(1973) Střelnice IV (cena za kompletní soubor 12 litografií s kazetou – samostatně neprodejné) Toyen

Popis

Litografie, 1973, 28,5 x 41,5 cm, cca 55 x 66 cm (s rámem), signováno v tisku. List z albumu “Střelnice” – Album vydané pro Toyen členem světové surrealistické skupiny v Paříži, básníkem a kritikem Radovanem Ivšićem, Cycle de douze dessins 1939-1940 et deux pointes seches 1973, Éditions Maintenant, Paris 1973, toto album číslováno 549, jednotlivé litografie v albu číslovány chronologicky 1-12.

Vystaveno bezpočetkrát na výstavách doma i v zahraničí (různé pořadové čísla)

Publikováno v mnoha monografiích a katalozích Toyen

Původ: privatní knihovna Paříž.

Cenové rekordy:

aukce říjen 2020, více než 78 miliónů korun za obraz Piková dáma (ojel z 1926), aukční síň Adolf Loos Apartment and Gallery v Praze

aukce duben 2021, 79,56 miliónů korun za obraz Cirkus (olej z 1925), aukční síň Adolf Loos Apartment and Gallery v Praze prodej investorům září 2022

1,56 mil Kč za tento cyklus “Strelnice” (s jiným pořadovým číslem), viz článek https://www.artplus.cz/cs/aukcni-zpravodajstvi/1/toyen-za-1-56-milionu-korun-strhla-investory

Zatímco řada uznávaných umělců se během války odmlčela, Toyen sice opustila své obrazy, ale o to víc a intenzivněji se věnovala kresbě. Ty pokaždé vznikaly ve větších tematických cyklech a po válce se rozhodla některé pro jejich důležitost vytisknout v malých sériích. V pozdějších letech, kdy se surrealistická skupina víceméně rozpadla a výtvarnou scénu ovládla abstrakce a nový realismus, zůstala Toyen ve svém smýšlení poněkud osamocená. Po smrti zakladatele a hlavního guru surrealismu André Bretona v roce 1966 jí zůstalo málo přátel. Mezi ně však patřila dvojice básnířky Annie Le Brun a teoretika Radovana Ivšiće, který vydal její monografii a inicioval druhé tisky válečného cyklu Střelnice. O její malbě řekl (a platí to v každém směru i o válečném cyklu), že vás „nenutí pozorovat, ale myslet“.
Je nutné dodat, že během války Toyen ještě pobývala v Československu. Do Paříže, kde měla zázemí i přátele, odešla v roce 1947 z obav před stalinismem.
Název Střelnice je synonymem války, ale odkazuje také k oblíbené tematice lidových poutí raného Devětsilu (levicový umělecký svaz v čele s teoretikem Karlem Teigem, 1920-1930). Jednotlivé kresby zaplňují různé lidské i zvířecí bytosti nebo jejich části – tento „bestiář“ autorka formovala už ve starší tvorbě a především v cyklech doprovázející básnické cykly jejího mladšího přítele básníka Jindřicha Heislera, s nímž do Paříže odcestovala. Pro Střelnici jsou typické výjevy jako na divadelní scéně – odehrávající se v pustině se vzdáleným horizontem. Příběhy nejsou jednoznačné. Ze všech scének cyklu ale na diváka mrazivě dýchá úzkost. Její melancholický rozměr a použití mnoha dětských motivů ji ale poeticky kompenzují. Návrat do dětství znamená také obranu před zlým světem, kterému odmítáme rozumět. Toyen byla věrná základnímu axiomu artificielismu, který sepsala se Štyrským v roce 1927: „Artificielismus je ztotožnění malíře a básníka“. Tomu zůstala věrná i při líčení hrůz války.
5
Pátý tisk představuje pustinu se zbytky trávy, na níž se tyčí pět pravidelných skal v podobě prastarých geologických útvarů, které tvoří obvykle kulisy romantických výjevů. Obrazy na nich připomínají na jedné straně hrací karty, na druhé jakési výukové školní tabule s nevinnými i úděsnými motivy. Najdeme na nich protipóly jako něha a krutost, mlčení a řev, vědění a nevědomost. V krajině trčí jako projektily zbraní velké násadky na školní pera. Tentokrát Toyen poukazuje na školní léta a konec nevinnosti. Skalní útesy se objevují v její tvorbě již od počátku – v obrazech Severní krajina z roku 1931, V mlze z roku 1933, Samotáři z roku 1934 i v mnoha kresbách; karty zase figurovaly v kolážích a použila je rovněž v ilustracích Ivšićova Krále Gordovana.

Další informace