(1935) Zátiší s vázou květin a podnosem – originální grafický list vevázaný do bibliofilie č. 54
Emil Filla

Popis

Suchá jehla, 1935, rozměry 22,8x17cm, značeno vpravo dole: E. F. v oválu
Signováno vpravo dole: Emil Filla

Description
Nejvyšší dosažená cena za olej Emila Filly v českých aukcích – 19,5 mil. czk, Adolf Loos Apartment and Gallery, Praha, 2010
nejvyšší dosažená cena za olej Emila Filly v zahraničních aukcích – 588 tis. eur, Sotheby’s, 2011

V grafických listech tzv. Fillova „bílého období“ jsou obrysy věcí a jejich tvary vyrývány v bílé ploše výraznou černou čarou, vycházející z postupu a tvárné logiky suché jehly. Tato technika Fillovy umožňuje virtuózně využít široké škály výrazových možností ryté čáry a vrypu. Jeho linie je jednou lyricky vzrušená, jindy strohá a až abstraktně chladná. Filla v zátiších umně používá šrafování rozmanitě hustými sítěmi čar a vrství na sebe vzdušné hloubky dalekých průhledů. Poháry, vázy a podnosy jsou mohutnými zvony, jejichž hlasy duní prostorami sférických kleneb vinných hroznů, jablek či hrušek a rozléhají se nesmírnými dálkami.

Zátiší s vázou květin a podnosem je klasickým příkladem zátiší „bílého období“. Ztělesňuje všechny jeho slohové vlastnosti a znaky ve vyrovnaném souladu, živou smyslovost, sladkou pohodu souladu ducha a přírody, lyrickou a měkkou tělesnost tvarů, sepětí organického, tělesného s jemnými náznaky abstraktního, polyfonického řádu celku, a v zářivém slunečním jasu tam někde až ze dna bytí všech věcí se roní těžko pochopitelný, záhadný neodolatelný smutek zádumčivá melancholie. Citlivě vyryté pavučiny černých čar si v ničem nezadají s nejjemnější sítí Rembrandtových kreseb, které ve svém předivu zachytávají tmu – Fillovy pavučiny oproti tomu zachytávají světlo.

Celkový prostor zátiší je sjednocen do čiré plošné osnovy, kterou věcně zdůvodňuje deska stolu viděná z přímého nadhledu. Deska stolu pevně ohraničuje a uzavírá prázdnotu do nekonečna se tratícího iluzivního a nekonečného prostoru. Věci na stole jsou jako celistvé objekty malířem reprodukovány z jejich jednotlivých konkrétních stránek a vlastností, které umělec vnímal díky svému vysoce aktivnímu tvůrčímu a estetickému vztahu k světu.

Literatura:
Čestmír Berka: Emil Filla, grafické dílo, Odeon 1968, str.: 36, 40-43, 270.

Další informace