Popis
1920, linoryt na papíře, 1920, 17×12 cm, 37 x 30,5 cm s rámem
Václav Špála patřil k nejosobitějším avantgardním malířům první půlky 20. století. Stejně jako jeho generační vrstevníci reagoval na pražskou výstavu Edvarda Muncha v roce 1905, pobýval také v Paříži, kde se seznámil s tvorbou Paula Gauguina, Vincenta van Gogha, Henri Matisse i Picassa. Špálovo dílo nezůstalo jen uměleckým konstruktem určeným zasvěceným, ale doslova zlidovělo už za jeho života a jeho popularita kontinuálně pokračovala i po jeho smrti v roce 1946.
Jedna z nejpůvabnějších černobílých grafik Václava Špály s jeho nejoblíbenějším tématem ženy svědčí o autorově virtuózní schopnosti zkratky, jeho umění kombinovat reálné a abstraktní a vytvářet hloubku pouhými černými a bílými plochami. Špála nebyl rozervaný a nezodpovědný umělec; byl slušný, umírněný a vzorný otec rodiny, přesto ženy vášnivě a živočišně miloval. Představovaly pro něj symbol národa, zdraví, plodnosti.
Do svých zápisků si už v roce 1910 poznamenal: „Češku nezamiloval jsem si jako ženy druhé, ona byla mi vůdkyní mé síly, byla vznešená, přísná, nevtíravá, samozřejmá. Jen Češka přináší mi souzvuk duší, velkou tichou spokojenost domácího krbu. Jen u ní klíčí pravé mé štěstí, zde pne se do výše má velká touha – zde jsem doma.“
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.