Popis
Dřevoryt, 1941, na zimostrázové desce 60,5 x 46,5 cm
Signováno v levém dolním rohu monogram: MŠ inv. sc. 1941
nejvyšší cena dosažená v domácím aukčním prodeji za Švabinského olej Splynutí duší – 9,4 mil Kč v roce 2016, Galerie Kodl
nejvyšší cena dosažená v domácím aukčním prodeji za Švabinského mezzotintu Bílá Kamélie – 60 tis. Kč v roce 2005, Dorotheum Praha
nejvyšší známá dosažená cena v antikvariátním prodeji za dřevoryt Srpnové poledne 70. tis. Kč v roce 2017
Dřevoryt Červnové poledne je Švabinského pozdním vyznáním lásky k životu. Je jakousi syntézou „Rájů“ a „Žní“, kterým se umělec věnoval v uplynulých letech. Švabinský si pro dřevoryt dokončený v dubnu 1941 začal již v červnu 1940 kreslit studie aktů i stromoví. Výsledkem je zachycení nálady letního dne, kdy kvete černý bez, voní posečená tráva a luční květy, zrají lesní jahody, a kdy se dráždivé vůně léta jen letmo dotýkají chřípí. Složitá a křehká kompozice, plná skrytých významů je ale také Švabinského poděkováním Bohu, že se jeho ženě ulovilo v těžké nemoci.
Ve střední části kompozice se pod velkým keřem kvetoucího černého bezu opalují na schnoucí posekané trávě, částečně zakryté bílou plachtou, dvě nahé dívky. Jedna z dívek spí vleže na zádech, nohy má překřížené a klín si zakrývá pravou rukou cípem plachty. Druhá dívka sedí otečená zády k divákovi a upravuje si plavé vlasy. Vedle dívek na plachtě leží odložené šatstvo, klobouky se stuhou, kabelky, a slunečník. Kolem plachty je neposečená vysoká tráva plná různobarevného lučního kvítí symbolizující marnost a pomíjivost lidského života. Vlevo od aktů jsou na pozadí vidět ženy lehce hrabající seno, za nimi les a na kopci trosky hradu. Vpravo na kvetoucí keř navazuje nízký dřevěný plůtek.
Na oblacích jede na antickém vozíku taženém párem motýlů polonahá žena oděná jen do vlající suknice a šálu. Připomíná řeckého boha slunce Hélia, který bývá vyobrazován ve zlatém voze taženém na nebesích koňským čtyřspřežím. Také naše „motýlí víla“, symbolizující sluneční letní den, den drží v rukou lehounké opratě, kterými řídí dvouspřeží velikých žíhaných motýlů, Otakárků ovocných (Papilio podalirius). Motýl byl již pro řecko-římskou antiku symbolem nesmrtelné duše (Psyché), která opouští tělo zemřelého. V křesťanském pojetí symbolizuje vzkříšení neboli vztah duše a Krista.
Za nebeským vozem se vznáší na oblaku nahá usmívající se žena obrácená ze tří čtvrtin k divákovi a tajně se dorozumívající s dívkami na louce. V levé ruce drží trs lesních jahod (symbol vábení k pozemským rozkoším, ale i inkarnace Krista), ze kterého pravou rukou hází rozpustile jahody dívkám na zem. Je to jedna z Švabinského bohyň úrody a hojnosti. Mezi skupinou s motýly a nahou ženou na oblaku je zády k nám načrtnuta sedící nahá žena s vyčesanými vlasy a s meruňkou (plodem spásy a pravdivosti) v levé ruce. Její ramena jsou zahalena vrženým stínem. Nad zříceninou se na obloze nakumuloval velký mrak, kolem kterého létají další motýli: dva modráskové (Lycaena corydon), bělásek zelný (Pieris brassicae) a poblíž zříceniny okáč kostkovaný (Hipparchia galathea).
Literatura:
Hana Frankensteinová, Max Švabinský, Praha 1949, str. 88-90.
A. Matějček: Max Švabinský, Popisný seznam grafického díla 1933-1942, Sdružení českých umělců grafiků Hollar, Praha 1944, str. 42-43.