.

V době, kdy se panovníci zdržovali mimo české království, býval z nejvyšších úředníků zřízen sbor místodržících Království českého, kteří vládli jménem českého krále v Praze.
Zdroj: inahled.cz

Další informace