(1915) Prosba
Bohumil Kubišta

Popis

1915, dřevoryt, 24,5 x 15,5cm, 43,8×33,8 cm (s rámem)
publikováno v knize Mahuleny Nešlehové: Bohumil Kubišta-Grafika, Galerie Zdeněk Sklenář, Praha 2014, č. 20
nejvyšší dosažená cena za olej Bohumila Kubišty v českých aukcích – 15,75 mil. Kč, Art Consulting, Brno, 2013
nejvyšší dosažená cena za grafiku Bohumila Kubišty v českých aukcích – 45 tis. Kč, Art Consulting, Brno, 2001

Prosba je jednou z nejznámějších českých kubistických grafik vůbec. Bohumil Kubišta byl český malíř, grafik a výtvarný teoretik. Od roku 1903 studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, už následující rok přešel na Akademii výtvarných umění do ateliéru Vlaho Bukovace. Ani zde dlouho nevydržel a z akademie odešel. Krátce cestoval do Florencie a do Paříže. Výrazně se ho dotkla Munchova výstava v roce 1905 a v období 1905–1907 přecházel od akademického postimpresionismu k expresionismu. Během roku 1910 pomohl v Paříži připravit výstavu Nezávislých a seznámil se s prekubistickými díly Picassa i Braqua. Spolu s Emilem Fillou, Otakarem Kubínem a dalšími byl členem skupiny Osma, která se hlásila hlavně k expresionismu a fauvismu. Kubišta poté od expresionismu přešel až ke zvláštní modifikaci kubismu nazývané kuboexpresionismus. Kubišta, který byl též grafikem a výtvarným kritikem, zemřel krátce po skončení první světové války, jíž se aktivně zúčastnil jako dělostřelec.

Bohumil Kubišta patřící k české kuboexpresionistické avantgardě ve své tvorbě jedinečně dokázal propojit objem, plochu a prostor, jak je patrné v grafice Prosba, na níž muž se sepjatýma rukama a dramaticky zvrácenou hlavou, jako by vystupoval z obrazu ven. Mezi venkovskými výjevy, které Kubišta převáděl do tisků, dominuje v jeho grafické tvorbě autoportrét. Právě tento grafický list Prosba pochází z doby, o níž se domníváme, že se pokoušel vymanit ze sebepozorování a snažil se takzvaně zastínit vlastní tvář. Co všechno nám tento muž připomínající dřevěnou loutku chtěl ve svém smutném gestu říci?
Kubišta byl po celý život zaujat sám sebou a jeho egocentrismus hraničil s narcismem. V roce 1910 dospěl ve svých autoportrétech k zásadnímu bodu, ve kterém se začal sám sobě vzdalovat, v portrétech začal potlačovat osobní rysy, tvář rozlišoval na temnou a světlou část a později stylizoval svůj obličej téměř do negerské masky zřejmě ovlivněn Picassem. Chránil se před dotěrnými pohledy, unikal před světem v těžké existenční situaci. Z tohoto důvodu vstoupil v době první světové války do armády jako důstojník dělostřelectva a krátce po válce zemřel na španělskou chřipku.
Tisk byl pořízen pravděpodobně později z původní desky, má však prvotřídní kvalitu, která poukazuje na časovou blízkost tisků.

Další informace