(1918) Kubistiká žena
Václav Špála

Popis

Akvarel na kartonu, 1918, rozměry 56×44 cm, 78×64 cm (s rámem), signováno vpravo dole VŠ 18.

nejvyšší dosažená cena v domácím aukčním prodeji za Špálův obraz – 8,76 mil. czk, Galerie Kodl, 2016
nejvyšší dosažená cena v domácím aukčním prodeji za Špálův akvarel – 732 tis. czk, Galerie Art, 2009
nejvyšší dosažená cena v zahraničním aukčním prodeji za Špálův obraz – 175 tis. eur, Sotheby´s, Londýn, 2011
nejvyšší dosažená cena v zahraničním aukčním prodeji za kresbu – 4 500 eur, Sotheby´s, Londýn, 2014

Nepublikovaný akvarel kombinující typickou Špálovu ženskou figuru v kubistické zkratce s abstraktním prostředím je zřejmě jednou ze skic, v nichž autor vytrvale rozpracovává jeden motiv. Dívka v krajině patří k tématům, které Špála rozvíjí v období po druhé světové válce jen krátce a později se k nim opakovaně vrací. Ačkoliv Špálův charakteristický rukopis podle figury bezpečně poznáme, pozadí vyvolává dojem experimentu, kterým malíř zkouší budoucí varianty obrazu. Jemně nahozený akvarel prozrazuje Špálovu figurativní manýru, kterou v tomto případě nečekaně oživuje tóny světle modré a akvamarínu, které téměř v podobě kaligrafických znaků pulsují prostorem. Útvary vpravo nahoře jsou zřejmě zkratkou typické skalnaté krajiny se stromy, kterou malíř rozvádí na svých plátnech.
Akvarel je výjimečný svým brilantním úsporným podáním – téma děvčete v krajině zůstává, ale v porovnání s jinými podobnými výjevy (snad je to dáno tím, že šlo o skicu k dílu jinému) je v něm autor mnohem odvážnější a nespoutanější. Právě tím, ale i zvláštními barevnými tóny jde o kus až filigránský a protože nejde o tisk, tak rovněž jedinečný a jediný.

Kubistická žena
V otevřené krajině sedí na pozadí modrých mraků nahá dívka. Do sebe narážející barevné plochy růžové romantické krajiny a volně plynoucích oblaků na obloze, rozděluje silná tmavě růžová obrysová linie kubistických křivek dívčího těla, seskládaného z trojúhelníkovitého trupu a dalších geometrických útvarů.
Dívka drží v pravé ruce šátek, který si právě sundala z hlavy a pravou rukou si jistou koketností upravuje vlasy na čele. Své nahé tělo vystavuje slunci a divákovi bezostyšně na obdiv, přičemž pevná kulatá ňadra ještě zvýrazňují její zvednuté paže. Velmi štíhlý pas vytvořený pomocí již kubistického pojetí lineární geometrie, dává vyniknout oblým tvarům dívčina pozadí a nohou.
Kompozice je vyvedena pro Špálu v charakteristickém trojzvuku modré, červené a bílé, kdy červená má jarní růžový nádech. Sám Špála později přiznal vztah své barevnosti k erotickým představám, které ho uchvacovaly zejména na jaře, kdy vítr nesl již veselejší mraky s odrazem do růžova a jak hezky vál do suknic dívek tlačil je k tělu.
Špála použil motiv sedící dívky, která si jednou rukou poodhrnuje vlasy z čela a v druhé drží šátek, na obraze Venkovanky (1935), kdy mladou ženu usazenou ve stejné pozici na kopci nad vsí oblékl pouze do červené sukně.

Literatura:
Vojtěch Lahoda: Malířství v Čechách 1907-1917 / Osma, Skupina výtvarných umělců a jejich generační druhové, In: Dějiny českého výtvarného umění IV/I., (1890-1938), str.: 278-280.

Další informace